Ve čtvrtek 17.6. otevřel na Václavském náměstí v nově vzniklé budově Flow building na rohu Opletalovy ulice Primark svoji největší pobočku ve střední Evropě. Fronty lačnící po levném textilu se stály až ke koni, hasiči kropili dav vodou, aby nákupní horečka nestoupla příliš vysoko. Pojďme se podívat, co je Primark za společnost, na čem se jí podařilo vyrůst a jaké jsou její vyhlídky do budoucna.
Primark byl založený v roce 1969 v Dublinu a v následujících letech rychle expandoval do Severního Irska a Anglie. V roce 1997 Primark koupila britská potravinářská skupina Associated British Foods (ABF), která jej vlastní dodnes. Pro ABF je Primark jedinou značkou, která jej zastupuje v textilním průmyslu, ale zároveň i značkou klíčovou, protože příjmy Primarku představují zhruba polovina příjmů celé skupiny. Ve Velké Británii je Primark největším prodejcem oblečení podle objemu se 188 pobočkami. Světově Primark provozuje 384 obchodů a zaměstnává 75 tisíc lidí.
Primark se dnes tlačí do TOP5 největších módních retailerů na světě, před ním je už jen Inditex, H & M, Fast Retailing, Gap a Limited Brands. Přímými konkurenty na trhu s rychlou módou jsou pak Zara, H & M a Marks & Spencer. Co tedy stojí za úspěchem Primarku? Jak dokáže udělat zisk na tričku za 50 korun?
Celá odpověď leží v obsesivním zaměření na cenu. Primark prostě nedělá nic navíc, chce prodávat nejlevnější zboží, které kopíruje módní trendy, a to se mu globálně daří. Snižování nákladů na vše je to, o co tu běží. Primark dělá jen minimum reklamy, jen si vzpomeňte na haló, které způsobilo About You při vstupu na český trh. Primark počítá se svojí pověstí. Dále to jsou oholené obchody, ve kterých není nic navíc. A začíná se od malých detailů jako jsou chatrná plastová ramínka nebo levné obaly. Ve většině zaběhlých Primark obchodech nenajdete dekorace a zboží je často rozházené, protože ve velkých obchodech, které nabízejí obrovské množství sortimentu pracuje jen minimum lidí. Primark nakupuje ve velkém a prodává ve velkém.
Za obsesí s nízkou cenou leží i některá rozhodnutí, která vypadají tak, že představenstvo britské firmy má více odvahy než moudrosti. Vedení například dlouhodobě odmítá prodávat své zboží online. V době digitalizace je to případ, který zvedá obočí, ale je pravdou, že dodavatelské platformy generují obrovské náklady a při objemu a marži Primarku se nemusí vyplatit. Konkurence na internetu vesele prodává, to jí pomohlo zmírnit dopady pandemie, ale Primark se ani po covidu do onlinu nechystá. Nabízí se možnost spolupráce s logistickými firmami jako je třeba Amazon, ale cena je pro Primark zásadní a vypadá to, že zůstane u svých modelů s obrovskými nákupními pobočkami.
Nízká cena, za kterou Primark nakupuje se samozřejmě odráží na cenách, kterou si může dovolit platit svým dodavatelům, takže většina oblečení pochází ze zemí jihovýchodní Asie a Číny. Podmínky v továrnách dodavatelů jsou často hrozivé a Primark se brání tím, že továrny nevlastní a má jen omezený vliv na jejich správu, ale i tak musela společnost zabrat a začít se věnovat svému dodavatelskému řetězci. Stalo se tak po kolapsu budovy jednoho z jejích dodavatelů v Bangladéši, kde v sutinách továrny zemřelo přes tisíc pracovníků. Primark odškodnil rodiny 200 librami a začal s audity továren. Pokud se podíváte na korporátní videa Primarku dostanete pocit, že spasí svět rychlé módy, protože podporuje recyklační programy, lokální farmáře a práva žen. Na druhou stranu, pokud se podíváte na videa aktivistů máte pocit, že Primark je důvodem, proč jsou světové oceány plné mikroplastů z textilní výroby a že společnost je ztělesněním zla. Pravda bude někde uprostřed, Primark nemůže mít dohled nad všemi svými dodavateli, a tak vzniká prostor pro vykořisťování, ale zároveň si nemůže dovolit špatné PR a výpadky ve výrobě, když jim padají továrny a lidi se bouří. V některých oblastech se ale Primarku daří pracovat na svém veřejném image. Primark byl totiž mezi prvními z velkých značek, který přestal nakupovat čínskou bavlnu z ujgurské provincie Sin-ťiang, a v rámci transparentnosti konečně publikoval seznam svých dodavatelů po celém světě, kterých je celkem 928, a který pravidelně aktualizuje.
Co se týče ekonomiky podniku, tak rychlá móda je samozřejmě byznys s nízkou marží. Musíte prodat hodně, abyste si vydělali a Primark to v porovnání s konkurencí zvládá obstojně. Přímou konkurencí, co se týče cílového segmentu a nabídky sortimentu jsou hlavně značky Zara, H & M a Marks and Spencer. Pojďme se podívat na srovnání provozní a marže těchto konkurentů.
Z dat dostupných ve výročních zprávách těchto společností je vidět, že Primark byl schopný si v době předcovidové držet svoji provozní marži kolem 11 %, což je velmi hezké číslo. Z konkurentů je na tom lépe pouze Zara ze skupiny Inditex. Sestupný trend vidíme u H & M, jejíž vedení se rozhodlo ve stínu klesající marže začít zavírat některé své pobočky, rok 2021 by měli ukončit s 250 ukončenými obchody.
Naopak Primark nechystá zpomalovat, chystá se dobýt střední Evropu. V Čechách má plán otevřít druhý obchod v Brně v příštím roce, další bude na Slovensku a v Polsku postaví další dva v Krakově a Katowicích.
Největší výzvou pro tento obchodní řetězec bude ale udržení efektivity svého dodavatelské řetězce. Tlak médií a vlád kvůli dodržování ekologických nařízení stoupá a rychlá móda je se svojí obrovskou spotřebou plastů a chemikálií v první linii obžalovaných. Další výzvou bude pro Primark jeho online přítomnost, protože nemůže online prodej ignorovat do nekonečna.
