Vstupujeme do posledního týdne prezidentské kampaně. Už v sobotu se rozhodne o tom, kdo bude příštím prezidentem. V naší sociální bublině to vypadá, že prezidentem by se měl stát Petr Pavel. Ostatně favorizují ho i sázkové kanceláře. To by jistě mohlo být považováno za vítězství těch, kteří nepodlehli populismu bývalého premiéra. Andrej Babiš je zcela nepochybně jedním z nejhorších politiků, které naše země za 30 let své historie měla. Možná tím úplně nejhorším z pohledu míry zneužití politické moci, nezodpovědné státní správy a osobním obohacením se na veřejném majetku. Jenomže…Teď nebudu psát nic proti Petru Pavlovi.
Můj osobní názor je, že je to dobrý kandidát, který splňuje veškerou kvalifikaci pro výkon funkce prezidenta. Ovšem ani takový prezident nebude mít jednoduché postavit se moci právě Andreje Babiše. Andrej Babiš získal v prvním kole prezidentských voleb 1,952 milionu hlasů. V posledních parlamentních volbách získalo hnutí ANO 1,458 milionu hlasů. Strany vládní koalice získaly dohromady 2,33 milionu hlasů. Vítězné SPOLU mělo z toho 1,494 miliony hlasů. ANO to přineslo 72 mandátů a SPOLU 71 mandátů. Kolik myslíte, že bude mít mandátů hnutí ANO, pokud získá kolem 2 milionů voličů? ODS získala 81 mandátů v roce 2006 s 1,892 miliony voličů. Pokud se Babišovi podaří skutečně podaří pohltit ty, kteří volili v minulosti SPD, Trikolóru, Přísahu a komunisty, tak bude jeho cesta na vrchol politické moci dovršena. Aby se mu podařilo ovládnout parlament a mohl vládnout sám, tak potřebuje výsledek někde mezi 40-45 %. Záleží na tom, kolik hlasů propadne. To ale pro něj vůbec není nereálné. Pokud Babiš prohraje prezidentskou volbu, ale stane se jednoznačným lídrem a sjednotitelem opozice, tak se stane politicky mocnějším než kdy dřív. Dá se očekávat, že by to pro něj mohlo znamenat i určitou formu personálního posílení. Zbavil by se pozůstatků pravicových liberálů z počátků ANO a mohl by začít rekrutovat u opozičních satelitů, které pohlcuje. Třeba u komunistů, SPD nebo v Trikolóře. Je evidentní, že na Babišovu stranu se postavili lidé jako Václav Klaus starší. Podporu má i u odcházejícího prezidenta. Babiš zahrál neuvěřitelný politický meisterstück. To se mu musí nechat. Všechny nás převezl.
Už už to vypadalo, že na opoziční scéně se rýsují jiné síly. Že roste vliv alternativních opozičních uskupení. Ale stačilo, aby Babiš vlídným okem pohlédl na všechny ty tzv. „dezoláty“ a dal jim najevo, že on je respektuje navzdory tomu, jaké mají názory na EU, NATO, chemtrails, covid nebo 11. září, a byli jeho. Babiš totiž působí v kontrastu s ostatními opozičníky mimořádně schopně. A pozor. On i schopný je, navzdory tomu, že kampaň ukázala, že je evidentně nevzdělaný buran. Neumí vyjmenovat planety Sluneční soustavy. Rovněž pochybuji, že by dokázal stvořit 1 A4 smysluplného textu bez hromady pravopisných chyb. Ale pro to, co dělá, to bohužel nepotřebuje. Zachřestí zlaťáky a obklopí se těmi, kteří to umí místo něj a kteří to umí dobře. Zajímavý byl v tomto směru rozhovor s naprosto cynickou Thünde Barta v Hospodářských novinách. Mnoho chytrých lidí chce být na straně vítězů. A morální zábrany nemají. Vlastně si myslím, že většina lidí má svou cenu, za kterou se dají koupit, aby se vzdali svých hodnot. Babiš je pro nás zrcadlo. On říká, že si hrajeme na to, že jsme lepší než on a ti, co ho volí. A moc dobře ví, že velkou část z nás by si za pár zlaťáků dokázal koupit taky, kdyby bylo potřeba. Většina lidí je totiž slabá, a zde v Čechách zvláště. Nejsme ošlehaní válkami a dalšími katastrofami tolik jako jiné národy. Proto je naše páteř ve většině případů trochu ohebnější.
Pravda je taková, že za Babiše nemohou chudé regiony. Za Babiše můžeme my. Naše slabost, naše arogance a naše obava vystoupit z komfortní zóny. Babiš je produkt našeho morálního úpadku. Morálního úpadku naší společnosti jako takové. Všechno chceme hned, rychle, bez trpělivosti. Chceme hezky bydlet, mít hezká auta, drahé hodinky, dámy drahé kabelky, cestovat atd. To vše vystavovat na instagramu a ukazovat ostatním, že se máme lépe než oni. Řada z nás za tímto účelem vyvíjí pracovní činnost, která by se nedala nazvat ani etickou ani dlouhodobě udržitelnou. Někdo zadlužuje své klienty až po uši. Někdo jim prodá junk dluhopisy…Někdo takové dluhopisy vydává…A někdo vymývá mozky mladým lidem s tím, že se ve financích dělají rychlé a velké peníze. Někteří zase vymýšlí různé spekulace na forexu nebo se pouštějí do kryptospekulací. Někteří si zase příjemně vegetí v korporátu a berou prachy za to, že se uměli šikovně uklidit. A na to, že by měli svému chlebodárci vydělat aspoň na své náklady, nemají ani náznakem pomyšlení. Dnes není příliš moderní dlouhodobá systematická práce, která je postavená na zdravých základech. Řada finančně úspěšných lidí nedosáhla svého finančního úspěchu zdravou cestou. A velká část finančně úspěšných lidí má navíc chronickou touhu se pořád vytahovat. Ideálně na ty, kteří podobného úspěchu nedosáhli. A ještě lépe přijdou takoví lidé z Prahy vytahovat se do chudých regionů, odkud pochází. To je úplná smrtící kombinace. Ono stačí, aby tam dnes přišli přes sociální sítě typu Instagram.
Velká část našeho národa si nežije dobře. Finanční omezení jim neumožňují se kvalitně stravovat, zajistit kvalitní vzdělání pro jejich děti, obstarat si kvalitní informace, pohybovat se po republice, cestovat do zahraničí, vytvořit si kvalitní vkus ani nakupovat ta kvanta knížek, co si kupujeme my. Mnoho z nich si neplatí Netflix ani Disney+, neposlouchá podcasty a řeší intenzívně své cashflow. Chudý člověk má často stejné problémy jako ten bohatý, ale má mnohem méně možností, jak tyto problémy vyřešit. Například bohatý člověk, který má staré a velmi nemocné rodiče, může využít toho, že je dá do soukromého domova se zvláštním režimem. To je pro chudého člověka takřka scifi. Problémem duality politického smýšlení na demokratické postoje a populismus tedy není politické přesvědčení, jak je tomu například v USA. V našem případě to ignorace problémů velké části národa. Politické elity, které jsou aktuálně u moci, bohužel krátkozrace hovoří jen ke svým voličům. Dávají jim ideologickou potravu, která je jejich politickou dráhu jen drží nad vodou. Naší politické demokratické scéně ale chybí skuteční lídři. Zkrátka někdo, kdo by řekl jasně, v jakém stavu se naše země nachází. A nebral by si servítky.
• Obrovské tempo nárůstu státního dluhu, které musíme zastavit, jinak se zhroutí služby, které stát zajišťuje.
• Nekonkurenceschopnost v nových technologiích.
• Zanedbaná dopravní infrastruktura.
• Nízká efektivita práce obecně, v soukromém i státním sektoru.
• Obrovské sociální a ekonomické rozdíly mezi regiony
• Neudržitelnost PAYG důchodového systému
• Obecně přítomnost strukturálního schodku ve veřejných financích
Vidíte, že by někdo ze strany demokratického tábora tato témata aktivně někdo zdvihal? To se neděje z jednoduchého důvodu. Protože jsou to těžká témata, na kterých si každý bude lámat zuby. Jednoduché řešení není, ale zároveň je 5 minut po dvanácté tato řešení hledat. A kde udeří neřešení těchto problémů jako první? Samozřejmě že v regionech, kde jsou lidé na státu a státem poskytovaných službách nejvíce závislí. Populista Babiš toto samozřejmě velmi dobře ví. A proto velmi zručně zvedá téma boje městských elit proti regionům.
Je velmi pravděpodobné, že prezidentem se stane Petr Pavel. Pokud se tak stane, budu z toho mít sice radost, ale slavit nebudu. Protože pořád tady bude Andrej Babiš populista sjednotitel, který může napáchat neuvěřitelné věci v příštích parlamentních volbách. Do nich je sice daleko, ale náraz do zdi, pokud by v nich Babiš dostal podobné množství hlasů jako v prvním kole letošní prezidentské volby, by to byl hodně silný. A jestli nezačneme myslet i na ty, kdo ho volí a kdo s ním sympatizují, a řešit i jejich problémy, tak to s námi nemůže dopadnout dobře. Ze stejného důvodu nám posílala EU peníze. Ze stejného důvodu pomáhá bohaté západní Německo tomu východnímu. Musíme si přát, aby vznikaly kvalitní pracovní příležitosti v regionech. Aby elity neopouštěly svá rodiště a zůstávaly tam. Do regionů se musí začít hrnout investice na úkor Prahy a sama Praha by to měla chtít, jestli si chce zachovat své bohatství a kvalitu života.
