Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou se stále stupňuje. Pojďme se zamyslet nad tím, jaké je geopolitické pozadí tohoto konfliktu.
Obhájení konfliktu
Obhajovat útok na cizí stát se samozřejmě dá všelijak. Rusové s tím mají docela dost zkušeností. Kdyby zaútočili, tak to potřebují obhájit především před vlastním obyvatelstvem. A tam je nejjednodušší říct, že bránili pokračování nějakého bezpráví na Rusech. Tuto taktiku používalo nacistické Německo ale i Srbsko při válce v Jugoslávii. Samozřejmě daleko horší to bude s obhajobou na mezinárodním poli.
Obhajoba nebude snadná. A tak i státy, které nemají v úmyslu být s Ruskem nějak ve zbytečném konfliktu, budou moct jen obtížně zastávat nějaký neutrální postoj. Zároveň platí, že s Ruskem spoustu států v Evropě obchoduje. Minimálně od něj nakupuje plyn, ropu a další komodity. Platí, že jak prodávající tak kupující se vzájemně potřebují.
Takže to bude vysoká hra diplomacie, kde bude potřeba se zásadně vymezit proti Rusku, pokud na Ukrajinu skutečně zaútočí, ale zároveň řada států bude muset myslet i na své zájmy. Samozřejmě tím státem, který bude mít v tomto směru nejsložitější pozici, je Německo. Ale na konci dne vlastně i my, protože náš dovoz ropy, zemního plynu, jaderného paliva, oceli a dalších komodit na Rusku je zcela závislý.
Ačkoliv si ve Střední Evropě ruskou invazi na Ukrajinu nikdo nepřeje, tak si nikdo ani nepřeje, aby musel na tuto invazi reagovat opravdu tvrdými kroky. Pokud k útoku Ruska na Ukrajinu dojde, bude existovat hodně silný tlak ze strany evropského byznysu, aby se nalezla nějaká část pochopení pro postup Ruska. Firmy totiž budou s Ruskem chtít dál obchodovat. Zvláště pak v ekonomice vyčerpané covidovou krizí opravdu nebudou chtít podstoupit ekonomické problémy kvůli mnohem méně důležité Ukrajině.
Sankce vůči Rusku zřejmě přijdou, ale čekejme, že budou slabé a nepříliš účinné. Možná budou spektakulární, ale rozhodně si Německo a už vůbec ne Česko nemohou dovolit nějaký opravdu tvrdý zásah.
Rusku se invaze nemůže finančně vyplatit
Kdyby Ukrajina měla spoléhat čistě na svou vojenskou sílu, tak se Rusku neubrání. Zaostává významně v počtu vojáků i techniky, ačkoliv se její vojenské rozpočty od anexe Krymu velmi významně navýšily na cca 11 mld. USD ročně. Na obranu nyní vynakládá kolem 6 % HDP, což je opravdu dost. Ale pořád je to absolutně málo ve srovnání s Ruskem. Rusku by ve vojenském konfliktu s Ukrajinou mohla zlomit vaz ale ekonomika. Protože živit velký konflikt je nákladné. Zvláště pokud by byl doprovázen ekonomickými sankcemi.
Válka je samozřejmě velmi drahá. A je otázkou, co by si Rusové z Ukrajiny mohli reálně odnést jako protihodnotu. Vysoce pravděpodobné je to, že nic natolik významného, aby se jim takový konflikt finančně vyplatil.
Nejvýhodnější pro Rusko je “chřastit zbraněmi” a vyhrožovat, ale dojít k činu je ekonomicky nevýhodné. Nebo minimálně extrémně hazardní hra.
Výpadek příjmů je pravděpodobný. Nové příjmy získané invazí jsou nejisté a náklady na konflikt jsou více než jisté.
Ukrajina je naproti tomu v pozici státu, který je slabší a který má sympatie mezinárodního společenství. Tedy může i snadno získávat zdroje ze zahraničí na svou podporu, když už přímo nepřispěje k její ochraně NATO. Ačkoliv je pro Rusko invaze na Ukrajinu položkou s velmi drahou cenovkou, tak i tak může dávat z pohledu Ruska tuto cenu zaplatit.
Geopolitická síla Ruska
Rusko je sice obrovská země, ale v žádném případě se nepřibližuje významu, jaký měl Sovětský svaz. Je to země, která je z velké části rozkradena oligarchy, kteří si svého bohatství užívají často na Západě. Je to země, která je sice stále nebezpečná jako potenciál agresor, ale je ekonomicky slabá. Větší HDP než Rusko má Jižní Korea nebo Itálie. Německo má HDP skoro trojnásobné, Francie dvojnásobné a Čína 10x větší. Rusko má sice tu výhodu, že navazuje na vojenskou sílu Sovětského svazu, ale reálně si tato země nemůže dovolit vůbec vést jakýkoliv delší konflikt. To si mohou dovolit Spojené státy nebo Čína. Ale Rusko určitě ne.
Rusko by tak muselo vsadit na jakousi speciální formu Blitzkriegu, který by byl levný. A to je možné prakticky pouze za předpokladu totální apatie NATO, na kterou to zatím nevypadá. Je potřeba si uvědomit, že Rusko je opravdu chudá země. A země, která nevládne bůhvíjakými technologiemi, pořádkem ani masovou kvalitou výroby. Rusko je díky sovětskému dědictví opakovaně přeceňováno, protože si s Kremlem spojujeme sílu Sovětského svazu.
Vojenská síla Ruska samozřejmě nějakou formou existuje. Určitě má Rusko nebezpečnou armádu plnou řady špičkové techniky, ale náklady na provoz tohoto arzenálu jsou vysoce nad možnosti této ekonomiky.
NATO
NATO má možnost prokázat svůj smysl v Evropě. Ukrajina sice není členem NATO, ale zase zde máme Pobaltí, které je součástí NATO. Rusko potřebuje vidět jasný signál, že invaze na území cizího státu nebude bez odezvy. Tedy že ho to bude stát hodně úsilí, hodně peněz a hodně vlajek na rakvích ruských vojáků, pokud se k něčemu takovému odhodlá. A právě ochrana Pobaltí je klíčová. Stejně tak by invazí na Ukrajinu mohlo být Rusko přímo u hranic NATO ve střední Evropě.
Naše role v celé záležitosti je naprosto logická. Dlouhá staletí jsme patřili do německé sféry vlivu. Epizoda s ruskou sférou vlivu byla z dlouhodobého hlediska velmi nevýznamná, ačkoliv je v našich vzpomínkách ještě čerstvá a příliš dlouhá. Ale byla to svým způsobem historická anomálie způsobená enormní silou Ruska, enormní slabostí Němců a okolnostmi nejstrašnější války v dějinách. Dnes nemáme nepřátelé v Německu, naopak by se s trochou nadsázky dalo říct, že naše ekonomika v řadě odvětví nezná hranic mezi našimi státy.
Naším jednoznačným zájmem je, abychom nemuseli naše ekonomiky oslabovat příliš vysokými náklady na armádu. Podobně jako Ukrajina. Pak je pro nás dosti výhodné, aby mezi potenciálním vojenským agresorem a námi byla ještě velká část “border zone” v podobě Ukrajiny. Geopoliticky je pro nás existence na Rusku nezávislé Ukrajiny obrovsky výhodná. A pro celé NATO samozřejmě taky.
Kdyby NATO zaujalo postoj nezájmu o Ukrajinu, tak si podřezává větev samo pod sebou. V obrovském nebezpečí by se následně ocitlo Pobaltí. A pokud by NATO nedokázalo ochránit své členy, tak postrádá smysl jeho existence. A je nepochybné, že nějaký takový scénář mají v Moskvě. Ostatně v Moskvě jsou sice velmi schopní stratégové a spin doctoři, ovšem slabost Ruska je víc evidentní než kdy dříve. Rusko je něco jako Velká Británie po druhé světové válce. Na velmoc si sice může hrát, ale fakticky jí už dávno není. A síla NATO s Ruskem je absolutně neporovnatelná.
Ekonomické důsledky konfliktu
Když to vezmeme globálně, tak útok na Ukrajinu by jí ekonomicky značně zdevastoval. Stala by se z ní zcela rozvrácená země v blízkosti našich hranic. To by samozřejmě mělo spoustu negativních efektů. Ukrajina by se po případné invazi mohla rozdělit. Pak by to pravděpodobně vedlo k nějaké opětovné stabilizaci území, kde už by konflikt přestal existovat. Ale určitě stabilizace země, kterou projde konflikt, by hodně závisela na míře odporu, kterou by Ukrajinci kladli v konkrétních oblastech.
Když někde vznikne nefunkční stát, tak to má mnoho důsledků. Stane se z něj území, které začnou využívat různé další nebezpečné skupiny, jako jsou drogové kartely nebo teroristé.
Je jasné, že konflikt jako takový by vyvolal silnou migrační vlnu. A vzhledem k tomu, jak nesmírně populární je mezi Ukrajinci Česká republika, tak je jasné, že by opravdu velmi množství ukrajinských emigrantů mělo zájem o to žít v Česku.
Investice na Ukrajině by konfliktem výrazně ztratily na hodnotě. Ať už by to byly nemovitosti nebo firmy, tak by Ukrajina hodně zchudla. Přítok zahraničního kapitálu na ukrajinský trh je za současné situace značně neatraktivní a při otevřeném konfliktu by byl prakticky nemožný. To by naopak mohlo přilákat kapitál z Ruska, aby si statky na Ukrajině pořídil za zlomek hodnoty, pokud by se Rusku podařilo území, kde se nachází, ovládnout podobně jako Krym.
Krátkodobě by konflikt měl zásadní vliv na vzájemný obchod mezi Evropou a Ruskem s energetickými a dalšími komoditami. Těch může být nedostatek, jejich ceny mohou raketově vyletět vzhůru ještě více než nyní. Ale platí, že jak my potřebuje tyto komodity, tak Rusko potřebuje peníze za ně. Může je samozřejmě nadělovat Číně, které oslabení Evropy rozhodně nemusí být proti mysli, protože čím slabší NATO, tím lépe pro Čínu také. Samozřejmě se to snadno řekne, aby se přesměroval export jinam, ale trh je svéhlavý a ne všechno lze centrálně nařídit.
Dlouhodobě má tato ambice Ruska obrovský vliv na prosazování politiky udržitelné energetiky a elektromobility. Naše komoditní závislost na Rusku je zásadně nevýhodná a jakákoliv sebedražší cesta k nezávislosti na Rusku vede k tomu, že posilujeme evropské geopolitické postavení. Kdo nechápe, že v případě zelené politiky jde především o geopolitiku, si nevidí na špičku nosu. Ano, životní prostředí je důležité, ale mnohem větší prioritu má právě to, abychom nemuseli z Ruska vozit ropu, plyn a jaderné palivo.
Ekonomičtí vítězové i poražení jsou velmi pravděpodobní
Rusko
Ekonomicky nemůže vyhrát. Jedině v případě, že zůstane u vyhrožování, kterému mezinárodní společenství podlehne. Ruská ekonomika si válku nemůže dovolit. Dlouhodobý výhled ruské ekonomiky je v tomto směru špatný.
Ukrajina
Krátkodobě jí to velmi poškozuje už od anexe Krymu. Při invazi by se tento stát mohl v podstatě rozpadnout. Na druhou stranu negativní výhled u Ruska znamená určitou pozitivní naději, že minimálně část Ukrajiny by se mohla stát součástí západního společenství a zbohatnout. Členství v NATO by pro zemi bylo obrovským vítězstvím.
Střední Evropa
Je tak trochu černým pasažérem. Myslíme si, že v rámci našeho členství v NATO se nemusíme moc snažit, ale mělo by nám velmi záležet na tom, abychom se nestali my hranicí mezi NATO a Ruskou federací.
Zásadně musíme přehodnotit především náš přístup k jaderné energetice a elektromobilitě, pokud nechceme být ekonomicky závislí na Rusku.
Obrovská migrační vlna z Ukrajiny by nás také mohla hodně zasáhnout. Pro český trh práce by to bylo spíše pozitivní vzhledem k tomu, jak tvrdě řada Ukrajinců dokáže pracovat. Byl by to jednoznačný vítaný protiinflační tlak na cenu práce.
Německo a západní státy EU
Němci budou zřejmě vždy hrát dvojí hru v politice s Ruskem. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že na úrovni bilaterálního jednání s Ruskem je Německo díky svému bohatství výrazně silnější zemí. To platí i o Francii.
Západní státy EU si mohou dovolit s Ruskem jednat sebevědomě, protože proti němu mají navrch a jsou na něm mnohem méně závislé než my. Měly by se v tomto směru stát pro nás inspirací.
USA
USA jednoznačně geopoliticky zajímá Ukrajina. A to z mnoha důvodů. Ať už je to možnost umístit zde strategicky své vojenské základny, alokace kapitálu a využití nerostných zdrojů i lidského potenciálu. Na rozdíl od Rusů disponuje USA a společenství NATO kapitálem, který by Ukrajinu mohl posunout výše. Podobně jako se to stalo ve Střední Evropě po pádu Železné opony.
