Minulý Analytický týdeník zase vzbudil trochu rozruch. Kolegyně Pokorná si už ze mě dělá srandu, že bychom měli začít psát něco odlehčenějšího – počasí, recepty, ať máme chvilku klid. Já ale nejsem expert ani na počasí ani na to, jak něco ukuchtit. Čemu ale trochu rozumím, jsou dluhopisy. A proto o tom píšu. Dluhopisoví emitenti jsou často všichni na jedno brdo. Vlezu do médií, tam dělám chvilku chytrého. Půjdu na pár konferencí a etabluji se jako obecně uznávaná autorita. Pak si zaplatím nějaké PR, dostanu se do E15, Euro nebo dokonce Forbes a legitimizuji své aktivity přes to, že jsem známý a obecně rádoby důvěryhodný člověk. Nemusím mít v odvětví, na které vydávám dluhopisy, bůhvíjaký track record, abych něco prodával. Často to dělají emitenti v rozporu s pravidly pro úpis bondů, za extrémně velkých finančních nákladů na úpis a konstrukce výplaty dluhopisů vůbec neodpovídá cashflow deklarovaných záměrů. Do emisních podmínek se ani nenamáhají dát covenanty. Smutné je, že minimálně půlka těchto diletantů ani neví, co to je. A když jim to trochu okomentujete pro skupinu platících profíků z finančního trhu, tak se rozkňourají jako děti, kterým jejich rodiče sebrali iPhone s pohádkou. Tito dospělí lidé, kteří si bez adekvátního respektu k tomu, co dluhopisový trh představuje, půjčují peníze, jak kdyby šli do obchodu pro housky, jsou jenom trapné obskurní postavy kapitálového trhu. Nikdo seriózní je nebere vážně. Každý, kdo se tváří, že je bere vážně, na ně nahlíží jako na kořist v podobě stupid money, které půjde nadělit něco, co nikdo profesionální není ochoten koupit. Proč bychom s nimi měli mít soucit? Ať se naučí podnikat nejdříve se svými penězi a pak ať si jdou půjčovat peníze ostatních na byznys, u kterého budou schopni prokázat, že mu rozumí. Nebo ať hrají otevřenou transparentní hru vůči investorům, aby bylo jednoznačně jasné, na co peníze používají. Proč nechtějí přistoupit na dobré mezinárodně respektované standardy kvalitních emisních podmínek a seriózní prezentace dluhopisových nástrojů? Protože ví, že nabízí finanční odpad. Cílí jen na ty, kteří tomu nerozumí a snaží se čistě pomocí emocí přesvědčit ty, kteří se nechovají odborně ani racionálně. Proč nejdou do banky a nežádají stejné podmínky úvěrů pro své aktivity jako z bondů? Tedy bez účelovosti, bez zástavy, bez limitů dalšího zadlužování a bez povinností vysvětlovat, co dělají? Protože by je musela vyhnat ostraha za takovou nebetyčnou drzost a urážku věřitele! Česká republika je malá a ti, kdo se snaží na finančním trhu působit seriózně, se nikdy nesmí smířit s tím, že praktiky takových emitentů se stanou normou. Až se totiž toto stane skutečně všeobecně přijímanou normou, tak finanční trh v ČR a zejména ten dluhopisový skončí. A bez kapitálového trhu, bez jeho velmi důležité dluhopisové složky, zde nebudou ani dluhopisové fondy. Stačí, že český akciový trh je na tom dost bídně.
A jak se mají tedy čeští střadatelé připravovat na stáří? Tím, že budou posílat svůj kapitál na zahraniční kapitálové trhy? To je ale zásadně špatně. Domácí kapitálový trh musí být rozvinutý, protože v opačném případě budeme kapitál vyvážet ven a ten bude pracovat pro zahraniční firmy. Ale investovat v zahraničí je z principu méně efektivní než na trhu, který znáte dobře. Investovat v zahraničí si mohou masivně dovolit jiné národy než Češi. Ti, kteří umí své zahraniční investice dobře ochránit a řídit. Zahraničními investicemi nepodpoříme růst hrubého domácího produktu. Tyto investice nezlepší kvalitu života u nás. A když, tak pouze velmi okrajově a u malé skupiny obyvatel. Kapitálový trh potřebujeme pro to, aby v naší zemi mohla probíhat hospodářská soutěž a měli jsme ten skutečný kapitalismus. Bez něj máme nakročeno k tvrdému socialismu. Proto si ho musíme hýčkat a nedovolit těm, kteří pomocí zkratek ve svém vlastním pohodlí a lehkovážnosti jeho reputaci poškozovali. Neupírám právo komukoliv si na kapitálový trh dojít pro kapitál. Ale ať dodržuje standardy, které snižují rizika investorů desítky let a které přispívají k tomu, aby kapitálový trh mohl využívat i ten, kdo přijde po těchto lidech. Zkrátka taková elementární slušnost. Něco jako, když vyčístíte toaletu poté, co jste jí použili, aby jí po vás mohl používat i někdo jiný. Jednoduché. Až se to ti vidláci naučí, nemusíme jim to pořád připomínat jak malým dětem.
