Stále a opět se musíme zastávat ČNB ohledně měnové politiky. Výkřiky o tom, že by ČNB měla zvyšovat úroky kvůli inflaci jsou nesmyslné hraběcí rady, které mají možná nějaký teoretický background, když popustíte uzdu fantazii, ale ve skutečnosti je to velmi nebezpečný nástroj. Nebezpečný ve vztahu k destabilizaci českého finančního prostředí. Pojďme si matematicky vysvětlit, v čem tento problém spočívá.
Představte si, že jste banka a že držíte pohledávku z úvěru ve výši 4 miliony korun. U ní vybíráte úrokovou sazbu 3,0 % ročně. S pětiletou fixací. A amortizací dluhu cca 5 % ročně. Během těchto pěti let byste měli obdržet cashflow z úvěrové pohledávky cca 5,05 milionu korun. Tato částka se skládá z toho, co vám dlužník má vrátit na amortizaci i úroků. Při hladině minimálních úrokových sazeb blízko nuly by diskontní faktor použitý pro ocenění takové pohledávky (kreditně velmi kvalitní) by byl řádově 3 % ročně. V takovém případě cena takové pohledávky určena NPV řádově 4,602 milionu korun. Jenomže, když zvednete hladinu úrokových sazeb např. o 6 % nahoru, tak vám cena této pohledávky klesne na nějakých 3,87 milionu. Tedy asi o 16 %. To je víceméně stávající stav. Když byste šli ještě dál a zvýšili například na 10 % základní úrokovou sazbu 2T Repo, tak máte růst úrokových sazeb cca o 9 %. Tedy diskontovali byste 12 % cashflow namísto původních 3 %. Pak máte hodnotu takové pohledávky 3,57 milionu. Tedy 77,6 % původní hodnoty pohledávek. Jinými slovy cena vaší pohledávky klesla o 23 % jen vlivem růstu úrokových sazeb.
Stejnou logiku můžete aplikovat na pohledávky za klienty z hypoték, podnikatelských úvěrů ale i držené státní dluhopisy. My se tady bavíme o tom, že cena 5leté pohledávky úročené 3 % ročně klesla u stávajícího růstu sazeb řádově o 16 %. Když budeme zvedat sazby ještě více, tak může snadno klesnout reálná tržní cena pohledávky i o více než 20 %. Co to znamená? Samozřejmě totální katastrofu pro tržní hodnotu aktiv bank. Banky mají obvykle v českém prostředí hodnotu vlastního kapitálu řádově okolo 10 % bilanční sumy. Jaká je reálná finanční pozice banky, když jí v takovém případě klesne hodnota majetku o cca 15 %? No samozřejmě jí to dostává do pozice, kdy tržní hodnota majetku nestíhá pokrývat cizí zdroje. A žádná banka v ČR není tak bohatá, aby ustála pokles tržní hodnoty majetku řádově o 20 %. A položme si otázku. Co je větší problém? Dvouciferná inflace, která je vysoká už jen na meziročním vyjádření nebo fakt, že celý bankovní systém není schopen tržně dostát svým závazkům? Odpověď je přece jasná. Bez stabilního bankovního sektoru a finančních institucí těžko může fungovat ekonomika. Problém inflace je zveličován jako mediálně vděčné téma, ale lidé, kteří tomu doopravdy rozumí, si až příliš dobře uvědomují, co by další zvýšení úrokových sazeb mohlo přinést za pohromu. Samozřejmě, že v Čechách máme ve zvyku tvářit se, že problémy neexistují. Účetně se možná dá ustát to, aby cena aktiv na papíře neklesla. Podobně jako například u komerčních nemovitostí. Ovšem reálná a skutečná tržní cena je nižší. To je neoddiskutovatelné. Růst úrokových sazeb způsobuje pokles tržní hodnoty všech aktiv oceňovaných NPV modely. A jestli to někdo chce zpochybňovat, tak je to stejné, jako by zpochybňoval to, že voda je mokrá nebo že ráno vyjde slunce. A to že se pohledávky oceňují na trhu pomocí NPV modelů je informace z podobného ranku.
České ekonomice vysoké úrokové sazby vůbec neprospívají. Jestli má někdo pocit, že to je nějaký ozdravný proces, tak to tak není. Do bank proudí cash na termínové vklady, bankám zisky rostou pomaleji než účetní a především to reálné zadlužení. Snižuje se sklon ke spotřebě a prodražuje se cena dluhů, které má naše ekonomika z velké části do zahraničí. Zejména pokud jde o veřejný sektor, jehož tempo zadlužování představuje rychlou cestu ke komplexní devastaci veřejných financí. Proto buďme k členům Bankovní rady shovívaví, pokud jde o jejich neochotu zvyšovat sazby. Naopak s dychtivostí vyhlížejme den, kdy se odhodlá stejná skupina lidí sazby snížit. My v Comsense/Finsider se domníváme, že by bylo správné, aby k tomu došlo ještě v letošním roce. Odvahu by mohla dodat prudce klesající meziroční inflace na konci léta.
Už dubnová data by nás měla nechat relativně v klidu ohledně inflace. Meziměsíčně inflace klesla dokonce o 0,2 %. Potraviny meziměsíčně zlevnily o 1,6 %. Meziroční změna celkové cenové hladiny je 12,7 %. Vývoj inflace jde správným směrem a zcela v souladu s tím, co píšeme v posledních měsících. Na konci léta bude zaděláno na inflaci hluboko pod 10 %. Dost možná někde mezi 5-7 %. Pořád je to samozřejmě dost na to, aby byl naplněn inflační cíl 2 %, ale příliš hodně na to, aby sazby zůstávaly na 7 %.
Představte si, že jste banka a že držíte pohledávku z úvěru ve výši 4 miliony korun. U ní vybíráte úrokovou sazbu 3,0 % ročně. S pětiletou fixací. A amortizací dluhu cca 5 % ročně. Během těchto pěti let byste měli obdržet cashflow z úvěrové pohledávky cca 5,05 milionu korun. Tato částka se skládá z toho, co vám dlužník má vrátit na amortizaci i úroků. Při hladině minimálních úrokových sazeb blízko nuly by diskontní faktor použitý pro ocenění takové pohledávky (kreditně velmi kvalitní) by byl řádově 3 % ročně. V takovém případě cena takové pohledávky určena NPV řádově 4,602 milionu korun. Jenomže, když zvednete hladinu úrokových sazeb např. o 6 % nahoru, tak vám cena této pohledávky klesne na nějakých 3,87 milionu. Tedy asi o 16 %. To je víceméně stávající stav. Když byste šli ještě dál a zvýšili například na 10 % základní úrokovou sazbu 2T Repo, tak máte růst úrokových sazeb cca o 9 %. Tedy diskontovali byste 12 % cashflow namísto původních 3 %. Pak máte hodnotu takové pohledávky 3,57 milionu. Tedy 77,6 % původní hodnoty pohledávek. Jinými slovy cena vaší pohledávky klesla o 23 % jen vlivem růstu úrokových sazeb.
Stejnou logiku můžete aplikovat na pohledávky za klienty z hypoték, podnikatelských úvěrů ale i držené státní dluhopisy. My se tady bavíme o tom, že cena 5leté pohledávky úročené 3 % ročně klesla u stávajícího růstu sazeb řádově o 16 %. Když budeme zvedat sazby ještě více, tak může snadno klesnout reálná tržní cena pohledávky i o více než 20 %. Co to znamená? Samozřejmě totální katastrofu pro tržní hodnotu aktiv bank. Banky mají obvykle v českém prostředí hodnotu vlastního kapitálu řádově okolo 10 % bilanční sumy. Jaká je reálná finanční pozice banky, když jí v takovém případě klesne hodnota majetku o cca 15 %? No samozřejmě jí to dostává do pozice, kdy tržní hodnota majetku nestíhá pokrývat cizí zdroje. A žádná banka v ČR není tak bohatá, aby ustála pokles tržní hodnoty majetku řádově o 20 %. A položme si otázku. Co je větší problém? Dvouciferná inflace, která je vysoká už jen na meziročním vyjádření nebo fakt, že celý bankovní systém není schopen tržně dostát svým závazkům? Odpověď je přece jasná. Bez stabilního bankovního sektoru a finančních institucí těžko může fungovat ekonomika. Problém inflace je zveličován jako mediálně vděčné téma, ale lidé, kteří tomu doopravdy rozumí, si až příliš dobře uvědomují, co by další zvýšení úrokových sazeb mohlo přinést za pohromu. Samozřejmě, že v Čechách máme ve zvyku tvářit se, že problémy neexistují. Účetně se možná dá ustát to, aby cena aktiv na papíře neklesla. Podobně jako například u komerčních nemovitostí. Ovšem reálná a skutečná tržní cena je nižší. To je neoddiskutovatelné. Růst úrokových sazeb způsobuje pokles tržní hodnoty všech aktiv oceňovaných NPV modely. A jestli to někdo chce zpochybňovat, tak je to stejné, jako by zpochybňoval to, že voda je mokrá nebo že ráno vyjde slunce. A to že se pohledávky oceňují na trhu pomocí NPV modelů je informace z podobného ranku.
České ekonomice vysoké úrokové sazby vůbec neprospívají. Jestli má někdo pocit, že to je nějaký ozdravný proces, tak to tak není. Do bank proudí cash na termínové vklady, bankám zisky rostou pomaleji než účetní a především to reálné zadlužení. Snižuje se sklon ke spotřebě a prodražuje se cena dluhů, které má naše ekonomika z velké části do zahraničí. Zejména pokud jde o veřejný sektor, jehož tempo zadlužování představuje rychlou cestu ke komplexní devastaci veřejných financí. Proto buďme k členům Bankovní rady shovívaví, pokud jde o jejich neochotu zvyšovat sazby. Naopak s dychtivostí vyhlížejme den, kdy se odhodlá stejná skupina lidí sazby snížit. My v Comsense/Finsider se domníváme, že by bylo správné, aby k tomu došlo ještě v letošním roce. Odvahu by mohla dodat prudce klesající meziroční inflace na konci léta.
Už dubnová data by nás měla nechat relativně v klidu ohledně inflace. Meziměsíčně inflace klesla dokonce o 0,2 %. Potraviny meziměsíčně zlevnily o 1,6 %. Meziroční změna celkové cenové hladiny je 12,7 %. Vývoj inflace jde správným směrem a zcela v souladu s tím, co píšeme v posledních měsících. Na konci léta bude zaděláno na inflaci hluboko pod 10 %. Dost možná někde mezi 5-7 %. Pořád je to samozřejmě dost na to, aby byl naplněn inflační cíl 2 %, ale příliš hodně na to, aby sazby zůstávaly na 7 %.
