Povídali jsme si s Davidem Řezníčkem, zakladatelem společnosti Konsepti, která je předním českým distributorem designového nábytku. Spolu s jeho ženou Lucií se podíleli realizacích staveb pro přední instituce z ČR i ze zahraničí. Kanceláře vybavovali v PPF, Pentě, J&T ale i v Microsoftu nebo v předních bankovních institucích. Během své 26leté kariéry přišel do styku s nespočtem architektů, staveb a investorů u nás i v zahraničí. Proto nás zajímal jeho pohled nejen na aktuální dění v developmentu.
Jedna z prvních velkých zakázek, jestli se nepleteme, byla dodávka nábytku do centrály Komerční banky. Mají v Komerční bance stále váš nábytek?
O Komerční bance to s jistotou říct neumím, ale ta opravdu první velká „bankovní akce“ byl projekt kompletní rekonstrukce sídla ČNB v Praze někdy v roce 1998. Dodávali jsme významnou část nábytku především pro guvernérské patro, pracovny ředitelů, ale také bankovní halu, klub nebo zasedací a konferenční místnosti, a hlavně více než 1500 kancelářských židlí. Ten nábytek nebyl levný, ale výběr byl kompetentní, sleva významná a jsem si jist že ČNB určitě nelituje. 95 % dodaného nábytku dodnes nejen funguje, ale vypadá stále skvěle a reprezentativně. Následně jsme dodávali nábytek i do ČNB v Hradci Králové.
V posledních letech dochází k tomu, že si nové byty v Praze kupují lidé hlavně s vyššími příjmy v důsledku jejich výrazného zdražení. Pozorujete v důsledku tohoto efektu větší poptávku po kvalitním designovém nábytku?
Je obecně známo, že více než 30 % prodaných bytů jsou investičního charakteru. Pokud je byt určený k pronájmu, vybavuje se spíše s důrazem na funkčnost a dobrou cenu. Významná část bytů vyššího standardu v Praze slouží jako druhý či třetí byt. Buď pro děti nebo jako dočasné útočiště pro podnikatele a manažery, kteří dojíždí do Prahy z větší dálky, z Moravy, Slovenska a zahraničí obecně. Ani tyto byty se nutně nevybavují vždy v nejvyšším standardu, ale laťka už bývá výše. Pro Konsepti je nejzajímavější ta skupina vlastníků bytů, kteří pořizují byty a apartmány jako své základní sídlo. A proto jejich vybavení spojují s nejvyššími nároky. Tam nejlépe rozvineme své zkušenosti a know-how. Poptávka po těchto projektech stoupá a v době covidové ještě zrychlila.
Když už se lidé rozhodnou pořídit si kvalitní designový nábytek, u jakého typu nábytku to dává největší ekonomický smysl?
Tradičně klienti nejvíce utrácejí za kuchyň a kvalitní postel, neboť to je spojeno s těmi nejpříjemnějšími zážitky. V pořadí následuje jídelní stůl s židlemi a samozřejmě kvalitní sofa a křesla. V poslední době ovšem stále větší díl rozpočtu ukrajují systémové šatní skříně a tzv. walking closets a také nábytek na terasu a zahradu. S rozpaky naopak klienti investují do dětských pokojů – na jednu stranu by chtěli dětem dopřát to nejlepší, na druhou tuší, že s věkem dítěte se bude návrh pokoje dosti vyvíjet…V Konsepti klienti nakupují nejvíce sedací nábytek, stoly, outdoor a v poslední době právě kuchyně a šatny.
A co například osvětlení?
Osvětlení je nedílnou částí dobrého interiérového designu. Platí dokonce, že až teprve dobré světlo (přirozené i umělé) vytáhne výsledek návrhu interiéru o více 30 % výše. Potíž je v tom, že si málo klientů uvědomí, že část osvětlení (zejména toho vestavěného) se projektuje o dost dříve než nábytek. V soukromých projektech se to dá zachytit, ale v těch developerských už musí klient často respektovat vývody a řešení, které jsou paušální pro celý objekt. Ale i tak se dá s dobře voleným osvětlením, jeho intenzitou i barvou hodně udělat. I zde se vyplatí řešit to včas.
Platí se hlavně za design, materiály nebo kvalitu zpracování?
Cenu produktu jistě ovlivní skutečnost, že ji navrhl významný a světové opěvovaný designer a že je z produkce renomované značky. Větší vliv na cenu má nicméně specifická výrobní technologie, know-how a cena prvotřídního a kvalitního materiálu. Výši ceny určuje i fakt, že si můžete vybrat z neuvěřitelně široké škály materiálů a barev – u sedacích souprav jde o desítky komponentů, desítky látek a kůží v různých barevných provedeních. Kombinací všeho dostáváte stovky možných variací provedení a každá výsledná sestava má fakticky atributy zakázkové výroby právě pro jednoho klienta. Svou cenu má i udržitelnost.
Jaký je rozdíl mezi sedací soupravou za čtvrt milionu proti té, kterou si můžeme pořídit například v klasickém nábytkovém retailu za třicet tisíc?
Běžná sedačka je dostupná ve 3-5 variantách sestav a několika málo látkách a barvách. Má primitivní dřevěnou konstrukci, pěnu v běžné hustotě, švy jsou řidší a jednoduché, detaily nesedí a především – sedačka po dvou letech ztrácí tvar, barvu, je prosezená…Značková sedačka má často ocelovou konstrukci, používá pěny různých hustot do „sendviče“, má „paměťový efekt“ , tzn. že se „dofukuje“ vždy zpět do původního tvaru. Najdete na ní hustší a náročnější pevné švy. Spotřeba látky na takovou sestavu dosahuje 12 – 18bm (běžný metr), což při kvalitní látce cenu značně navýší. Ale odměnou vám je perfektní tvar, který vydrží po mnoho let.
Když bychom porovnali tyto varianty z pohledu nákladovosti, tak ta levná nemusí být tou levnější variantou z pohledu ročního odpisu.
Dejme stranou extrémy a připusťme, že alespoň trochu kvalitní a elegantní sedačka od neznačkového výrobce vyjde nejméně na 30 tisíc korun. Podobně velká sestava od renomované firmy v portfoliu Konsepti vyjde v kvalitním potahu třeba 230 tisíc korun. Průměrná životnost té první, ve smyslu zachování všech parametrů, bude max 3 roky. U té druhé potom třeba 20-25 let, ale také třeba 40 – 50 let. Nejen radost a dobrý pocit, ale i finanční hledisko mluví jednoznačně. Tady narazíme spíš na to, že klient po 10-15 letech mění byt či dům, případně se vyvíjí jeho vkus či osobní nároky a pořizuje si tak či tak novou kvalitní sofu. Tu původní ale s potěšením stěhuje do jiné své nemovitosti nebo ji v perfektním stavu používají jeho děti v prvních vlastních sídlech. Tyto nábytky jsou ikony a nestárnou. Stávají se členy rodiny.
Jaké typy kvalitního nábytku se vyrábí v Čechách? Většina našich čtenářů asi spíše předpokládá, že kvalita je především z Itálie, Francie nebo Skandinávie.
Slavná meziválečná minulost spojená s UP závody je bohužel pryč, ale není vše ztraceno. V Čechách a na Slovensku je několik dobrých výrobců sériového nábytku. Vzhledem k vyšší ceně práce ovšem musí nabídnout technologii nebo materiál s vyšší přidanou hodnotou. Jmenoval bych určitě TON, Javorinu, Domark, Nábytek Hanák, Jelínek nebo Todus. Objevují se noví, malí ale slibní výrobci jako Master & Master, Devoto a další. Vedle nich je zde mnoho velmi zkušených a kvalitních výrobců zakázkového nábytku a atypů – Sollus, Edel nebo například Interia. Obecně je snadnější v Čechách vyrábět kvalitně sklo než nábytek, ale jsou zde skvělí výrobci dveří, klik nebo i koupelnového vybavení.
Když už jsem se rozhodl nakoupit kvalitní nábytek domů nebo do kanceláře, jak důležité je, aby mi při jeho výběru radil interiérový designér?
Pokud připravujete větší a zásadní investici je to nutné. Sám bych si ani po 30 letech praxe nedovolil větší akci bez architekta nebo designera. Jakkoliv se ta služba jeví na první pohled jako drahá a zbytečná, opak je realitou. Funkční, atraktivní řešení za odpovídající finance zajistíte jedině s odborníkem. Nejde jen o nábytek ale všechny související aspekty, jako je funkčnost, barevnost, světlo, akustika…..jedině když se vše propojí, výsledek stojí za to. Pořízení dílčích kousků zvládnete i s námi.
Jak důležité pro interiérového designéra je genius loci místa, které má osadit svým návrhem? Přece musí být obrovský rozdíl vybavovat byt v luxusním projektu v prominentní čtvrti nebo někde v nově vzniklém sídlišti s ne úplně top prostředím. Protože i tam dnes může byt stát klidně 20 milionů a nemusí být nijak zvlášť velký. Člověk, který dá skoro milion euro za byt, přece nepoběží do první prodejny nábytku.
Neměl by. Dům, ať už novostavba nebo historický objekt, je klíč ke všemu. Kupujete i vše kolem, historii místa, výhled, stromy, komunikace, sousedy. Už ten byt či apartmán byste si měl ideálně vybírat s odborníkem. Je dobré zajít na místní úřad, co se kolem chystá…Mluvíme samozřejmě o větší investici či základním rodinném sídle. Laik nikdy nevidí potenciál místa stejně jako rizika. Dobrý architekt vymáčkne i z panelákového 1+1 bezvadný byt stejně jako samozvaný dekoratér zcela zničí cenný prostor. Respekt k místu a prostoru, rozvážnost ale i kus odvahy. To se jen vyplatí. Platí zde to samé, co u každé lidské činnosti a rozhodování. Musím si v klidu promyslet, jak chci žít, bydlet, jaké mám priority, očekávání a co chtějí a potřebují mí nejbližší. Když se toto všechno nepodcení, je jedno v jakém stylu je interiér, zda je v něm nábytek z Konsepti nebo i po babičce z půdy. Vejdete a cítíte, že tady je dobrá atmosféra a energie.
Kolik procent z ceny bytu či domu je dobré investovat do jeho vybavení? Existuje pro to nějaký standard? A jak jsou na tom Češi, dodržují to?
Takové procento obecně neexistuje, respektive záleží, zda mluvíme jen o nábytku nebo výraznějších úpravách dispozic, podlah, povrchů. A zejména potom v jakém standardu se chceme pohybovat. Takže klidně 20–100 % z ceny nemovitosti. Ale těch případů přes 50 % je méně.
I tak mi to přijde dost. 100 m2 byt v Praze v novostavbě je dneska 12-16 milionů jen v pořízení. I ta dolní hranice 20 %, dělá hodně přes 2 miliony. Chápu ty případy bytu na pronájem, nebo druhého až třetího bytu. Ale pokud v tom bytu budu žít, tak opravdu by se slušelo do kvalitního vybavení dát částky přes 2 miliony, nebo dokonce 4 miliony, když se budu pohybovat někde okolo 30 % ceny? Nebo další příklad, když si rodina pořizuje domek za Prahou za řádově 10-12 milionů?
Ten příklad sloužil pro situaci, kdy jsem finančně stabilizovaný a řeším kompletní vybavení interiéru s architektem ve středním až vyšším standardu – včetně podlah, obkladů, prosklených příček apod. Prostě chci přijít do hotového, dotaženého a plně funkčního interiéru. Dá se to i za 10 %, ale už tam budou kompromisy. Osobně je mi ale v případně limitujících prostředků sympatická spíš cesta postupného vybavování. Nechám si udělat celkový koncept interiéru (studii), na počátku investuji pouze do položek, které bych později měnil jen nákladně (vestavěné prvky) a vše ostatní doplňuji s radostí postupně krok po kroku. Ostatně – není vůbec špatné nejprve v bytě chvíli žít, byť třeba v provizoriu, „ohmatat a procítit “ ho a potom začít utrácet větší peníze.
Který z developerských rezidenčních projektů vás v poslední době zaujal a proč?
Unikátní byl v mnoha směrech V Tower na Pankráci. Výškou, standardy, technologiemi. Mám rád projekty s výhledem nebo u vody, takže například Prague Marina, nebo sleduji připravovaný projekt Port 7. Opravdu hodně mě baví industriální prostory a loftové byty na místě brownfieldů. Nedávno jsem navštívil Priadiareň 1900 v Bratislavě. Máme tu ale i menší „perly“, třeba multifunkční dům Komunardů 35.
Pojďme k jinému tématu. A tím jsou klientská centra finančních institucí. Dříve byly finanční instituce symbolem stability a majestátnosti. Příkladem bylo třeba okázalé sídlo Živnostenské banky Na Příkopě. Dnes, když člověk navštíví banku, tak na něj všude kouká nějaký křiklavý plast. Banky a jiná finanční centra působí spíše jako prostor, na kterém někdo chtěl hodně ušetřit. Čest výjimkám, jako jsou například prostory J&T banky. Je to nějaký celosvětový trend? Finanční instituce v ČR rozhodně chudobou netrpí.
Myslím, že to jsou nutná zastavení a pomýlení na české cestě po listopadu 89. To se časem spraví. České finanční instituce v historii a významné finanční domy v zahraničí dnes tvořily a tvoří svou identitu skrze velkorysé investice do kvalitní architektury a designu. O ČNB již byla řeč, to byla velmi profesionální akce. Odvahu a odhodlání projevuje nejen J&T – s ní Konsepti na některých projektech s radostí pracovalo. Vzpomeňme třeba velmi kvalitní projekt nové centrály ČSOB architekta Josefa Pleskota. Ale odvážný a svěží byl koncept interiérů poboček Air Bank. Trendem je komunikovat s klientem vzdáleně, do banky se chodí méně a méně. Ale o to větší to musí být zážitek. Finanční instituce budou klást důraz na originální a ekologickou architekturu, stimulující pracovní prostředí a autentický zážitek klientů.
Dejme tomu, že si chceme otevřít klientské centrum společnosti poskytující finanční služby. Naším cílem je vytvořit prostor o cca 200 m2. Kolik by měla činit investice do kvalitního vybavení v takovém prostoru, pokud chceme, aby vybavení i za 3–5 let používání pořád vypadalo hezky a reprezentativně?
Pokud vstupujeme do tradiční situace – stavu shell & core, budeme se pohybovat někde mezi 12 – 20.000 CZK/m2 v závislosti na standardu. Ta, někde je cena kompletního dokončení (fit-outu) prostoru včetně nábytku a vybavení.
Co se v takových prostorách nejvíce opotřebovává?
Asi nic, respektive do 5 let by při správné údržbě a péči mělo vydržet vše. Obecně se nejvíce opotřebují plochy a materiály, které jsou v četném styku s uživateli – potahové látky polstrovaného nábytku, stolové pláty – zejména jídelní stůl, případně koberce. Mimochodem 5letá záruka za kvalitu a funkčnost dnes představuje u větších projektů a zakázek běžný standard. Ale opět – pokud pracujeme s dražšími ale přírodními materiály, prodlužuje se významně potenciální životnost. Pravidelná údržba kůže ale i čištění a impregnace potahových látek zajistí mnoho let navíc. Napuštění kamenných desek stolů nebo kuchyní z nich dělá stále nový materiál. A desku jídelního stolu v masivu lze po několika letech zbrousit a znovu napustit olejem a je opět perfektní. To platí i pro masivní podlahy, obklady v koupelně apod. Nic takového ovšem nečekejte, pokud kupujete nábytek z dřevotřísky, laminátu nebo levný obklad.
A co dělá největší WOW efekt na zákazníky? Respektive, co má nejlepší poměr cena/přidaná hodnota v očích klientů?
Je to jako mezi lidmi – první dojem! Zákazník ocení první silný zážitek, tedy vstupní hala nebo recepce. Tady by se mělo odehrávat něco originálního, autentického a nezapomenutelného. Ne primárně luxusního a okatého. Spíše rafinovaného, překvapivého a snad i lehce vtipného. Tam je třeba začít! Důležité jsou potom i další prostory, kam vstupuje zákazník. Chodby, zasedačky, přijímací místnosti, případně tréninkové a školící centra. Ale pozor, poslední léta potvrdila, že zaměstnavatelé věnují více a více peněz do pohodlí a prostředí zaměstnanců – do kvalitních židlí, do relaxačních zón, chill-outů, nebo kantýn.
Dá se do nábytku investovat jakožto investičního nástroje? Zhodnocuje se něco v čase?
Zcela určitě. Trh v tomto odvětví stojí za povšimnutí, ačkoliv je výrazně menší než ten s uměním. Nejzajímavější jsou investice do prototypů a malých sérií nábytků z meziválečného období. Případně z 50. a 60. let. Kvalitní židle z roku 1953 nemá astronomickou hodnotu, ale v určitých kruzích je výrazným důkazem dobrého vkusu. A dědí se stejně jako dobré hodinky. Náš obor zná své hvězdy! Velmi zajímavý je v poslední době trh autorských originálů – nábytků, které vytvářejí největší hvězdy designerského nebe v sériích 3-5 ks. Tyto položky se potom prodávají například na Art Basel nebo v Miami za vyšší desítky tisíc EUR a jejich cena potom velmi rychle roste.
Otázka na závěr, jaký je váš nejoblíbenější kus nábytku?
Samozřejmě je jich více a obávám se, že nebudu příliš originální. Utrmácen doma odpočívám na legendární Lounge Chair od Ch. a R. Eamesových. Od stejných autorů nepřestanu obdivovat Aluminium chair. Mám rád židli .03 M. van Severena nebo Chair One K. Grcice, nadčasovou sofu Charles do B&B Italia, knihovny od MDF Italia nebo ultimátní kuchyně Boffi. Většinu výrobců a produktů jsem historicky do Konsepti vybíral osobně, takže ten seznam je strašně dlouhý.
Díky za rozhovor
