Tržní kapitalizace Tesly má dnes větší hodnotu než všechny akcie Volkswagenu a Daimleru dohromady. Mnozí se zapřísahají, že do této bubliny nikdy nepošlou ani cent. Protože firma nemá zisk a vůbec. Protože fundament – a my přece kupujeme jen levné akcie. Víte vy co? Až spadne cena akcie Tesly na nějakých 400 $, tedy na polovic dneška, tak se ti, co dnes nejhlasitěji krákají „never more!“, div nepřetrhnou, aby si stoupli do fronty kupujících. Vsaďte se.
A kde budou najednou všechny odhady férové ceny! Koho bude zajímat, že i za těch čtyři sta bude tahle ta Tesla pořád ještě trapně drahá! Místo toho zapůsobí psychologie skrze takzvaný efekt ukotvení (anchoring bias). Ten způsobí, že se nám nová cena najednou bude zdát úplně fajn. Zažili jsme totiž cenovku osm set a to z hlavy tak snadno nedostaneme. Co hůř, toto číslo máme v mozku vypálené tím silněji, čím více nad ním dnes kroutíme hlavou. Podvědomě k němu právě nyní uzamykáme svou pozornost, vytváříme si předsudek a už navždy budeme každý odhad atraktivní ceny za Teslu, a to i ten nejsofistikovanější, začínat právě u této vzpomínky.
Vymanit se zcela z vlivu efektu ukotvení není možné a nedá se to nějak zásadně zlomit ani racionálním uvažováním. Jsme jen lidé a nedokážeme být zcela nezávislí. Nemůžeme si pomoct: každý odhad spontánně začínáme na údaji, který se nám vybaví jako první. A také nemůžeme udělat nic jiného, než toto číslo zvýšit nebo snížit – přičemž to nikdy neuděláme dostatečně, odhadování totiž zastavujeme při prvních signálech nejistoty a dál se nepouštíme. K vlastní škodě, pochopitelně.
Přesto se předsudek ukotvení můžeme pokusit ovládnout. Prvním krokem je pojmenovat toto klasické kognitivní zkreslení. Takže si prosím se mnou nyní společně řekni: „Jmenuji se Franta, jsem investor a trpím efektem ukotvení.“ Napůl vyhráno, dostavil se aha efekt, který velmi pomáhá. Druhým krokem bude, tramdadadá, najít si jinou kotvu! Jinak nemáš šanci. Jediným lékem je zde vytlouct klín klínem.
Když jsem vybíral nové auto, byl jsem na sebe hrdý, jak jsem odolával vábení koupit vyšší model. Jeho cena mi neustále zněla v hlavě. Oj, chyba. Naštěstí u mě nastal aha efekt. Zkusil jsem si místo toho vypálit do mozku cenovku základní výbavy. Jak to dopadlo? No co byste řekli. Plánovaná koupě už se mi nezdála být tak famózní a já si objednával příplatky s větší rozvahou. Taková neveselá výhra, ale manželka byla ráda, a to se počítá.
Naopak kamarád, ten zaplakal. Kupoval byt. Nastudoval si cenové mapy a beznadějně se tím ukotvil v tom, jaká cena za metr čtvereční je ve městě „normální“. Jako kdyby tyhle přehledy nevymýšleli prodejci nemovitostí – jako kdyby slovo realiťák mělo někdy něco společného se slovem realita. Kamarád si během chvíle vytvořil imaginární svět, ve kterém mu najednou dávalo smysl koupit skoro cokoli. Byl úplně mimo a svou kotvu byl ochoten fanaticky hájit až do krve. Ve snaze pomoci jsem dokonce povolal do zbraně i jeho babičku, aby mu neustále říkala, že ona by teda tolik peněz za ten byt nikdy nedala. Nezabralo nic a on si ještě blahopřál k tomu, jak to vzal rozumně. Chudák.
Co ty? Zvažuješ atraktivitu nového portfolia? Nedívej se na optimistickou kalkulaci ziskovosti. Ani na tu pravděpodobnou. Vůbec na žádnou. Je chybou fixovat se na jedno číslo. Zkus trik: požádej svého poradce o odhad ziskovosti v rozpětí dvou čísel a věnuj stejnou pozornost oběma hranicím, napřed jedné, pak druhé. Na tebe si nepřijdou!
Dívej, jsme na tom všichni stejně. Kotvy prostě fungují. Co když tě pochválím, že jsi rychlý čtenář, protože přečtení toho článku obvykle lidem trvá patnáct minut? Ty samozřejmě netušíš, kolik to trvalo tobě, avšak po té pochvale bys tipoval něco kolem deseti. A mám tě. Ve skutečnosti to bylo asi polovic. Každopádně ty přijdeš i příště a zas mi svůj čas rád dáš, a to i kdybych třeba po tobě skutečně chtěl těch deset minut. Kotva číslo patnáct zaseknuta a pevně drží.
