Ve světle aktuálního dění stojí za to se zamyslet nad tím, v jakém prostoru se nacházíme. Tím prostorem mám na mysli Českou republiku. Co je tato krajina z pohledu postavení na mapě a jakou roli hrají lidé v zemi, ve které žijeme?
V přímém přenosu sledujeme zhroucení státu, který se nachází pár set kilometrů od našich hranic východně. Zřejmě to nebude brzo trvat a zhroutí se pod tíhou obrovských problémů i Rusko. Pravděpodobnost, že by to Rusové mohli nějak ustát, je velmi malá. Z Ruska se stane dříve či později podobně šílená země jako Severní Korea. Ruská závislost na okolním světě je obrovská. Stejně jako jakéhokoliv jiného státu. V dnešní globalizované ekonomice jste odsouzeni k zániku, pokud se velice aktivně neúčastníte zahraničního obchodu. Vezměte si takovou drobnost jako software, ve kterém píšu následující řádky. Dovedete si představit, že přijdete o své licence Microsoft office? To je návrat do doby kamenné. Dneska i lednička má v sobě čipy. Jak chcete fungovat bez polovodičů? Technologie těžby i zpracování nerostných surovin a materiálů, software pro výrobu…V dnešní době 150 milionů lidí není schopno vyrábět ani zdaleka to, co je potřeba pro celou ekonomiku. Za východní hranicí Slovenska začíná říše chudých. Tak to je.
Ale je to pro nás tolik jiné proti tomu, co známe z historie? Už první Přemyslovci byli blízcí vazalové či spojenci Němců. A občas se spolu pustili do nějaké šarvátky, když si potřebovali vykolíkovat hřiště mezi sebou. Ale nakonec jsme vždy patřili do německé sféry vlivu. A nyní jsme v ní pořád. Až Jalta z nás udělala na krátkou chvíli místo, které bylo pod sférou vlivu Moskvy. Ono je vůbec dobré položit si otázku, jak významné mocenské centrum Moskva vlastně je? A zjistíme, že není skutečně významná pro dění na evropském kontinentě ani sto let. Podstatná část Evropy byla mnohem déle a výrazněji pod vlivem tureckým a arabským. Vliv Moskvy skončil definitivně událostmi, které odstartovaly na konci února. Toto je moskevská labutí píseň. Moskva jako mocenské centrum skončila vinou nastupujícího hospodářského zhroucení Ruska.
Evropa je bohatý region. Je to významné odbytiště pro zboží z celého světa, bezpečné místo pro život a bezpečný prostor pro investování. Navíc s obrovským kulturním bohatstvím. Když k tomu přidáme technologickou sílu našich spojenců v USA, na Tchaj-wanu, v Jižní Koreji, Japonsku a nerostné bohatství Kanady a Austrálie, tak zde máme silný pakt bohatých regionů, které jsou dohromady nesmírně silné. Samozřejmě zde je silná protiváha Číny nebo Saúdské Arábie. Ale tyto regiony jsou závislé na tom, že exportují svoje zboží na trhy naše a našich spojenců. Bez exportu k nám by byly mnohem chudší. Držet spolu v rámci NATO a jeho nejbližších spojenců je pro nás skutečně důležité. A ČR je integrální součástí této komunity. A nejen díky samotnému členství v NATO, ale protože je to esenciálně v DNA naší historie, že patříme do tohoto paktu států a kulturních hodnot definovaných křesťanskou kulturou. To, co dnes Putin nazývá křesťanskými hodnotami, a křesťanská kultura v Rusku obecně, nemá s těmito křesťanskými kořeny nic společného. To je jakýsi relikt řeckobyzantské části křesťanství, která se nacházela v hluboké krizi již v první polovině 15. století. Naše společenství formoval tavicí kotlík hodnot pragmatického římského katolicismu v kombinaci s protestantskými hnutími v Česku, Anglii, Německu nebo Švýcarsku. To vše postavené na základech hluboké úcty k institucím a zákonům Římské říše, která plynule navázala na ty nejvyspělejší civilizace před ní. Naše kultura a přístup k životu se formuje kontinuálně minimálně 2500 let na velmi vysoké úrovni, kdy po celou dobu evropské státy a národy patří k nejvyspělejším místům na planetě. A my jsme minimálně 1500 let účastni tohoto vývoje jako integrální součást, zatímco Rusko se nikdy ani nestalo jeho součástí.
Panslavismus je umělý konstrukt, zatímco Evropanství realita posledních 1500 let. Není důvod se obávat, že se Praha se stane místem druhé či třetí kategorie na této planetě. Praha není ani Moskva, ani Kyjev ani Minsk. Je místem, které patří k nejvyspělejším místům na této planetě už více než 1000 let.
A bude to tak i nadále, ačkoliv její role se v rámci civilizovaného světa může a bude měnit. Z centra obchodního se bude stávat více a více centrem kulturním a společenským. Samozřejmě i Evropa je místem sporů. Ale začne válku Němec proti Francouzovi nebo Čechovi? Nebo Rakušan proti Čechovi? Polák proti Čechovi? Nebo snad Slovák? Nezačne, a důvod je jednoduchý. Nemá k tomu důvod. Všichni jsme součástí jedné zóny, kde je volný pohyb osob a zboží a z toho pro nás plynou akorát výhody. Křivdy, které si provedli dědové našich otců, jsou dávno zapomenuty, a převládají současné výhody. Naše národní cítění se naplno projevu tak možná při fandění sportovcům na mezinárodních soutěžích. Ale reálně se chováme jako jeden stát. Máme společné hranice, společnou armádu, a především společné zájmy a stejnou evropskou kulturu. Není žádná kultura česká nebo německá. V české Národní galerii visí Albrecht Dürer, Picasso s Monetem a Van Goghem. Stejně tak zahraniční orchestry hrají Dvořáka a Smetanu. Mozartův Don Giovani měl premiéru v Praze a Ferdinand Porsche se narodil kousek od Liberce. A mohli bychom pokračovat dalekosáhlým výčtem významných Evropanů, kteří naší zemí prošli a tvořili zde. Stejně tak bychom dali dohromady velkou řádku významných Čechů, kteří působili v rámci jiných evropských zemí. V evropském kotli se vytvořilo to, co představujeme. Ne, že chceme patřit na Západ. My jsme Západ. Se vším, co to znamená pro bezpečnost investic v České republice. Tedy primárně se nemusíme bát. Naopak spoustu kapitálu z východu se bude přesouvat k nám, protože my jsme bezpečný přístav stability.
