na finančním trhu už se pohybuji nějaký pátek. Letos na podzim je to 16 let, co jsem začal svou analyticko-poradensko-novinářskou kariéru ve světě financí. Za tu dobu jsem vypozoroval pár zajímavých trendů, které přišly a zase odešly. Kupříkladu když jsem začínal ve světě financí, tak nejdominantnějšími produkty, o které se lidé zajímali, bylo kapitálové životní pojištění, stavební spoření a penzijní připojištění. Na těchto produktech žily všechny tehdejší velké zprostředkovatelské firmy. Pak přišla velmi silná éra investičního životního pojištění, která ale stejně rychle skončila. Připisuji si za to malou část zásluh, protože jsme tehdy s Vítkem Kalvodou pustili na trh nákladový ukazatel TANK, který mnoha lidem otevřel oči. Pak přišla éra předplacených vstupních poplatků do lifecyclových fondových struktur, které sdružovaly více fondů. Mezitím začaly postupně hrát větší a větší roli hypotéky, které ještě v roce 2006-2010 umělo reálně sjednávat jen velmi malé množství finančních zprostředkovatelů. Zásadní rozmach hypoték přinesla éra nízkých úrokových sazeb, která obrovským způsobem podpořila zájem o hypotéky a nabídkovou stranu nemovitostí. Pamatuji si, jak silnou poptávku po zlatě vyvolala Finanční krize z let 2008/2009. Poté přišla celá řada produktů, které odvozovaly své názvy od zlata, ale fakticky se zlatem měly celkem málo společného. Měli jsme zde trend investičních diamantů, který skončil skoro stejně rychle jako důvěryhodnost některých lidí, kteří byli čelnými zástupci firem diamanty prodávající. Byla zde i krátká éra forexových spekulací, jež slavně vyvrcholila pádem několika forexových společností, z nich nejslavnější byla bezpochyby WSM. Éra nekvalitních korporátních dluhopisů, jenž naplno započala v letech 2013-2014, pravděpodobně končí v tuto chvíli. Stejně tak éra různých směnečných programů. Tečku tomu dala kombinace obrovského množství defaultů s výrazným nárůstem ceny peněz vyvoleným restriktivní měnovou politikou. Vystřízlivění přichází i z různých alternativních investic, kde chybí likvidita. Český finančně zprostředkovatelský trh je velmi mladý. A má tendence jako puberťák pořád zkoušet nějaké experimenty. Řada z nás se domnívá, že objeví nějaký investiční lifehack, nějakou chytrou vychytávku, která všechno změní. Měli bychom si ale položit základní otázky. Co se ve struktuře našeho právního systému změnilo natolik, abychom opustili tradiční finanční instrumenty? Právní rámec podnikání zůstává od devadesátých let v naší společnosti stále velice pododobný, stejně tak velmi podobný je tento právní rámec v USA a EU. Co lepšího tedy můžeme vymyslet než koncept základních finančních instrumentů kapitálového trhu v podobě akcie, dluhopisu a standardizovaných konstrukcí kolektivního investování, zejména pak podílové fondy? Akcie, dluhopisy a ETF patří do rukou profesionálů jako základní suroviny kapitálového trhu. Kolektivní investování pak reprezentuje typický nástroj vhodný pro širší veřejnost bez hlubší finanční kvalifikace. Finanční deriváty pak patří do rukou už jen těch, kteří dobře ví, co činí, protože v nezkušených rukou se chovají podobně jako monopost F1 v rukou čerstvého absolventa autoškoly. A digitální komodity? Jistěže nemusí být bezcenné. Mají-li nějakou užitečnou funkci v ekonomice, a to včetně role toho, že jsou pouze krásné, mohou mít i nějakou hodnotu. Ale rozpoznávat užitečnost těchto aktiv rozhodně není disciplína, kterou se naučíme sledováním volně placeného obsahu na Youtube nebo čtením médií, které jsou zadarmo nebo skoro zadarmo. V hodnocení těchto aktiv je významněji přítomný prvek náhody, společenského sentimentu a trendů. Podívejme se kupříkladu na tržní hodnotu společnosti Snap (provozovatel Snapchat), které cena akcií spadla během doby kratší než 1 rok spadla z 83 USD na 10 USD za kus.
Nechcete-li udělat zásadní chybu, držte se toho, co je podstatou investování. Pravidelnost, diverzifikace a důvěra v osvědčené profesionály. Pro mě jsou takovými profesionály lidé, kteří spravují podílové fondy a kteří na finančním trhu působí dlouhodobě, s konzistentními názory a čitelnou strategií. Z vlastní zkušenosti vím, jak náročné je věnovat se analýzám konkrétní titulů. A to jsem za takovou činnost placen, na rozdíl od 99,9 % lidé ve společnosti. Představa, že si běžný investor bude ve volném čase analyzovat akciové tituly, je zcela naivní. Dopadne to tak, že analýzu ošidí nebo neudělá kvalitně, a nakonec se stejně bude rozhodovat čistě podle emocí. Pro kvalitní investiční analýzy potřebujete čas, kvalifikaci, datové zázemí a specializaci. A většinu těchto věcí management podílových fondů má. Pokud nemá management fondu střet zájmů s investorem, je zaděláno na podstatně lepší výsledky, než s přístupem DIY.
Jak se Vám líbil příspěvek?
K ohodnocení článku klikněte na hvězdy