Kdo neskáče není Čech, hop hop hop! No řekněte, že člověka nezahřeje na srdíčku, když narazí na podílový fond s anglickým názvem, který se řídí indexem MSCI World a jeho čtvrtou největší pozicí je ČEZ. To jsme zas těm Američanům jednou ukázali, zač je v Pardubicích perník.
Až na to, že jsem obratem zjistil, že jde o fond s licencí od ČNB a že jeho portfolio manažerem je Čech. Tak se holt v tom New Yorku zase nedozvědí, kde naše země leží. Nu což. Nicméně když už mě fond jednou zaujal, tak už jsem se s panem portfolio manažerem sešel. Setkání to bylo zajímavé, fond je řízen chytrou kombinací fundamentální a technické analýzy a dost se mi líbí, celé to má hlavu a patu. Dokud nepřijde řeč na čtvrtou největší pozici v portfoliu. Zde pan analytik nezdůrazňuje – jako u jiných svých pozic – ani tak kvalitní řízení podniku a jeho zdravé finance, nízkou zadluženost a supr dividendu, jako spíše fakt, že má v mobilu uložené číslo na kohosi z top managementu společnosti a „kdyby něco, tak má kam zavolat a zeptat se, co se děje“. Zasmáli jsme se tomu, nicméně i tak jsem zpozorněl. Pán dozajista nechce pracovat s inside informacemi, neboť to je trestné (a stejně by je nedostal), a také je určitě dost chytrý na to, aby se nenechal ovlivnit zaujatostí manažerů při komentování zdraví vlastní firmy. Takže tu jde nejspíš o bezvýznamnou výhodu pro jeho fond a on se jí nechal zbytečně zaslepit při svých analýzách. Podle všeho se stal obětí omylu, který byl v odborné literatuře poprvé popsán již před padesáti lety kognitivní psycholožkou Ellen Langer. Jde o klasickou chybu, kdy lidé přeceňují svůj vliv na události, které ve skutečnosti ovlivnit nemohou, neboť ty jsou buď náhodné nebo příliš komplexní. V behaviorální ekonomii má tento efekt dokonce i své jméno: iluze kontroly (illusion of control bias).
Funguje to vlastně docela jednoduše: Představte si, že dlouhodobě sázíte na jeden hokejový tým, protože znáte jejich trenéra. Neboť onen jest vaším bratrancem a jednou za půl roku se vidíte u babičky a tam si z něj utahujete, že zase dostali kanára. Nic víc, nic míň. Iluze kontroly spočívá v tom, že když mohu v nějaké neovlivnitelné záležitosti něco udělat, ať je to cokoli bezvýznamného, tak si myslím, že se tím stávám pánem situace. Začíná to všelikými talismany a rituály, pokračuje baštěním vitaminu C a končí tím, že si nezálohuji data, protože mám nainstalovaný antivirus. Víte, nechci vám to říkat takhle natvrdo, ale vy tímto opravdu realitu neovlivníte. V loterii nakonec nic nevyhrajete, chřipku stejně jednou dostanete a ten harddisk vám taky klekne. Jediným smyslem toho všeho je dodat si klid pocitem, že nejsem úplně loutka náhody – a to i za cenu toho, že si tím ukonejším ostražitost a ztiším racionální uvažování.
Vzpomínám si na jednoho investora, který po mně žádal koupi dluhopisu, jehož emitent sponzoruje místní lední arénu. Nešlo tu o vděčnost věrného fanouška ani o žádné zvláštní informace nebo něco takového. Stačila jakási falešná představa spojenectví: „Můj parťák mě přece nenechá padnout!“ Nebo třeba jiný investor. Ten byl ochotný investovat jen za podmínky, že mu poskytnu přístup na analytický portál – on z něho sice nikdy nic nevyčetl, ale dodalo mu to zdání moci, zdání vlastních znalostí, zdání kontroly. V obojím případu šlo o typické pokřivení úsudku při investování: na jednu stranu zkreslené vnímání rizik, na stranu druhou přecenění vlastních schopností.
Tak se nedejte! Nemyslete si, že můžete mít dlouhodobě nadprůměrné výsledky v tom, co neovlivníte a co na vás nebere žádný ohled. Rizika, která nejste schopni řídit, nepodstupujte, nebo alespoň akceptujte holou pravděpodobnost. Ano, ta bude platit pro vás úplně stejně jako pro ostatní, a to i kdybyste se rozkrájeli.
Vše je nám tedy o iluzi kontroly jasné. Výborně, zbývá jediná otázka k zodpovězení – proč se mi tu propána pořád cpali do pera hokejisti? Opravdu nevím. Možná proto, že často vídám, jak si portfolio manažeři fondů a investiční poradci myslí, že když do toho dají srdíčko a budou jezdit po zadku, že se jim trefa do tyčky vždycky odrazí do branky, nikdy ne ven. Tak určitě.
