Většina našich čtenářů si jistě vybaví tradiční hnědou kabelku Louis Vuitton. Finanční poradci možná zavzpomínají na nějaký meeting nahecovaných obchodníků, na nichž se to často hemží zase pracovními taškami stejné značky. Návštěvníci hradů a zámků zase mohou zalovit v paměti hledáním vzpomínek na japonské turisty a jejich baťůžky.
Značka Louis Vuitton je nepochybně jednou z nejznámějších značek v segmentu luxusní módy a zavazadel. Ale společnost LVMH, v jejímž čele stojí rodák z cyklistům známého Roubaix Bernard Arnault, není jenom Louis Vuitton. Je to v současnosti nejhodnotnější evropský konglomerát, který má kapitalizaci přes 400 mld. USD. Hodnotnější firmu v Evropě aktuálně nenajdete. Na světě LVMH patří 18. příčka v kapitalizaci. Přestože je LVMH až na konci druhé světové desítky, tak 72letý Arnault je nejbohatším člověkem na planetě v tuto chvíli. Jeho rodina totiž drží 47,48 % podíl. Náleží mu tak skoro 200 miliard USD z hodnoty firmy.
Ačkoliv značky patřící pod LVMH jsou velmi staré, tak samotný LVMH vznikl až v roce 1987. Arnault pracoval původně ve stavební firmě svého otce. Jeho vstup do světa módního byznysu přišel až s nákupem společnosti Boussac St.-Freres. Christian Dior, slavný zakladatel značky, totiž byl financován průmyslníkem Marcelem Boussacem. Těsně před smrtí Marcela Boussaca ovšem jeho podniky zkrachovaly. A tak jejich část mohl Arnault v roce 1984 koupit poměrně levně. Na začátku investoval asi 80 milionů EUR do této transakce, přičemž asi 15 milionů z rodinných peněz. Arnault se touto transakcí stal ovládající osobou Christian Dior. Celou skupinu osekal na úplné minimum a zachoval právě jen značku Christian Dior a slavný obchodní dům Le Bon Marché Rive Gauche, který byl historicky prvním obchodním domem na světě. Arnault se mezitím stal šéfem značky Christian Dior. Po rozprodeji majetku Boussac skupiny získal kolem 400 milionů EUR k dalšímu rozvoji. V roce 1987 se připojil tímto kapitálem k myšlence vzniku skupiny LVMH, do které investoval formou joint venture se skupinou Guiness. Ze začátku držel v LVMH méně než čtvrtinu akcií, ale během prvních dvou let se mu podařilo navýšit svůj podíl až na 43 %. V té době se stal i šéfem celé skupiny LVMH.
Vznik skupiny byl postaven na třech silných brandech, které se spojily. Jednak to byl Louis Vuitton jako výrobce luxusního oblečení, zavazadel a doplňků. A velmi zdatně jej na počátku doplnily dva klíčový hráči na poli výroby Champagne produkce (Möet et Chandon) a přední výrobce cognacu Henessy. Od těchto tří brandů se tedy odvozuje název holdingu LVMH.
Poté přišly akvizice dalších značek. O rok později se připojila značka Givanchy. V roce 1993 značky Berlutti a Kenzo. O další rok později pak Guerlain, díky kterému výrazně LVMH promluvil do kosmetiky. V roce 1996 přibyly další dvě značky Celiné a Loewe, díky kterým si LVMH upevnil pozici hlavně v oblasti kožených výrobků. V roce 1997 přišly značky Marc Jacobs a Čechům velmi dobře známá kosmetická síť Sephora. Ještě před koncem tisíciletí pak stihla LVMH pohltit Thomas Pink, výrobce hodinek Tag Heuer a hlavně další módní skupina Gucci group. Nicméně tato akvizice se nakonec ukázala být o dost komplikovanější, než si Arnault představoval. Podíl LVMH kupovala na několikrát a jednalo se v podstatě o nepřátelské převzetí. Gucci byla považována za obrovského rivala, a tak se managementu a minoritním akcionářům příliš nelíbilo, že by do ní LVMH měla vstoupit. Nakonec důležitou roli v získání podílu sehrál Patrizio Bertelli (zakladatel značky Prada), který LVMH prodal svůj podíl. Když se LVMH stal největším akcionářem Gucci, tak Arnault tlačil dál. Ale Gucci se prostřednictvím svého šéfa Del Soleho bránila. Navýšila množství akcií tím, že je rozdala 42 % zaměstnancům a naředila podíl LVMH z 34 % na 20 %. Následovala poměrně tvrdá právní bitva. Šéf Gucci group Domenico del Sole s tehdejším hlavním kreativní ředitelem návrhářem Tomem Fordem se obrátili na podnikatele Francois Pinaulta, kterému oněch 42 % v Gucci přihráli. Byl to pro něj základ jeho dnešního módního impéria Kering, do kterého patří mj. také Yves Sant Laurant, Boucheron, Bottega Veneta, Brioni, Pomellato nebo Ulysse Nardin. Kering je spolu s Hermes dodnes největším konkurentem LVMH. Spor mezi LVMH a Gucci byl o to pikantnější, že v době, kdy se LVMH snažil o převzetí Gucci, Gucci koupil 51 % podíl v nově založené značce Alexandra McQueena, který byl hlavním návrhářem Givanchy spadající pod LVMH v té době. Nakonec se LVMH pokus o ovládnutí Gucci nezdařil. Naopak tento pokus vedl k tomu, že LVMH vznikl poměrně silný konkurent v podobě konsorcia Kering, který se do té doby pohyboval v jiných oborech podnikání.
Po neúspěšné akvizici Gucci přišly další nákupy. V roce 2000 nakoupila LVMH dvě italské značky Emilio Pucci a Rossimoda. V roce 2001 LVMH rozšířily DKNY a především Fendi. Ve stejném roce přišla další neúspěšná akvizice rivala Hermés. Celá záležitost skončila u soudu, protože LVMH nakupovala podíly v Hermés tajně. V jednu chvíli se LVMH dokonce podařilo získat 23 % podíl. Na tuto výši podílu se ale LVMH dostala až mnohem později v roce 2013. V roce 2001 nakoupila prvních necelých 5 %. Nakonec LVMH svůj podíl prodala ostatním akcionářům a tento pokus o akvizici dalšího hlavního rivala nevyšel, když definitivně LVMH opustila akcionářskou strukturu v roce 2015. Hermés tak kontroluje rodina Hermés s 66,58 % podílem.
Po roce 2001 si LVMH dala delší dobu pauzu s akvizicemi. Za zmínku stojí především akvizice šperkařství Bulgari (2011), výrobce zavazadel Moynat (2010), specialistu na vlnu a kašmír Loro Piana (2013). Dále LVMH pořídila šperkaře Repossi (2015), výrobce zavazadel Rimowa (2016). V posledních letech o sobě LVMH dala přes akvizice vědět spoluprací s Rihannou na projektu Fenty, společným podnikem se Stellou McCartney a plánem ovládnout amerického šperkaře Tiffany & Co.
Ačkoliv je LVMH firmou založenou na konci 80. let 20. století, tak firmy, které vlastní, se mohou pochlubit často hodně dlouhou historií. Vůbec nejstarší je vinařství Clos des Lambrays v oblasti Cote de Nuits v Burgundsku. To vzniklo už roku 1365. Dobrá třetina značek v portfoliu vznikla ještě před rokem 1900. A kolem 20 % značek ale vzniklo až po roce 2000. Dá se tedy říct, že se jedná o poměrně sympatický mix tradice i moderního přístupu.
Vůbec nejlepším rokem z hlediska hospodaření byl pro LVMH předcovidový rok 2019. V něm dosáhla skupina tržeb cca 53,6 mld. EUR. V roce 2020 jí pak tržby klesly na 44 mld. EUR. Dostala se tak na podobnou úroveň jako v roce 2018 (46 mld. EUR). Firma má ovšem neskutečnou dynamiku. Ještě v roce 2010 dělala tržby kolem 20 mld. EUR.
Dramaticky rostly i její hospodářské výsledky v čase. Provozní zisk v roce 2010 byl někde kolem 4,1 mld. EUR, zatímco v roce 2019 se vyšplhal už na 11,27 mld. EUR. V loňském roce pak opět klesl na 7,97 mld. EUR, což je nejhorší výsledek od roku 2016. Ovšem je třeba si uvědomit, že tento „špatný“ rok 2020 pořád znamená 17,8 % obratu firmy. Tedy ziskovost neskutečná v rámci tohoto oboru.
LVMH je obrovským symbolem francouzského patriotismu. Nutno podotknout, že je to tak zcela právem. Stačí se podívat na to, jaké LVMH platí daně, a spadne vám čelist. LVMH platí na dani z příjmu pravidelně přes 2 miliardy EUR. Když si uvědomíme, že velice podobnou sumu platí Christian Dior, ve kterém Bernard Arnault drží 97,5 %, tak zde máme korporaci, ke které musí Francouzi chovat hluboký respekt. Neznám na světě moc podnikatelů, kteří by ročně odvedli daně z příjmu kolem mezi 4 a 5 miliardami EUR pravidelně každý rok. V tomto je Arnaultovo podnikatelské impérium v přímém protikladu s americkými technologickými giganty.
Bilanční suma LVMH se na konci roku 2020 pohybovala kolem 108 mld. EUR. Z toho vlastní kapitál dosahoval 37 mld. EUR. Absolutně drtivá většina připadala na nerozdělený zisk. Arnault už dlouhé roky ukazuje, na co vydělané peníze používá. Tedy na akvizice dalších firem. Z toho pramení i část dluhu, protože tím je částečně tato akviziční stezka financována. Když se podíváme na výsledky hospodaření, tak je zde celkem slušný polštář pro případné ztráty, které se nicméně nekonají ani uprostřed roku 2020, který byl jinak doslova likvidujícím řadu konkurentů LVMH. A tak firma nemá problém vyplácet dividendy i v roce 2020 ve výši skoro 2,8 mld. EUR.
Na kapitálovém trhu má LVMH pozici jako málokdo. Uprostřed covidu v roce 2020 si došla pro 17,5 mld. EUR nového dluhu jako by se nechumelilo, ačkoliv v předchozích letech její nový dluh jen párkrát překročil 2 mld. EUR za rok. A tak velmi silně posílila svou cash pozici, aby byla připravena na akvizice. Zejména pak Tiffany & Co.
Struktura tržeb LVMH je postavena cca 47 % na fashion značkách. Zbytek tvoří ostatní segmenty, jako jsou víno a destiláty, hodinky a další zboží. Z pohledu tvorby zisku je nejdůležitější fashion a vinařství s výrobou destilátů. Menší význam pak mají hodinky. Největší propad tržeb v covidu byl v segmentu parfémů.
LVMH je primárně exportní byznys. Jen 8 % tržeb realizuje ve Francii. V celé Evropě pak 24 %. V celé Asii je na 41 % tržbách, z toho jen v Japonsku 7 %. Právě Japonsko bývá považováno za vůbec nejdůležitější globální trh z pohledu luxury fashion segmentu. Celé 4 % tržeb realizuje LVMH v malinkém, leč velmi bohatém, Hong Kongu. Na USA připadá asi 24 % tržeb.
Z pohledu struktury LVMH je velmi důležité podotknout, že se dělí na dvě důležité části. Na část Möet Hennessy a zbytek skupiny. V Möet Hennessy LVMH vlastní jen 66 %, zatímco ve zbytku skupiny pak má prakticky 100 %. V jednotlivých značkách má ale často sice kontrolní podíl, ale zároveň má další společníky.
Skupina Möet Hennessy je vůbec také zajímavá část LVMH. Patří pod ní kromě Möet et Chandon (včetně Dom Perignon) a Hennessy také slavné domy Krug, Veuve Clicquot nebo Ruinart. V rámci francouzského vinařství má LVMH dominantní postavení zejména na poli výroby Champagne, kde ovládá čtyři top hráče. A ovládá 21 % obchodní podíl, přičemž na exportu se podílí hned 34 %. Vinařští fajnšmekři jistě zaregistrovali, že není LVMH tak silný v dalších regionech Burgundska a Bordeaux. Nicméně u Bordeaux jistě stojí za zmínku, že LVMH kontroluje ikonické Chateau D´Yquem a na pravém břehu Chateau Cheval Blanc. V případě Cognacu má dokonce 48 % tržní podíl. Z pohledu obratu je mírně významnější Cognac než víno. Kdyby se chtěl s LVMH porovnávat nějaký český vinař, tak na poli vína vyprodukovala skupina 94,2 milionu lahví vína za rok 2020. A s tržbou 2,119 mld. EUR. Tedy při průměrné ceně lahve 22,5 EUR bez DPH. Celá divize výroby vína a cognacu má hezkou ziskovou marži kolem 29,2 % na úrovni provozního zisku.
Zkrátka LVMH je nesmírně zajímavá skupina. A neméně zajímavý je i její šéf Bernard Arnault. Tento chlapík patřil mezi investory v Netflixu před více než 22 lety. Nebo vlastní například světoznámého výrobce luxusních motorových jacht Princess Yachts. Nevyhnuly se mu ale i skandály. Byl totiž poradcem malasijského 1MBD, který skončil velkou ostudou. Jeho dospělé děti mu pomáhají s byznysem. Dcera Delphine je viceprezidentkou Louis Vuitton a syn Antoine vede značky Berluti a Loro Piana. Arnault proslul i řadou zajímavých výroků.
Například:
“Luxury goods are the only area in which it is possible to make luxury margins.”
“Affordable luxury – these are two words that don’t go together.”
“What we do in our group is the opposite of the bad effects of globalization. We produce in Italy and in France and we sell to China when usually it’s the opposite.”
Arnault je tvrdý byznysmen, který se do toho nebál „říznout“. Není to idealista, ale chová se celou kariéru jako tvrdý pragmatik. Na druhou stranu se mu podařilo to, co dokázal málokdo. Dokázal konsolidovat trh se stovkami prémiových produktů pod jednu hlavičku a přitáhnout peníze z Asie do Evropy.
LVMH má obrovskou valuaci. Nelze ovšem na ní nahlížet optikou běžné firmy. Zejména u ukazatele P/B, kde je na hodnotě 8,85. Například Hermés má v tomto směru valuaci P/B přes 16. Je to celkem typické pro firmy, jejichž hodnota je postavena na silném brandu. A pod LVMH těch brandů patří opravdu dost. To samé lze říct o ukazateli P/E, kde je LVMH na hodnotě 53. Dividendový výnos je pak 1,22 %. Prakticky ve všech ukazatelích je LVMH mnohem dražší než zbytek trhu. Platí to pro její produkty, takže není překvapující, že to platí i pro její akcie. LVMH není zrovna akcie, kterou byste si koupili, protože by se vám zdála k mání za dobrý peníz. Ale samotný fakt, že Arnault si drží skoro poloviční podíl a ponechává si expozici kolem 155 mld. EUR, naznačuje, že se o hodnotu LVMH tento chytrý chlapík neobává. Možná by se nemuseli bát ani ostatní.
