Děsivé tempo zadlužování českého státu pokračuje. Meziměsíčně státní dluh poskočil o bezmála 16 mld. korun. Do roku 2020 byl nejhorším deficitem v historii 192 mld. korun realizovaný v roce 2009 za ministra financí Kalouska. Jeho deficit tehdy přibližně polovinou měl příčinu ve výpadku příjmů vyvolané finanční krizí. V roce 2020 rekord překonala Alena Schillerová s 367 mld. deficitem a o rok později pak ještě maximum vylepšila na 420 mld. korun. Zbyněk Stanjura v letošním roce cílí ke 330 mld. plánovanému deficitu.
Problém státu je jeho nesmyslně přebujelý rozpočet. Zatímco v roce 1993 v době vzniku samostatné ČR pracoval státní rozpočet s výdaji ve výši 342 mld. korun, tak v letošním roce to bude pravděpodobně už 2000 mld. korun. Tedy více než 5,8x tolik. Když to za těch 29 let vezmeme, tak je to průměrný roční nárůst výdajů státní poklady ve výši 6,27 % ročně. Přitom průměrná inflace v tomto období je řádově poloviční. Růst HDP zdaleka nedosahuje tohoto růstu v průměru. To znamená, že stát si plíživě peníze od lidí bere. A nafukuje se. Než Andrej Babiš nastoupil jako ministr financí, tak jeho předchůdce Jan Fischer měl výdaje 1211 mld. korun. Když odcházela Babišova ministryně Schillerová, tak byl rozpočet na 1906 mld. korunách výdajů. A tato změna se kvalitativně odehrála během 7 let. To znamená, že v období, kdy ministerstvo financí kontrolovalo hnutí ANO v duu Babiš + Schillerová rostly státní výdaje v průměru o 6,7 %. Aktuální meziroční změna zatím vypadá na cca 5,3 % nárůst. Ale kdybychom vzali jen situaci od konce roku 2019, tak se za roky 2020, 2021 a 2022 navýšil rozpočet o 500 mld. korun za rok, což je o 33 %. Tedy roste rozpočet v průměru o 10 % ročně. Náklad na dluh ovšem rostou ještě úplně jiným tempem.
Zatímco v roce 2019 se výnos do splatnosti 5letých státních bondů pohyboval kolem 1,6-1,8 % ročně, tak v letošním roce jsme v pásmu 3,3-6,5 %. Aktuálně pak na 6,06 %. Když vezme 5 % x 300 mld., tak musíte na 5letech vrátit o nějakých 83 mld. korun navíc. Když jste si ale půjčili v roce 2019 28 mld. korun za 1,7 %, tak máte 2,5 mld. korun za 5 let na úrocích. Reálně tak náklad na obsluhu dluhu roste řádově na 33násobek za dluhy, které v tom roce vytvoříte. Dalo by se říct, že letos vytvořené dluhy zatíží jen na úrocích o nějakých 15-18 mld. ročně v následujících 5 letech. Jen letos stouply dluhy státu o řádově 30 tisíc korun+ na každého občana vč. novorozenců. Když toto číslo přepočteme na ekonomicky aktivní obyvatelstvo, je to ještě horší. Přičtěte dluhy, které jsme nasekali jako stát v posledních letech, a zjistíte, že jsou to astronomické částky. Na každého občana je to kolem 275 tisíc korun.
Průšvih je ten, že státní financování je ve svém principu letadlo. Existují dva rozpočtové přístupy. Jeden říká za všech okolností vyrovnané státní rozpočty, druhý keynesiánský říká, že dobré roky mají mít kladnou bilanci, špatné roky mají mít zápornou. Politici v českém prostředí, a bohužel nejen u nás, si to vyložili tak, že ve špatných letech mohou být astronomické deficity. V dobrých letech jen záporné rozpočty. Žádný ministr financí v posledních 20 letech neměl aspoň nulovou bilanci. Babiš první rok ve funkci udělal deficit 61 mld., aby se o rok později prsil, že udělal kladnou bilanci v úplně stejné výši. Rok na to zase skončil v deficitu. Schillerová vykročila první rok mírně kladnou bilancí 2 mld., aby pak naakumulovala deficity za skoro 800 mld. během následujících 3 let a předala svému nástupci systémově deficitní rozpočet. Rozpočet jsme měli kladný v součtu jen za Ivana Kočárníka, ovšem je potřeba říct, že působení tohoto ministra stát přišel o významnou část majetku zase někde jinde. Od roku 1998 až do roku 2015 existovala dlouhá řada vysoce deficitních rozpočtů v řadě.
Abyste jako dlužník mohli své dluhy vracet, tak musíte generovat cashflow přebytky. A ty český stát vůbec negeneruje. Zcela zásadní průšvih je to, jak české dluhy vznikly. Tedy to, na co si český stát půjčil. Zcela minimální část zdrojů totiž byla alokována do investic. Do vytvoření infrastruktury a majetku, který by státu sloužil. Český stát tyto půjčené peníze doslova prožral. Na státních zaměstnancích, na veřejném zdravotnictví, školství (které je u nás mimochodem velmi nekvalitní), státních důchodech průběžného systému a sociálních transferech.
Z toho plyne jedna zásadní a extrémně podstatná věc. Kolaps veřejných financí je neodvratitelný. A tento kolaps má jasný scénář. Bude se škrtat ve státních výdajích, protože stát nebude schopen obstarat zdroje na tyto výdaje. Bude se to týkat zejména tří oblastí, které generují obrovské výdaje. Za prvé to budou výdaje na státní penze. Průběžný systém absolutně nestíhá a občané si budou muset tvořit vlastní systém přípravy na penzi. Kdo tak nebude činit, toho čeká stáří v bídě, chudobě a zmaru nedůstojného života bez zabezpečení základních potřeb, jako jsou kvalitní potraviny, zdravotní péče a důstojné bydlení. Levičáci se nad tím mohou rozčilovat jak chtějí, ale oni nás dostali tam, kde dnes jsme svými schodkovými rozpočty. Druhá oblast je zdravotnictví. Celý systém směřuje k samoplátectví. Státem provozované zdravotnická zařízení nebudou stíhat, nebudou schopny ufinancovat péči, obrovské problémy čekají samotné zdravotní pojišťovny. A další oblast je vzdělání. Kvalita veřejného vzdělání z pohledu široké dostupnosti je absolutně neufinancovatelná. Začne se škrtání u vysokého školství a bude se pokračovat směrem dolů. Kvalita půjde dolů, protože stát nebude schopen zaplatit kvalitní vyučující. Ti se přesunou do soukromého sektoru a kvalita opět půjde dolů.
Jinými slovy je třeba se na tyto situace už DNES začít připravovat, protože shromáždit kapitál, který by vám poskytl to, co dnes dostáváte od státu, bude nějakou dobu trvat. Myslete na to a nepodceňujte to v rozpočtech svých ani svých klientů. Finanční plánování není jenom o tom zabezpečit si pěkné bydlení. Potřebujete mít zajištěné prostředky na vzdělání vašich dětí, zdravotní péči a vlastní penzi, investovat do zdraví i bezpečí vaší rodiny. Potřebujete investovat do svého vlastního osobního rozvoje a schopnosti v tržní ekonomice obstarávat zdroje pro vás a vaši rodinu. Cesta je tedy komplexní racionální finanční uvažování postavené na dlouhodobých správných krocích. Investujte. A to do sebe i na finančním trhu. Ale s rozmyslem a dejte tomu při vašem rozhodování tu váhu, kterou si to zaslouží. Stát to nedělal, nedělá a nikdy dělat nebude. Je to neefektivní obluda, jejíž hlavní ekonomický smysl je, aby jí někdo postupně projídal a účty za ní platil někdo jiný.
Bilance státního rozpočtu ke konci října -287 mld. korun
