Zeptali jsme se odborníků na to, jaký mají názor na instrumenty ETF v portfoliích klientů.
Jaký je váš postoj k práci s ETF v portfoliích klientů? V čem spatřujete jejich hlavní výhody a nevýhody z pohledu českého investora?
Richard Siuda, ředitel externího prodeje a člen představenstva Conseq Investment Management
Naše společnost je primárně zaměřena na aktivní správu, na vyhledávání příležitostí, na porovnávání aktuální ceny tržních nástrojů (akcií / dluhopisů) vůči jejich “vnitřní hodnotě”. Z tohoto pohledu tak ETF nepatří mezi námi preferované řešení, protože se většinou jedná o řešení indexové, tj. pasivně kopírující určitý tržní index, jehož součástí jsou společnosti v zastoupení většinou podle jejich tržní kapitalizace (celkové tržní hodnoty) či jiného kritéria pro určení váhy, ovšem bez přihlédnutí k tomu, jaká je současná cena tohoto aktiva.
V tomto směru tak vnímáme jako poměrně rizikový přístup kupovat si nyní ETF kopírující americký akciový index S&P500, když v tomto indexu má 10 největších pozic váhu přes 25 % (většina z toho jsou velké technologické firmy ze skupiny FAANG), přičemž průměrné P/E (poměr ceny akcie k ziskům na akcii) těchto 10 největších pozic je na úrovni 30, zatímco zbytek akcií zastoupených v indexu má průměrné P/E na úrovni 19,6. To znamená, že nákupem takového ETF si investor kupuje velkou váhu v těch nejdražších titulech, což podle nás není dobrá strategie. Je ale jasné, že když se spojí dobrá historická výkonnost (a je pravda, že ETF měly v posledních letech lepší výkonnost než aktivní fondy, které se valuačně drahým akcií logicky vyhýbaly) s nízkou nákladovostí, jedná se o marketingově zajímavé řešení. Podle nás ale není dobré se dívat do zpětného zrcátka a kupovat si řešení, které mělo v posledních letech nejlepší výkonnost. Zároveň na úrovni poplatků je potřeba sledovat nejen nákladovost samotného ETF (které je oproti aktivním fondům výrazně nižší), ale i s tím další související náklady (poplatky obchodníků, platforem, poradců, spready trhu atd.), které jsou naopak u aktivních fondů již zahrnuty v jejich nákladech a výkonnosti. Celkově tak téma ETF vnímáme jako výrazně složitější, než jak je v poslední době prezentováno, na druhou stranu samozřejmě pro některé segmenty trhu sami ETF využíváme a zároveň se snažíme vycházet vstříc poptávce po těchto instrumentech a některá z těchto řešení postupně zařazovat do naší nabídky.
Jan Maňák, ředitel obchodu pro ČR a Slovensko BNP Paribas Asset Management
Domnívám se, že otázka směřuje spíš na využívání pasivních instrumentů v klientských portfoliích. Ne všechna ETF jsou pasivní a naopak existují indexové fondy, které se obchodují klasickou technologií podílových fondů.
Sestavování klientských portfolií z pasivních instrumentů je legitimní způsob správy klientského majetku, kde se ETF či jiný pasivní nástroj stává součástí portfolia. Přidaná hodnota, tedy správa portfolia se posouvá od správce ETF – ten dodává pouze subdodávku do finálního portfolia – k poradci či platformě, která formuje celé portfolio.
Domnívám se, že klient či poradce by si měl dát pozor na několik okolností:
Klasický podílový fond je z pohledu českých daňových předpisů daňově optimální nástroj, klient drží stále stejný cenný papír a úpravy portfolia se odehrávají uvnitř fondu. V průměru bude asi držení podílového fondu delší, než držení ETF v nějakém portfoliu. Poradce či investor by si měli ohlídat, že platforma, algoritmus či investiční výbor sestavující portfolio berou v potaz časový test pro kapitálový příjem, který je tu stanovený aktuálně na 3 roky.
Na trhu už je celá řada fondů měnově zajištěných do české koruny, neexistuje ale žádné korunové ETF. Opět, klient či investor by se měli zajímat, zda je možné portfolio měnově zajistit a pokud ano, jak je to nákladově a daňově efektivní. Je třeba říct, že tohle by mělo zajímat poradce a investory i u aktivně spravovaných fondů.
Nákladovost portfolia – Zejména při dlouhodobé držbě se projevují průběžné náklady. Náklady ETF či pasivních fondů jsou samozřejmě levnější, než náklady samotných podílových fondů, ale zatímco podílové fondy bývají tím finálním investičním nástrojem, na ETF platformách klienti platí poplatek za správu portfolií. Porovnatelné jsou tudíž pouze kompletní náklady za celou investiční službu.
Regulatorní pohled – Všechny veřejně nabízené fondy v ČR splňují nějaký minimální regulatorní standard, jak české, tak zahraniční. Investoři se nejčastěji setkávají s fondy českými, lucemburskými, irskými. Jejich regulatorní základ je sladěný v rámci regulace UCIT. Tenhle regulatorní základ sdílejí i evropská ETF, zatímco americká ETF jsou stavěná primárně pro americký trh. Zároveň jsou americká ETF vyhledávaná pro svou absolutní velikost a také extrémně nízké náklady. Doporučil bych investorům, ale i platformám určitou opatrnost. Fakt, že pro většinu investorů není v tuto chvíli zásadní rozdíl nemusí vůbec znamenat jiný daňový režim jak pro kapitálové zhodnocení, tak pro dividendu, ale také třeba jiný režim v rámci dědického řízení za pět nebo deset let.
Ondra Záruba, analytik Comsense analytics
ETF považuji za užitečný nástroj pro portfolio manažery ve větších zejména akciových fondech. Z pozice drobného investora nebo poradce v ČR je to ale nástroj prakticky o ničem.
Jeho hlavní výhodou je likvidita a nízkonákladovost. V ČR touto cestou prakticky nelze řešit konzervativnější pozice. Pro akciovou část portfolia to nějak fungovat bude. Ale představa, že by český finanční poradce dokázal reagovat dostatečně rychle při větších výkyvech na trhu s takto pasivním nástrojem, by mě nenaplňovala zrovna klidem.
Pro finanční poradce považuji za vhodnější řešení aktivní správu v klasických podílových fondech. Nákladovost je jen jeden z mnoha faktorů, které je potřeba brát v potaz.
Příliš levné fondy jsou buď něco ve stylu Costa Concordia (z hlediska manévrovatelnosti) nebo z jejich činnost dotuje někdo jiný, kdo z toho má prospěch. ETF jsou ten první případ. Trendy jsou sice trendy, ale ETF není instrument vhodný do našeho prostředí. V Kanadě se třeba prodává hodně offroadů, ale to neznamená, že pro naše silnice je to nejvhodnější taky. V českém prostředí finanční gramotnosti, pohotovosti poradců a dostupnosti těchto produktů pro českou měnu, mi to nepřijde jako správná strategie. Navíc hlavní argument s cenou považuji za zcela lichý. To, co ušetřím na správě fondu, zaplatím poradci. Akorát s tím rozdílem, že mi portfolio povede obchodník místo investičního manažera fondu.
COLT CZ GROUP: PR vs finanční realita