V komunálních volbách je obvykle velmi obtížné určit vítěze. Rozhodně na tyto volby nemůžeme nahlížet optikou celonárodního referenda o klíčových tématech. Velká část parlamentních stran ani nemá v menších obcích zastoupení. Nicméně výsledky komunálních voleb je z pohledu finančníka potřeba posuzovat přes velikost rozpočtů jednotlivých obcí. V tomto směru je jasné, že naprosto klíčové je to, kdo získá vládu nad velkými městy v ČR, zejména pak Prahou.
Například samotná Praha operovala v roce 2021 se schváleným rozpočtem výdajů cca 89 mld. korun, je bezpochyby zcela zásadním území. Kromě provozních výdajů ve výši řádově 65 mld. korun Praha standardně investuje řádově 10-20 mld. korun do svého rozvoje. A to je dost peněz na to, aby to zajímalo řadu investičních skupin, developerské společnosti a řadu dalších podnikatelských subjektů, které z pozitivních externalit investic Prahy profitují, participují na těchto zakázkách nebo případně některé skupiny tyto rozpočty dokonce tunelují.
V Praze zvítězila koalice Spolu s bezmála 25 % a získala 19 mandátů na magistrátě z 65 křesel. Piráti, kteří dosud měli primátora, získali skoro 18 % a 13 mandátů. Uskupení PRAHA SOBĚ Jana Čižinského získalo pak 11 mandátů s téměř 15 % hlasů. STAN pak získalo dalších 5 mandátů s méně než 8 % hlasů. Celkem tedy tyto síly získaly dohromady 48 hlasů. Jako nejpravděpodobnější se jeví koalice Spolu s Piráty a STAN. Tyto strany by společně daly dohromady 35 mandátů, což by byla většina na pražském magistrátě. Piráti by rádi udrželi ve vedení Prahy Zdeňka Hřiba, což vyloučit nelze. Zvláště k velmi vysokému věku Bohuslava Svobody, který už primátoroval v Praze. Naopak nic nenasvědčuje tomu, že by ANO, které získalo 19 % hlasů a 14 mandátů, bylo účastno vlády na pražském magistrátu. ANO je určitě nepreferovaný partner pro strany vládní koalice. A určitě i pro PRAHA SOBĚ. Na druhou stranu ANO může být velkorysé a nepožadovat primářskou pozici. Matematicky je možné koalice s ANO poskládat, ale dá se očekávat, že vedení stran Spolu, Pirátů i STAN by velmi výrazně zasáhlo, kdyby tyto námluvy nabraly vážnější směru. S velmi vysokou pravděpodobností Praze tedy budou vládnout strany, které se účastní celonárodní vlády. 3 mandáty pro SPD jsou spíše symbolické.
V Brně zvítězila koalice ODS a TOP09. Tedy stejné uskupení jako v Praze. Získala 25 % a 16 mandátů, což je dokonce ještě lepší výsledek než v Praze, protože brněnský magistrát má jen 55 křesel. KDU-ČSL v Brně v koalici se STAN získala dalších 10 mandátů. Piráti získali 4 mandáty a liberální lokální uskupení Žít Brno+Zelení další 3 mandáty. Tedy na úrovni celonárodní vládní koalice disponuje 30 mandáty, což stačí k vládě i v Brně. ANO získalo 13 mandátů a bude pravděpodobně opět v opozici. Trochu vtipné je, že se do zastupitelstva nedostala ani Alena Schillerová.
Ostravský magistrát bude mít nejvíce zástupců z hnutí ANO v počtu 21 z celkových 54. ANO si může vybírat. Buď se spojí s SPD (7 mandátů) nebo některým ze dvou lokálních uskupení, které dohromady získaly 11 mandátů. Vládní strany jsou téměř bez šance na vládu.
V Plzni výrazně zvítězila koalice Spolu v celonárodním formátu s 15 ze 47 mandátů. Další 4 mandáty získal STAN i Piráti, tedy dohromady mají vládní strany v Plzni 23 mandátů. Což těsně nestačí pro vládu. Spojit se tak budou muset zřejmě s hnutím PRO PLZEŇ, které získalo další 4 mandáty. Spojení s ANO, které má dalších 15 mandátů nebo SPD se 4 mandáty, by rozhodně vedlo k problémům na národní úrovni těchto stran.
V Olomouci výrazně uspělo ANO, které má 16 ze 45 mandátů. Ale ani to mu nemusí stačit k vládě. Když sečteme mandáty předvolební koalicí Spolu, STAN a Pirátů, tak dojdeme k 20 mandátům. Zbytek připadá na SPD+Trikolora (5) a lokální uskupení (4). Kdo bude vládnout, je tedy otevřené.
Ve Zlíně rovněž zvítězilo ANO s 14 mandáty ze 41. Strany vládní koalice mají dohromady 16 mandátů. Zbytek připadá na SPD a lokální uskupení. I zde se může stát, že vítěz voleb nebude vládnout.
V Liberci uspěla koalice SLK (Starostové Liberecký kraj, odnož STAN) a KDU-ČSL a TOP09. Ta získala 12 mandátů z 39. ODS pak získala 4 mandáty a Piráti ještě 2. ANO získalo 11, SPD 4 a lokální sdružení 6 mandátů. Pokud se spojí vítěz voleb s ODS a lokálním uskupením, vytvoří poměrně silnou většinu. ANO moc šancí na to vládnout nemá.
Ústí nad Labem bude s takřka 100 % pravděpodobností vládnout ANO, které získalo 13 z 27 mandátů. Může si vybírat z 3 lokálních uskupení nebo koalice Trikolóry a SPD.
Velmi pravděpodobná je i vláda ANO v Karlových Varech, kde má 14 z 35 mandátů. I zde hnutí ANO stačí domluva s jedním z trojice dvou karlovarských lokálních uskupení nebo SPD.
Zato pořádně tuhý boj to bude zřejmě v Českých Budějovicích, kde má 16 mandátů ze 45 ODS, 13 mandátů hnutí ANO, 3 mandáty má Pirátská strana, 2 lokální uskupení mají dohromady 9 mandátů a ještě 4 SPD. Tady je možné leccos.
V Hradci Králové zvítězilo ANO, když získalo 13 mandátů z 37. Další 3 mandáty má SPD. 2 lokální uskupení získaly dohromady 10 mandátů. Vládní strany skrze slepenec celkem 4 kandidátních listin mají 18 mandátů dohromady. Kdo bude vládnout v Hradci, je zatím záhadou.
V Pardubicích z 39 mandátů získalo 12 hnutí ANO. 3 lokální uskupení mají dohromady 11 mandátů. Koalice Spolu získala 9 mandátů a Piráti pak další 4 mandáty. I zde je možné, aby městu vládla jak Spolu, tak hnutí ANO.
V Jihlavě získalo hnutí ANO 14 mandátů ze 37. Čistě podpora SPD, která má 4 mandáty, mu tak stačit nebude. Strany vládní koalice mají dohromady v Jihlavě 19 mandátů. A taky by měly být silnější.
ANO sice na komunální úrovni uspělo. Na celonárodní úrovni získalo bezmála 2000 zastupitelů, ovšem z hlediska kontroly nad velkými městy, to pro toto hnutí zas až tak dobře nedopadlo. Z velkých měst bude jistě vládnout jen v Ostravě, Ústí n. Labem a zřejmě v Karlových Varech. V dalších městech to vůbec nemá jisté (Olomouc, Zlín, Jihlava, Pardubice, Hradec Králové, České Budějovice). V Praze, Brně, Plzni a Liberci určitě vládnout nebude. Tedy z pohledu komunální politiky je ANO stranou druhé garnitury vysoce zaostávající za vlivem Spolu, Pirátů a STAN, kteří budou kontrolovat mnohem více větších měst. Na úrovni menších okresních měst ANO uspělo mnohem lépe. Ovšem v těchto menších městech jsou i menší rozpočty a více rozpočtových starostí. Rozhodně to není pro ANO jednoduchá pozice. Z pohledu vládní koalice je kontrola nad velkými městy a rozpočty jistě úspěch. Ale zároveň je to také příležitost pro vlastní diskreditaci, jak to v minulosti řada stran už prokázala. K zásadnímu překreslení politické mapy ve velkých městech ale nedošlo. Tedy se dá říct, že většina podnikatelských skupin, které měly vliv na lokální politiku, si vliv udržela. A ti, kteří ho v minulých volbách ztratili, ho nyní rozhodně zpět nezískali. Snad jen lze hovořit o růstu vlivu SPD. A tu „umí“ celá řada podnikatelských subjektů, ovšem tam, kde by se to zrovna nejvíce velkým hráčům hodilo – v Praze, je to k ničemu.
Z pohledu dopadu výsledků komunálních voleb je klíčové, že tyto volby obrovským způsobem ovlivňují budoucí podobu územního plánování a další výstavby na území ČR. Volby by se daly interpretovat ekonomicky tak, že zvítězily ve velkých městech zejména strany, které výstavbu budou spíše podporovat. A strany, které jsou ochotny aktivně řešit nedostatek bytů jako jednu z priorit. A také strany, které budou mít tendenci k větší rozpočtové odpovědnosti, tedy strany hledající příjmy pro komunální rozpočty. Jedním z klíčových příjmů pro financování investic municipalit jsou příjmy vyplývající z plánovacích smluv mimo daňové příjmy. Tedy příjmy plynoucí ze spolupráce s developery. Díky těmto smlouvám města získávají majetek či peníze z nové výstavby. Developeři už dávno raději oficiálně platí přímo municipalitám než formou nějakých úplatků. Tento trend by rozhodně měl pokračovat ve větších městech. Naopak v menších městech v regionech (nepočítáme-li menší obce v okolí velkých měst), kde ovšem zvítězila zcela opačná politická garnitura než v těch velkých, tyto trendy jsou přítomné zcela minimálně. Tedy rozdíl ve stavebních trendech bude z největší pravděpodobností čím dál větší mezi chudšími městy v regionech a velkými bohatšími městy. Kde není infrastruktura, tam nejsou firmy, které dávají lidem práci. A kde není občanská vybavenost, tam zase nechtějí lidé žít. V českém prostředí, kde jen minimum lidí migruje za prací větší vzdálenosti kvůli nekvalitní infrastruktuře, to v kombinaci s obrovským podílem vlastnického bydlení vede k nízké mobilitě pracovního kapitálu. A tak zde máme obrovské rozdíly mezi regiony v rámci ČR. Řada míst v ČR je významně izolovaná dopravně. Chybí infrastruktura kvalitního vzdělání v řadě lokalit. A samozřejmě i pracovní příležitosti. Veřejné finance jsou velmi vyčerpané vysokými provozními náklady státu a chybí peníze na investice do infrastruktury, která by zvedla potenciál regionů. S prostředky z evropských fondů se historicky zacházelo dost divoce a cizí zdroje z kapitálového trhu pro veřejné rozpočty jsou nyní velmi drahé. Velká města si s těmito problémy dokáží poradit v českém prostředí přeci jen o něco lépe a efektivněji. V malých městech, která to mají objektivně daleko obtížnější, navíc vládne povětšinou místní tvrdá levice v podobě ANO, SPD, bývalých nebo současných komunistů a různých lokálních politických amatérů, kteří neumí řešit velká témata a propojovat projekty obce s většími městy, krajem a vládou. Proto se dá očekávat další nárůst rozdílu v životní úrovni mezi menšími a velkými městy. Pochopitelně pak i tlak na vývoj cen nemovitostí v těchto lokalitách by tomu měl odpovídat.
Výsledky komunálních voleb nenahrávají tomu, aby nemovitosti v regionech rostly na hodnotě
