Před nástupem Donalda Trumpa do funkce jsem varoval dlouhodobě. Tento podnikatel, jenž získal obrovské jmění především díky podnikání svého otce, měl za sebou řadu pochybných obchodů už jako byznysmen. Ve světě politiky se pak ukázal být bezskrupulózním populistou, lhářem a osobou, která nesnese jakýkoliv náznak opozice vůči své osobě z nejbližšího okolí. Zcela nepochybně se nemůže jednat o zdravě uvažujícího jedince. Otázkou je pak i jeho samotná inteligence, znalosti a schopnost přijímat kriticky informace. A nakonec můžeme usuzovat i něco o jeho charakteru. Míra sebestřednosti, ochoty lhát, urážet, ponižovat kohokoliv, kdo s ním nesouhlasí, je celému světu tak zřejmá, že jí nebudou zpochybňovat snad ani jeho příznivci. Navíc dnes je Donald Trump obklopen celou řadou lidí, kterým jeho vidění světa vyhovuje. Buď z toho důvodu, že se jim hodí, co říká z ekonomických důvodů. Nebo z toho důvodu, že jsou mnohem chytřejší a schopnější než on, a dokáží s ním zdatně manipulovat.
Současný americký politický režim je něco, co v amerických dějinách jen velmi složitě bude hledat jakoukoliv obdobu. Je to výsledek dlouhodobého rozkladu americké politiky, který nezapočal včera. Americký prezident byl vždy symbolem charismatického lídra, ale zároveň byla jeho moc limitována dalšími pilíři v podobě dalších demokratických institucí a nezávislých federálních agentur. Můžeme vést celkem zajímavou debatu o tom, jak se špatným směrem vydala americká Demokratická strana. Jak se v ní prosadil progresivismus a radikální levice. Ale prosadil skutečně? Přijde mi, že to vlastně ta hodně levicová a progresivistická klika docela projela nečekaně s Bidenem v primárkách v roce 2020, když dostal ze hry Warrenovou nebo Sanderse. A naopak Biden byl mezi demokratickými kandidáty vlastně jeden z nejpravicovějších. Bohužel jeho věk byl už asi příliš vysoký a svou pozici v Bílém domě získal až na třetí pokus a mnoho let později, než by mu slušelo, protože to byl jeden z nejslavnějších a nejschopnějších demokratický politiků vůbec po řadu desítek let. Ale o tom to není. Demokraté prohráli volby a na tom není vůbec nic špatně. Mohl je nahradit republikán a nebyl by to vůbec žádný problém. Tak, jak se to dělo odjakživa v americké politice.
Problém je, že se totálně rozložila Republikánská strana. A rozložil jí právě Trump. Když zvítězil v prvních primárkách v roce 2016,stálo proti němu několik naprosto standardních politických figur tehdejší doby. Rick Santorum, Jeb Bush, Chris Christie, John Kasich, Marco Rubio nebo Ted Cruz. Kdyby proti němu uspěl kdokoliv z těchto lidí, byli bychom dneska v zásadně odlišné situaci. Ale nestalo se to a kandidoval Donald Trump. Další shoda nešťastných náhod byla ta, že na straně Demokratů ve stejném roce bojovali o kandidaturu Hillary Clintonová a Bernie Sanders. V zásadě oba dva další velice problematičtí kandidáti. Clintonová sice jako zkušený politický matador, ale s nálepkou elitářky a první dámy prezidenta odpovědného za hlavní příčiny Finanční krize. A Sanders už tehdy byl právem považován za výrazného socialistu. Výsledek byl takový, že se v Bílém domě ocitl Trump. Podceněn všemi svými soupeři. Ovšem už tehdy těžil z toho, že je slavný prominent a že jeho obličej prodává obálky médií. Když o čtyři roky později neuznal výsledek amerických voleb, byl to velký průšvih pro demokratické zřízení. V tu chvíli od něj daly ruce pryč velká jména republikánské strany. Ale místo toho, aby nalezl místo v propadlišti dějin, tak získal neuvěřitelnou sílu. Díky spojení s Elonem Muskem bylo do jeho kampaně investována astronomická částka vynaložená na nákup sociální sítě Twitter. Dále pak vznikla Trumpova vlastní Truth social, na kterou dokázal vybrat astronomické peníze. A byla to kombinace toho, že měl v zádech opravdu hodně peněz na kontinuální zviditelňování své osoby, s tím, že měl proti sobě již značně opotřebovaného Bidena, co mu pomáhalo. A na poslední chvíli oznámená kandidátka Kamala Harris už to měla mimořádně těžké. Neměla ani zdaleka finanční možnosti Trumpovy kampaně. Navíc při vší úctě k ní, ona se nedokázala probojovat ani do užšího výběru primárek v roce 2020 mezi demokratickými kandidáty. Samozřejmě, že byla pro Ameriku lepší volbou než Trump, ale její schopnost to prodat byla omezená. Prakticky ve všem, co řekla na adresu Trumpa, měla pravdu. Ovšem nedokázala prodat sama sebe.
Výsledek je takový, že USA vládne klika Donald Trump, J.D. Vance, Elon Musk a Peter Thiel. Kombinace dvou extrémních politických populistů bažících po moci s politickými technologickými podnikateli. Je to režim, který kombinuje populismus, s jednoznačně totalitními prvky, jenž mají omezit vliv dalších demokratických institucí. Tito lidé v žádném případě nejsou demokraté. Pohrdají demokracií ale i svobodným trhem. Nejsou to žádní kapitalisté. Jejich základním nástrojem je lež. Minimálně Musk a Trump opakovaně lhali investorům nebo věřitelům. Tito lidé věří na to, že si mohou dělat beztrestně cokoliv. Zajímá je jen více vlivu pro ně samotné, případně více peněz. Ale pro to, aby to získali, jsou ochotní zapálit celý svět kolem nich. Ani o Trumpovi, ani Muskovi, nelze říct, že by to byli lidé působící jako duševně vyrovnaní. Oba bruslili mnoho let na dost tenkém ledě a nebyli daleko od toho skončit za mřížemi za své chování. Místo toho jsou dnes na vrcholu politické moci v USA.
Pro nás jsou to dost nebezpeční lidé. Víme, že jim nemůžeme věřit. V ničem. Opakovaně se projevili jako lháři a slibotechny, které slibují jen, když něco chtějí. Jaká je jejich racionální motivace konat? Bezpochyby je to velmi silná touha po tom udržet se při moci, kterou tak pracně a draho získali. Potřebují upevnit svou pozici na domácím poli. Oslabit ty instituce, které je limitují v jejich vlastní vládě. Potřebují začít systematicky likvidovat vlastní politickou i institucionální opozici. Není tedy pravda, že by prioritou USA byl Tchajwan namísto Evropy. Ostatně předevčírem spektakulárně oznámil Trump, že tchajwanský polovodičový gigant TSMC investuje 100 mld. USD do nových továren na území USA. USA nepotřebují Tchajwan. USA potřebují TSMC. A když bude TSMC vyrábět přímo v USA, tak je z velké části po problému. TSMC je dneska globální superkorporace a pokud své aktivity přesune tam, kde jsou její hlavní zákazníci, tak americké technologické společnosti mají po problému. A 100 mld. USD je rozhodně nízká cena ve srovnání s tím, kolik by stál případný ozbrojený konflikt, který by měl chránit Tchajwan před Čínou.
Trump a spol hovoří především k domácí scéně. Všechno, co dělají, má přesvědčit jejich voliče a podporovatele, že postupují správně. Přestože Trump už nebude znovu kandidovat, budou to velmi dlouhé čtyři roky vlády, během kterých se může stát opravdu hodně. Ale je naivní se domnívat, že po Trumpovi přijde standardní volební soutěž. Lidé, jako jsou Musk a Thiel, se budou chtít udržet u moci. Kroky Trumpovy administrativy v mezinárodní politice není možné brát si osobně. Postup Trumpa vůči Kanadě je rovněž mimořádně agresívní. Moc, kterou má americká vláda, se opírá především o dva pilíře. Jedním z nich je obrovská armáda a druhým je možnost zásadně ovlivňovat chování nejbohatších firem na světě z USA. Na druhou stranu tato moc, ačkoliv je obrovská, může být do značné míry iluzorní a v podstatě křehká. USA mají nejrozvinutější kapitálový trh na světě. O tom celkem není debaty. Ať už je to akciový nebo dluhopisový trh, jsou v tomto směru jednoznačnou jedničkou. Ale Trumpova administrativa v prvé řadě podkopává základy právě toho, v čem jsou USA nejsilnější. A to je právě kapitálový trh, jeho důvěryhodnost a stabilita. A nejde pouze o to, že Trump a Musk jsou sami něco, co by se dalo označit jako velmi nedůvěryhodní účastníci kapitálového trhu. Ani o to, že zcela nepochybně ani jeden z nich neuznává autoritu agentury SEC, která má dohlížet na práva investorů. Ale nepochybně svými kroky poškozují i faktické zájmy amerických společností na trzích, kde generují významné zisky. Kupříkladu americká společnost Apple generuje v Evropě cca 100 mld. USD roční tržbu. Představuje to pro ní 26 % jejích tržeb. Pro srovnání Čína tvoří pro stejnou společnost pouze 17 %. Na rozdíl od Číny nebo třeba i Japonska, ale Apple v Evropě roste. Ale to se netýká pouze Apple. Ale platí to i pro Alphabet nebo Microsoft.
Také bychom neměli úplně zapomínat na to, že USA dluží celkem 28 247 mld. USD. A to ve vztahu ke svým 331 milionům obyvatel. To je řádově 137 % HDP. K tomu připočtěme, že 145 % HDP dluží obyvatelé USA. A pokud v takové situaci současná administrativa začne narušovat fungující obchodní spolupráce se svými klíčovými obchodními partnery, tak celkem hazarduje. Největším exportním trhem pro USA je Kanada. Následuje Mexiko. Tedy dva státy, které se Trumpova administrativa snaží naštvat úplně nejvíc. Jen tyto dva státy představovaly v roce 2023 asi 33,5 % objemu exportu z USA v hodnotě 677 mld. USD. Třetí Čína byla jen 148 mld. USD. Následují dva evropské státy Holandsko a Německo, které jen tyto dva v součtu tvoří 158 mld. USD amerického exportu. Následuje Japonsko, Velká Británie, Francie, Jižní Korea atd. Kde najdeme Rusko? V dobách, kdy měly USA a Rusko poměrně korektní vztahy kolem roku 2008 byl objem amerického exportu 8 mld. USD. Dnes je to méně než 600 milionů USD. Polsko, které rozhodně nepatří mezi největší exportní trhy USA, nakoupí americké zboží za rok za více než 11 mld. USD. Poměrně malý stát, jako je Belgie, nakoupí americké zboží za 39 mld. USD. Samozřejmě, že americký import je větší než export. Jasně, že se spoustou těchto zemí má USA negativní obchodní bilanci. Ale to je podstata americké ekonomiky. A když už jsme u těchto obchodních deficitů, tak ten zásadní obchodní deficit má USA ve vztahu k Číně, kde rozdíl mezi importem a exportem tvoří 279 mld. USD za rok 2023. Ale i to je krátkozraký pohled na ekonomiku. Zásadní obchodní deficit měly USA ve vztahu k Tchajwanu, odkud proudily polovodiče z TSMC do USA. Asi se všichni shodneme na tom, že tento 48 mld. USD obchodní deficit, USA nebolí, když na tom zásadně bohatnou nejbohatší americké technologické firmy.
Zavedení cel a rozpoutání obchodní války nakonec povede pouze k tomu, že americká ekonomika oslabí. Klesne hodnota amerického majetku a stoupne relativní úroveň zadlužení. Dost možná to může vést i výraznějšímu růstu cenové hladiny a o to déle se bude držet vyšší hladina úrokových sazeb. Je nepochybné, že lidé v Trumpově administrativě si tato rizika minimálně z části uvědomují. Ovšem sledují jiné a pro ně důležitější cíle. A to je pevné uchopení moci nad sice potenciálně oslabenou ale stále nejbohatší a vojensky nejsilnější zemí světa. Timothy Snyder má velkou pravdu, když současné počínání americké vládnoucí garnitury nazval státním převratem. V USA započala brutální politická válka, jejímž cílem je zcela zlikvidovat politickou opozici Trumpova režimu. Hraje se o to, zda bude mít americká vláda proti sobě jiné demokratické kontrolní mechanismu principu dělby moci či nikoliv. Trump není pouze tlučhuba. Není žádný geniálním nepředvídatelným hráčem. Naopak je velmi předvídatelný. Dělá to, co říká. Akorát velká skupina lidí se naivně domnívá, že je to jen sebestředný velkohubec, který se nakonec zachová racionálně. Jenomže při psychologickém hodnocení velmi zapomínáme na to, co je atraktivní pro totalitní režim v USA. Desítky let sledujete záběry z médií, které ukazují, jak nějaký Vladimir Putin a klika oligarchů kolem něj zbohatli na plundrování Ruska. Potkáváte se s lidmi, jako je Mohamed bin Salman, který prostřednictvím své královské rodiny kontroluje saúdskou ropnou společnost Saudi Aramco (jenž vznikla díky Američanům btw) a její nesmírné bohatství. A při troše představivosti si představíte, jak bohatý by mohl být totalitní režim, který ovládne daleko bohatší zemi, než je Rusko nebo Saúdská Arábie. Muskovo bohatství v podobě akcií Tesla je do značné míry iluzorní. Na papíře má sice v akciích 166 mld. USD, ovšem je evidentní, že kdyby akcie začal masově prodávat, tak je celkem jasné, kterým směrem se jejich hodnota vydá. Nedělejme si tedy iluze o tom, že lidé, jako Musk, Thiel ale samozřejmě i Trump chtějí kromě vlivu i peníze. Chtějí podojit americkou zlatou krávu tak, jak se to dosud nikomu ve světě ještě nepodařilo. Zcela nepochybně chtějí zobchodovat veškerý byznys amerických firem, kterému dají zelenou. V tomto směru zase nalezl nový americký režim inspiraci v Číně. A když se podařilo v zemi, kde žije 1,4 mld. obyvatel, aby tam vládla jedna strana a jedna skupina lidí, proč by se to nepodařilo v zemi, která má obyvatel 4x méně?
Já neříkám, že se Trumpově režimu podaří zrealizovat jeho cíl. Tedy, aby se jeho MAGA hnutí stalo jedinou politickou mocí v USA. Je nepochybné, že se bude střetávat s obrovským odporem na domácí půdě z řad obyvatel, politické konkurence ale i amerického kapitálu a korporací. Tento střet už nyní je a bude ještě masivnější. Americká společnost je brutálně rozdělená. Ačkoliv z pohledu politického výsledku Kamala Harrisová jednoznačně neuspěla, tak nezapomínejme na to, že jí volilo 75 milionů voličů (48 %), zatímco Trumpa 77 milionů (49 %). A Bidena v roce 2020 dokonce 81 milionů voličů. Amerika je v tomto směru stále rozdělená, ačkoliv se nám může zdát, že Trump má silný mandát.
Jaké jsou vysoce pravděpodobné ekonomické důsledky chování Trumpova režimu?
- Výrazné oslabení americké ekonomiky vlivem celní politiky v podobě pomalejšího růstu HDP a růstu cenové hladiny
- Vysoce pravděpodobný pokles tržní hodnoty amerických akcií
- Rostoucí relativní zadlužení amerického státu i obyvatel a firem
- Tlak na vyšší míru přerozdělování v americké ekonomice
- Nárůst nezaměstnanosti
- Zhoršení podmínek pro podnikání v USA
Je velmi vysoce pravděpodobné, že negativní důsledky výše uvedeného ponesou spíše menší a středně velké firmy stejně jako chudé a středně příjmové domácnosti, protože Trumpův režim bude schopen s minimálně částí velkého byznysu jednat o výhodách pro něj. Na konci však v součtu nemůže americké ekonomice takového jednání přinést pozitivní ekonomický efekt, když je zásadně útočeno na volný trh a kapitálový trh.
Co to znamená pro nás jako pro Evropu a Českou republiku?
- Potenciální výrazné oslabení evropského exportu do USA, což může přinést ekonomické ztráty
- Obrovský tlak na transformaci evropské ekonomiky směrem k technologiím, energetické soběstačnosti a vojenskému průmyslu
- Tlak na to, abychom přijmuli zásadní odpovědnost za vlastní bezpečnost ve všech významech – vojenskou, materiálovou a zejména energetickou
- Pravděpodobný dlouhodobý pokles evropských akcií, které budou zasaženy negativně celní politikou
- Potenciální příliv kapitálu z USA, který nebude ochoten v takové míře setrvat v USA a bude hledat politicky stabilnější prostředí v Evropě
Samotná Česká republika pak bude nucena masově investovat do své energetické bezpečnosti a soběstačnosti. Současný energetický mix v ČR je zcela nevyhovující pro naší dlouhodobou prosperitu. Je velmi vysoce pravděpodobné, že ČR bude nucena zásadně překopat své veřejné rozpočty. A to na úkor položek, jako je zdravotnictví, školství a samozřejmě i sociální rozpočty vč. průběžného penzijního systému a sociálních transferů. Relativní míra zadlužení českého státu i občanů s vysokou pravděpodobností bude růst velmi rychlým tempem následující roky, protože bude nutné udělat řadu capexových výdajů. Bude existovat čím dál větší tlak na efektivitu. Efektivitu využití našich veřejných finančních zdrojů ale i efektivitu využití personálních kapacit a také i území.
Nemovitosti v ČR, jak je to ovlivní
To samozřejmě úzce souvisí i s investováním do nemovitostí. Tato zdánlivě nesouvisející kapitola je pochopitelně ovlivněna geopolitikou také.
Čím dál více bude kladen důraz na energetickou efektivitu. Ale nebavíme se zde pouze o tom, jakou energetickou spotřebu či soběstačnost má konkrétní nově postavená budova. Nejde ani tolik o různé certifikáty typu BREEAM. Jde o celkovou energetickou efektivitu z pohledu územního plánování a naší energetické spotřeby. Uvedu příklad. Naše ekonomika není tak energeticky vybavená, aby si mohla například dovolit, aby lidé cestovali vlastními automobily do práce denně desítky kilometrů z Berouna do Prahy. Nebo z Rokycan do Plzně. Nejde jen o energetickou spotřebu samotných automobilů. Ale jde i obrovskou energii, která je vynaložena na celou dopravní infrastrukturu, její údržbu a vylepšování. Nehledě na to, že život v rodinných domech v satelitech, generuje celou řadu dalších neefektivit. Celkové množství energie, které se spotřebovává, se musí snížit. A nejlépe ho sníží energie vynaložená právě na dopravu.
Potřebujeme, aby naše města byla efektivní. Aby územní plány umožňovaly takovou výstavbu, jenž umožní lidem bydlet, pracovat, vzdělávat se, využívat služby i odpočívat v blízkém okolí. Aby nemuseli lidé překonávat významné vzdálenosti každý den ve více či méně efektivních dopravních prostředcích. Z toho plyne, že je potřeba řešit existující neefektivní výstavbu budov v těch zónách měst, které jsou z tohoto pohledu nejvíce atraktivní. Řeč je pochopitelně o panelových domech, jenž mají svou omezenou životnost. A je potřeba urgentně začít řešit to, aby tato rozsáhlá atraktivní území v centrech našich měst, se rozvíjela ku prospěchu naší ekonomické efektivity. Protože zatím to tak v žádném případě není. Tyto lokality jsou okupovány vlastníky bytů, kteří žijí v představě významného bohatství, které vzniklo rozsáhlou bytovou krizí, kterou zde máme. A právě řešení bytové krize, která má hlavní kořeny v nedostatku stavebních pozemků pro byty, je jednou z klíčových výzev celé naší ekonomiky. A geopolitická nestabilita, jenž vytváří velký ekonomický tlak na naši ekonomiku, je proto velkou výzvou.
Jedno je celkem jisté. Že ten, kdo si pořídil kvalitní nové bydlení v dobré lokalitě, s největší pravděpodobností nemůže prodělat. V zásadě jediným rizikem pro ztrátu hodnoty jeho investice je útok na jeho vlastnická práva. Protože tržní hodnota nových bytů na těch nejatraktivnějších lokalitách Prahy nebo dalších velkých českých měst, jen velice obtížně může jít dolů. Za ceny, které lidé nakoupili nové byty před rokem či dvěma, nebude možné byty postavit příští rok či za dva roky, aby developeři nevykázali ztrátu. A nikdo nebude dobrovolně alokovat kapitál do činnosti, která je ztrátová.
Staré byty, byty na neefektivních lokalitách, neefektivní staré ale i novější rodinné domy, jsou na tom ale jinak. Tam ekonomický tlak může vybrat svou daň. Zvláště pokud se bavíme o tom, že uživateli těchto rezidenčních nemovitostí mají být chudší či středně příjmové skupiny obyvatel. V případě některých typů residenčních nemovitostí, zvláště pak paneláků, si dokážu představit poměrně výrazný pokles tržní hodnoty klidně v řádu desítek procent. Rodinné domy s malými pozemky na blbých adresách také nemusí být velkou výhrou.
Velké téma jsou pak nemovitosti komerční. V případě kancelářských nemovitostí to vidím dost nejasně. Existují totiž dva scénáře. Jeden je, že velké zahraniční firmy začnou postupně náš trh opouštět ve smyslu, že by u nás měly své headquarters pro CEE region. A druhý scénář je pravý opak, pokud by naopak usoudily, že geopoliticky strategické je být u nás. Já osobně se spíše přikláním k názoru, že lepším partnerem je pro tyto firmy Polsko. Na druhou stranu se domnívám, že Praha je v tomto směru lepším místem než Vídeň, Berlín nebo Mnichov. Musíme se taky uvědomit, že velká část zahraniční poptávky po kancelářích v ČR je tvořena shared services divizemi zahraničních firem a také celkem pochybnými českými podnikatelskými uskupeními, za kterými je velmi pochybná kreditní kvalita. Fundamentálně kvalitní poptávka po kancelářích v ČR je poměrně omezená. V krajských městech vlastně celkem slabá. A v Praze pochopitelně nesrovnatelně silnější, ale i zde platí, že jen v několika málo lokalitách lze hovořit o vyloženě silné poptávce.
Retailové plochy mají takovou hodnotu, jakou hodnotu má kupní síla, jenž v nich realizuje tržby. Z tohoto pohledu je pro nás velmi vypovídající ekonomická situace např. obchodního centra Palladium, které je nezpochybnitelně českou retailovou jedničkou z pohledu kombinace kvality a kvantity. Celý tento segment přinejlepším od roku 2019 v podstatě stagnuje tržbami a čistým ročním nájemným. Nedá se očekávat nějaký zásadní nárůst kupní síly Čechů. Naše ekonomika neroste nějak zásadně a výrazně se zhoršila naše kupní síla ve smyslu sklonu ke spotřebě, protože Čechům výrazně vzrostly náklady na bydlení, energie a také potraviny. Navíc je potřeba si uvědomit, že podstatná část retailových tržeb se systematicky přesouvá do ecommerce. Je tedy poměrně vysoce pravděpodobné, že tržní hodnota retailových ploch má před sebou spíše výrazně horší léta.
Jak v případě office i v případě retailu vidíme extrémní ztrátu zájmu zahraničního kapitálu do něj v ČR investovat. Významní zahraniční investoři do těchto segmentů opustili či opouštějí český trh. Dokonce i významné české realitní fondy investují významně do tohoto typu nemovitostí v poslední době mimo území ČR, zejména pak v Polsku.
Jinou kapitolou jsou pak nemovitosti v kategorii průmysl a logistika, kde je skutečně perspektiva značná. Tyto nemovitosti ČR potřebuje pro svou transformaci a ekonomický rozvoj. Jsou součást klíčové ekonomické infrastruktury, pokud chceme efektivně vyrábět a přepravovat zboží. A zde vidíme daleko větší ochotu zahraničních hráčů investovat i v ČR.
Velice důležité pro další vývoj nemovitostí v ČR bude, aby nedocházelo k ostrovům kvality a nekvality. Bohužel ale současný vývoj tomu nahrává. Vznikají zde vynikající nové čtvrti typu Karlín, Holešovice, Smíchov nebo rozsáhlé území na Praze 3. Na druhou stranu zde máme lokality i v Praze, které se kvalitně nerozvíjí. A o tom, že zde v ČR máme celá města, kde neprobíhá územní rozvoj a nepřibývají pracovní místa a infrastruktura, se ani nemusím zmiňovat.
Závěr
Připravme se na to, že budeme muset mnohem více investovat a naše myšlení přepnout z režimu OPEX do režimu CAPEX. Tedy budeme škrtat náklady na provoz typu zdravotnictví, školství a sociální náklady. Reforma penzijního systému je opravdu velmi nutná.
Energetika, bydlení a obrana budou pro nás tři klíčová témata. Asi si nedělejme iluze, že zrovna ČR se stane technologickou velmocí. Na to jsou v Evropě jiní aspiranti. Ale průmysl zde v ČR má velkou tradici a je vysoce pravděpodobné, že se nám podaří být těmi, kdo se budou zásadně podílet na evropském vojensko-průmyslovém komplexu.
Všude bude vznikat zásadní tlak na efektivitu využití finanční prostředků, energetických zdrojů a lidského kapitálu. Stejně tak na soběstačnost, snížení energetické spotřeby a zvýšení energetické bezpečnosti a nezávislosti. Vše, co bude pomáhat tyto problémy efektivně řešit, je zákonitě odsouzeno k úspěchu.
