Jaké se domníváte, že budou dlouhodobé důsledky konfliktu na Ukrajině pro kapitálové, finanční a komoditní trhy.
Jan Maňák, ředitel obchodu pro ČR a Slovensko BNP Paribas Asset Management
V první řadě bych tento konflikt nepřeceňoval, je to nejvýznamnější konflikt v našem regionu od druhé světové války, ale z pohledu například USA je to jeden z mnoha regionálních konfliktů. Trhy konflikt promění spíš v detailech, ale některé možné změny jsou podle mého zajímavé.
Tak, jako Rusko na bojišti otestovalo několik nových vojenských technologií, tak západní země otestovaly sankce dosud bezprecedentního rozsahu a teď všichni čekáme, zda a jak budou fungovat. Před válkou se hodně hovořilo o odpojení Ruska od SWIFTu, nakonec se západ odhodlal vyhnat ze SWIFTU pouze několik bank a to těch, přes které netečou platby za nákup ropy a plynu z Ruska.
Nicméně tím nejpřísnějším omezením z mého pohledu bylo zmražení asi 2/3 masivních devizových rezerv ruské centrální banky. Toto opatření dříve použily západní země pouze u Iránu, který je ještě menší ekonomikou a více izolovanou než Rusko, takže jde o svého druhu experiment co do velikosti.
Západní země také o závod vyhlašovaly nové a nové sankční balíčky, jejichž efektem může být mimo jiné rozkol mezi ruskými elitami a V. Putinem. Po operativní stránce to je obrovský nápor na banky a další finanční instituce – neustále sledovat změny sankčních seznamů a zda někdo z nových jmen nemá v té které instituci nějaký majetek a to i přes několik prostředníků. Dopad může být mnohem širší, než několik medializovaných zabavených jachet nebo letadel. Také se domnívám, že sankce hned nepominou a banky budou muset investovat do sledování sankčních seznamů na jedné straně a co nejpřesnější rozklíčování ovládajících osob na straně druhé. V této souvislosti musím upozornit čtenáře, že sankce v souvislosti s anexí Krymu byly platné od roku 2015 a nikdy nebyly odvolené.
Nicméně v oblasti investic, což je mé domácí hřiště očekávám dvě zásadní změny, obě v souvislosti s konceptem ESG. V posledních letech banky, pojišťovny vyvinuly koncept udržitelnosti, ve kterém zbývalo jen málo místa pro konvenční energetiku a také pro obranný průmysl. Osobně se domnívám, že celý sektor bude muset upravit výchozí předpoklady a bude třeba zahrnout energetickou i vojenskou bezpečnost jako nezbytnou podmínku udržitelnosti.
Asi to bude nějakou dobu trvat, protože koncept ESG je dnes institucionalizovaný hluboko ve firmách v oboru a úprava tímto směrem bude vyžadovat přenastavení ESG skoringu. Ohledně energetiky, taxonomie v Evropě je otevřená, největší odpůrci jaderné energie připouští, že byli v minulých letech naivní a vydláždili Rusku cestu k velké kontrole energetického trhu. Green Deal bude třeba revidovat, to smysluplné z něj zachovat či rozšířit, dekarbonizace je stále nejlepší cestou k omezení závislosti na zdrojích mimo EU, zejména ale v Rusku.
Takže můj soukromý odhad je, že firmy z některých tabuizovaných oblastí energetiky a obranného průmyslu se vrátí do investičního mainstreamu.
V oblasti dluhopisů bude zásadní informací vyšší inflace po delší dobu, takže můžeme vidět rychlejší růst úrokových sazeb, větší poptávku po variabilně úročených cenných papírech.
Je důležité zmínit, že čím je země chudší, tím větší mají potraviny váhu ve spotřebním koši. Růst cen základních potravin a v některých zeměpisných pásmech i energií asi zvrátí na nějakou dobu trend bohatnutí středních tříd. Zároveň zadlužení nejbohatších západních zemí nedává moc prostor pro podporu mnoha potenciálně nestabilních zemí. Bude nepochybně velká politická vůle pomoci Ukrajině k poválečné obnově, zvlášť pokud je to cesta ke zkrocení cen potravinářských komodit. Ale nebude prostor dotovat potraviny pro další miliardu hladovějících, což může přinést vlnu nepokojů a politických otřesů zejména v nejchudších zemích světa (subsaharská Afrika, Bangladéš atd).
Také si umím představit, že v podmínkách relativního nedostatku některých základních potravin bude čím dál tím více kontroverzní vyrábět z rostlin biopaliva. Nejsem agronom a nevím, jestli je ještě čas již pro tuto sezonu změnit produkci řepky na severní polokouli na jinou, potravinářskou plodinu, ale myslím, že by to mělo být žádoucí pro omezení dopadů výpadků v pěstování a exportu zejména pšenice z obou bojujících zemí.
Ondřej Záruba, majitel analytické společnosti Comsense analytics a šéfredaktor Finsider.cz
Válka na Ukrajině dala do pohybu hodně kapitálu. Její význam by se dal vyjádřit i tímto způsobem, protože trhy se rozhodně nechovají tak, že by to byl jen lokální evropský konflikt. Když se podívám na největší akciové hráče světa, tak významný pohyb zaznamenala pouze Saudi Aramco. Tam je to logické v souvislosti s cenou ropy, která roste dlouhodobě od doby nejhlubší covidové krize a válka na Ukrajině její růst jenom zrychlila.
Z hlediska valuací ropných společností, jejichž hodnota opravdu výrazně narostla od počátku roku, se domnívám, že se jedná o spíše trvalejší jev.
Ropné společnosti dlouhé dekády patřily k nejhodnotnějším firmám na této planetě a objektivně je jejich význam pro globální ekonomiku nesmírný. Jejich návrat do širší špičky nejhodnotnějších firem na planetě je, aspoň dle mého názoru, na místě. Saudi Aramco je samozřejmě specifické a neznám nikoho, kdo by s jeho akciemi obchodoval. Ale firmy, jako je ExxonMobil, Chevron, Conocophilips, Shell, BP nebo Totalenergies a Equinor, rozhodně mají velmi silný výtlak dlouhodobě. Ačkoliv některé z nich prodělaly část svých investic v Rusku. Zejména pak BP na Surgutněftegaz a Totalenergies s Shell na Nordstream 2. Přesto jsem přesvědčen, že oil&gas segment má před sebou ještě velmi dobrá léta. Ačkoliv je jasné, že 70 % ropy se spotřebovává v dopravě a že velkou část této spotřeby tvoří automobilový provoz, který se postupně elektrifikuje. Ale nic není tak rychlé a ještě dost dlouho to bude trvat, že ropa v dopravě bude výraznějším způsobem nahrazena. To platí i o zemním plynu. V obou případech je to labutí píseň, ale než skončí, tyto firmy na tom ještě hodně vydělají. Nečekám, že by se petrolejáři dali do spolku s Rychlými šípy. Je to tvrdý byznys, kde se uměli prosadit jen ti agresívní. Ropné společnosti jsou velmi bohaté společnosti z pozice finanční i z pozice lidských zdrojů. Očekávám, že tyto firmy se budou postupně transformovat v nové konglomeráty, které využijí příležitostí, jenž doba nabízí. Proto bych je rozhodně nepodceňoval a nespojoval jejich osud jen s cenou ropy a zemního plynu dlouhodobě. Je jasné, že mají před sebou pár let, kdy se jim bude velmi dařit.
Ostatně tím se plynule dostávám k Rusku. Ropné společnosti ze Západu, jsou investičně namočené částečně v Rusku. A já očekávám, že nemohou mít jiný dlouhobý cíl, než ovládnout ruské těžební společnosti, jako jsou Gazprom, Novatek, Lukoil, Rosněft nebo Surgutněftegas. Samozřejmě to se nestane hned, ale pokud dojde k rozvratu Ruska, což očekávám, tak to není nereálné na nějakém 10letém horizontu.
Rusko se současnými kroky dostalo do situace, kdy bude ekonomicky zcela zdecimováno. A to velice brutálně a velice rychle. Sankce, které jsou proti Rusku uplatňovány, jsou pro jeho ekonomický vývoj naprosto zásadní. A nejde vůbec o to, že z Ruska stále bereme plyn. Jde o to, že Rusko je odříznuto od západních hardwarových i softwarových technologií. Jde o pohyb kapitálu. O to, že z Ruska, poslední roky a poslední měsíce zvláště, utíká obrovský lidský kapitál. Nejde o to, že by v Rusku měl být nějaký hladomor. To i firmy typu Nestlé nedopustí. Ale jde o to, že ruský ekonomický vývoj bez západních technologií a kapitálu je vydlážděná cesta do stanice bída. Je otázkou, zda to vyústí v nějakou změnu režimu v Rusku, což je asi jediná věc, která by mohla takový vývoj zvrátit díky zrušení sankcí. Já osobně bych na to příliš nespoléhal. V Rusku je poměrně silná podpora režimu Putina. Jsem toho názoru, že Putin se u moci spíše udrží nějakou dobu díky tvrdým zásahům vůči domácímu obyvatelstvu. Putinův režim postupně okrade všechny bohaté Rusy, následně pak střední třídu a nakonec i ty nejchudší. Touto strategií by se ještě 2-5 let u moci udržet mohl. Každopádně každý rok u moci Putina, představuje pro Rusko větší a větší bídu. Západní investoři v Rusku by se měli smířit se 100 % ztrátou u svých akciových pozic. Výraznou ztrátu zaznamenají i dluhopisoví investoři, zvláště pak ti, co mají dostat zaplaceno v tvrdých měnách.
Co se týká Ukrajiny. Po dobu, po kterou bude trvat konflikt, je samozřejmě mimo uvažovat o tom, že by se situace začala zlepšovat. Ke zlepšení může dojít až momentě, kdy boje skončí a nepřátelská ruská vojska opustí její území. Je otázkou, jaká území pak budou novou Ukrajinu představovat. Každopádně bude muset nastat mír. Ne žádné příměří. Ale mír, který říká, co vlastně Ukrajina je a co není. Jak daleko jsme od něčeho takového? Poměrně hodně daleko. Příměří je sice blahodárné ve smyslu, že se zastaví masakrování obyvatelstva, ale neřeší ekonomickou situaci. Jedině mír, který Ukrajinu geopoliticky ukotví na mapě, jí dává prostor pro to, aby přijímala zahraniční kapitál, který nezbytně nutně potřebuje pro zabezpečení fungování státu a znovuvybudování ekonomické infrastruktury. Nikdo ze zahraničních investorů z řad průmyslových firem, bank a dalších společností nebude chtít tvořit pracovní místa ve státě, kde se může znovu opakovat to, co tam nyní probíhá. A obrovský exodus ukrajinského obyvatelstva je další ztrátou pro tuto zemi. Osobně se domnívám, že Ukrajina následujících 3-5 let bude velmi nestabilní zemí. Možná po 5ti letech nastane situace, kdy si zahraniční kapitál řekne “pojďme tam investovat”. A to je jediná šance, jak se tato země může ekonomicky obnovit. Myslím si tedy, že investoři, kteří mají expozici na Ukrajině v private equity nebo v dluhopisech, budou muset odepsat všechno nebo téměř skoro všechno.
Propady hodnot například německých akcií považuji za velmi krátkodobý jev. Zejména pak, pokud se jedná o automobilky. Německé ekonomice (a zejména automobilovému průmyslu) i nadále velmi výrazně věřím. Němce zároveň vidím jako jedny z hlavních kandidátů na to stát se hlavními investory na Ukrajině a v Rusku, až se změní poměry. Myslím si, že se s propady vyrovnají i výrobci luxusního zboží z Francie, jako je LVMH. O zákazníky z Ruska sice přijdou, ale najdou se další. Obecně bych řekl, že reakce akciového trhu na Západě na válku v Rusku, byla spíše přehnaně pesimistická.
