Je vážně na místě se ptát, co se děje s českým trhem s FKI fondy. Protože vývoj, který nabral tento trh v posledních cca 5 letech, je možná ještě více znepokojivý než ten, který je spojen s korporátními dluhopisy.
Možná vám to připadá přehnané tvrzení, ale myslím si, že je zcela na místě. A uvedu pro to zásadní argument. Zatímco dluhopisy může vydávat v podstatě úplně každý a nějakou formou je regulována pouze jejich distribuce, tak správa investičních fondů je záležitost spojena se získáním velice prestižní a důležité licence investiční společnosti. Investiční společnost, která vykonává činnost správce fondu, je garantem procesů, jenž mají chránit investory ve fondech. Tato činnost je primárně rozdělena do tří rolí:
- Fund management – administrativa
- Asset management – správa majetku
- Risk management – řízení rizik
Investiční společnosti vykonávající výše uvedené tři aktivity jsou zodpovědné za to, že jednají v zájmu akcionářů fondů. Tedy vlastníků fondového majetku. Fondový majetek v žádném případě není majetkem zakladatele, správce, portfolio manažera nebo investiční společnosti. Je majetkem držitelů podílových listů, tedy akcionářů fondu. Všichni, kdo se nějakou měrou podílí na správě fondu, jsou pouhými správci majetku. Tak je potřeba to brát. A postavení akcionářů ve fondu musí být takové, aby nebyly upřednostňovány zájmy některých akcionářů na úkor jiných akcionářů.
Zní to vlastně banálně. Myslím si, že každý i začínající finančník toto chápe. Ale problém je, že toto se z českého fondového trhu dost masivně vytrácí. A nejpalčivější je tento problém u trhu s fondy pro kvalifikované investory (dále jen FKI). Zásadní problém nastal, když investiční společnosti začaly masivně zakládat FKI pro podnikatele za účelem sběru kapitálu pro jejich podnikání. Je to totiž úplně jiný obchodní model, než ten, který je ve fondovém byznysu standardní.
Pojďme si popsat základní obchodní model fondového byznysu. Portfolio manažer, který má expertízu v nějakém investičním odvětví (akcie, dluhopisy, nemovitosti, private equity…), přijde do investiční společnosti. A rozdělí si svojí práci. Investiční společnost zajistí administrativu, compliance, vztahy s regulátorem, valuace a vše, co spadá do fund management činnosti. Portfoliomanažer má buď vlastní licenci jako investiční společnost a může dělat asset management nebo spíš obvykle nemá. A tak investiční společnost zajistí asset management a portfoliomanažera si najme jako poradce. Stále však musí existovat někdo úplně jiný, kdo se bude starat o risk management. A někdo, kdo v rámci investičních rozhodnutí bude dohlížet na to, že tato investiční rozhodnutí jsou v souladu se statutem fondu, zákony a že jsou tato rozhodnutí činěna v zájmu investorů fondu. A také že jsou činěna v zájmu investorů fondu v širším slova smyslu, že například nezpůsobí masivní odliv kapitálu z fondu, protože by se jednalo o možná ekonomicky výhodné rozhodnutí, ovšem nevhodné z pohledu předchozí komunikace vůči držitelům akcií fondu. Například kdyby fond začal dělat pravý opak toho, co do té doby veřejně ve svých propagačních materiálech deklaroval.
Ekonomicky standardní model funguje tak, že investiční společnost a další subjekty zapojené do správy fondu žijí z poplatků, které akcionářům ve fondu účtují. Tyto poplatky mají dvojí charakter.
- Pevné fee postavené na minimálních částkách či procentuální sazbě z objemu spravovaného fondového kapitálu (NAV, TNA, vlastní kapitál fondu)
- Succes fee postavené na překonání definovaných výsledků – překonání historického maxima (HWM), nebo waterfall atd.
Správci fondu v tomto standardním modelu mají silnou motivaci na tom, aby docházelo k tomu, že roste hodnota fondového kapitálu. A fondový kapitál roste ze dvou důvodů. Jednak je to příliv kapitálu do fondu a za druhé je to růst hodnoty akcií fondu. Je přirozené, že nechtějí ztratit důvěru akcionářů, aby začali své prostředky z fondů vybírat. A je přirozené, že mají motivaci dělat co nejlepší obchody. V těchto případech totiž z dlouhodobého pohledu vydělávají nejvíce peněz. Neexistuje střet zájmů, protože investoři chtějí vydělat, správci fondu chtějí, aby fond vydělával taky. Když bude fond dosahovat dlouhodobě dobrých výsledků – bude v zisku, bude mít malou volatilitu zejména směrem dolů a nabídne investorům i nějakou rozumnou možnost likvidity akcií, bude růst hodnotou vlastního kapitálu. A to všichni v tomto modelu chtějí. Jednoduché jak facka.
Problém je, že významná skupina podnikatelů přišla na to, že když se jim podaří ovládnout fondové struktury, tak si mohou vyrobit obchodní protistranu. A říkáte si, proč by si někdo vyráběl obchodní protistranu? Protože chcete si chcete vyrobit hloupou obchodní protistranu. Takovou, která akceptuje podmínky, které nadiktujete vy, protože sedíte na obou stranách stolu. Ale neobchodujete sami se sebou. Obchodujete s anonymní masou investorů, které zastupuje loutka, kterou ve skutečnosti ovládáte vy. Přidejte k tomu trochu skvělého marketingu a funguje to skvěle. Připadá vám to jako konspirační teorie? V žádném případě. Jedná se o masivně rozšířený jev, který rozhodně není přítomen jen na FKI marketu. Ale je masivně zneužíván i na trhu s retailovými fondy. Máme zde hodně křiklavých případů, kdy fondy obchodují s někým, kdo se zásadně podílí na jejich správě.
Uvedu jen extrémní příklad za všechny. Investiční fondy J&T Bond a J&T Money spravované J&T investiční společností mají dohromady kolem 24 mld. CZK pod správou. A tyto dva dluhopisové fondy oba velice významně nakupují dluhopisy skupiny JTFG, která je ovládající osobou správcovské společnosti. Retailové fondy. A děje se to opravdu dlouhá léta. Odborná veřejnost o tom ví, v zásadě nikdo proti tomu nic nenamítá. Je to taková odbornou veřejností společensky tolerovaná norma. Proč? Protože J&T má moc hezký marketing. Protože podnikatelé z této skupiny získali status úspěšných inspirativních osob. V prostředí, kde je J&T oceňována, je snadné sklouznout k tomu jí trochu začít napodobovat.
Byli jsme toho svědky i u realitních fondů. Realitní skupiny si zakládají retailové realitní fondy, aby do těchto fondů nadělily nemovitosti, které prodají mnohem dráž, než za kolik by byly schopny je prodat na trhu. Všechny ty skupiny typu DRFG, ČMN, Amadeus (Atris) a jim podobné zkusily ten nejjednodušší trik. Prodat fondu, který ovládají, majetek se ziskem ze svého vlastního portfolia. Pokud byste chtěli standardně provozovat fond za účelem zisku, vyděláte třeba 0,3 % až 1,0 % ročně čistého. Podle toho, jak dobře byste to dělali a jak byste byli drazí. Ale když do fondu prodáte majetek s 50 % LTV , na kterém si přihodíte 10 %, tak vyděláte 20 % na fondové ekvitě. Kolik let byste museli provozovat fond, abyste vydělali 20 % z peněz investorů při standardním obchodním modelu? To je na tom samozřejmě lákavé. Má to svoje limity v tom, že retailové fondy musí být aspoň trochu transparentní a dřív nebo později se na to přijde. A vy za to platíte důvěryhodností vůči všem obchodním partnerům, kteří z vaší ziskové operace nic nemají a jen jí financují.
V FKI trhu je to posunuté ještě na jiný level. Tam máte totiž ještě více možností čarovat. Tím, že FKI mohou nabývat prakticky téměř jakýkoliv typ majetku, tak nemusí nutně kupovat jen burzovně obchodované cenné papíry a nemovitosti. A mohou poskytovat půjčky, nakupovat pohledávky, kupovat obchodní podíly ve firmách, nakupovat komodity, zboží, materiály, alternativní investiční nástroje…Investovat do jiných fondů. Je to řádově asi 10 let, kdy se tento byznys s FKI fondy začal v ČR pořádně rozjíždět na prodeji myšlenky podnikatelským skupinám, aby si založily FKI a tím získaly výhody plynoucí z realizace střetu zájmu mezi zakladateli a akcionáři fondu. Omlouvám se, že to píšu takhle otevřeně, ale je to skutečně tak. Je to prodej myšlenky založení fondu jeho zakladateli na tom, že fond bude obchodovat výhradně či majoritně s ním a vždy za podmínek pro zakladatele výhodných. Jak jinak chcete tuto činnost nazvat? Žádný z těchto zakladatelů fondů nezakládá tento fond za účelem, aby realizoval zisk plynoucí z odměn za správu fondu. Protože ti zakladatelé a skupiny umí počítat. Nikoho z nich nezajímají desetinky procenta ročně zisku z fondového kapitálu, kdy moc dobře ví, jak složité je prostředky od investorů do FKI nasměrovat. Pokud nějaké FKI dosahuje čistého přítoku kapitálu ročně kolem 100 milionů za rok, už ho v českých podmínkách lze hodnotit jako obchodně úspěšné. Logicky slyší zakladatelé obrovského množství fondů na úplně jiné argumenty.
Proč tedy zakládat FKI, když jste podnikatelská skupina. Výhody jsou následující:
- možnost exitu aktiva do fondu z majetku zakladatele za vyšší cenu, než za jakou by zakladatel prodal standardně na trhu
- získání ekvitních zdrojů pro podnikání za podmínek, které neodpovídají standardní ceně kapitálu
- získání cizích zdrojů pro podnikání za podmínek, které neodpovídají standardní ceně kapitálu
- využití valuačního mechanismu fondu pro výrazné přecenění vlastní bilanční sumy, při které se nafoukne hodnota aktiv a vlastního kapitálu
Možná si řeknete, že to píšu příliš příkře, ovšem fakt je, že když fond bude financovat podnikání svého zakladatele a obchodovat s ním, tak tato podezření tam budou vždy. A buď budou tato podezření důvěryhodně rozptýlena nebo naopak přiživena neprofesionalitou ze strany investiční společnosti. Investiční společnosti v případě, že fondy obchodují se svými zakladateli, musí být mimořádně striktní a opatrné. Všem těmto transakcím musí dát jasný rámec, personálně oddělit buy side od sell side a dát lidem zastupujícím fond skutečnou autonomii v rozhodování ve smyslu možnosti obchody zastavit. Každý obchod, a to včetně obchodů se zakladatelem, totiž musí mít nějakou myšlenku pro investory. Pokud koupíte majetek o 20 % dráž, než je běžná cena, tak vám těžko takový byznys vyjde z pohledu tzv. AEV (analýza ekonomické výhodnosti), kterou musíte dělat před samotným investičním rozhodnutím.
A to je kámen úrazu českých investičních společností, které zakládají FKI pro podnikatelské skupiny, které si takhle zakládají hloupou protistranu. Řekněme si otevřeně, že to je v podstatě ne/legální (musí posoudit soudy) tunelování těch fondů. Zkrátka se tam odsud vyvádějí aktiva. Pokud udělají obchod, který nemá parametry maximální snahy dosáhnout co nejlepšího zájmu investorů fondu, tak je to transakce pro fond a jeho investory toxická. A to i v případě, že je zisková. Jde o to, že správci fondu mají sledovat pouze jediný zájem. A to je zájem investorů. A pokud cestou platí nějaké náklady, tak to musí být náklady v místě a čase obvyklé. A nebavíme se čistě o nákladech účetních ale i nákladech v podobě zvýšeného rizika a zhoršené likvidity.
Jsou určité situace, kdy pro fond může být výhodné obchodovat se zakladatelem. Fondy například často bojují s tím, že na svém počátku mají nedostatečné množství kapitálu pod správou. Pokud zakladatel udělá pay in kind vklad a stane se prvním investorem fondu, tak to samozřejmě je plus i pro ostatní investory. Zvláště pokud zůstává na palubě s investory a neexituje svou pozici ve fondu poté, co dorazí prostředky dalších investorů. A pokud na tomto exitu nevydělá zásadní peníze, které nevznikly čistě pohybem hodnoty aktiva v čase. Nebo situace, kdy zakladatel fondu nese určitá rizika podnikání do doby, než jsou naplněna investiční kritéria fondu. Ale to už je problematičtější. Protože fond by měl mít vždy možnost nakoupit si aktiva kdekoliv na trhu za podmínek splňující kritéria jeho investiční politiky. A tím kritériem nemůže být to, že budu kupovat pouze aktiva od Františka Vomáčky, který je můj kamarád.
Nejkřiklavější průšvihy FKI poslední doby
RSBC Defence, investiční společnost CODYA
Je až neuvěřitelné, co se podařilo realizovat v tomto fondu za flagrantní střet zájmů mezi investory a skupinou, která fond založila. O této kauze jsme zde na Finsider.cz publikovali několik textů. Zejména pak tyto dva
Valuace majetku v FKI v kategorii neobhajitelné – www.finsider.cz
Aristokratické účetní kejkle za miliardy – www.finsider.cz
V zásadě jde o to, že skupina RSBC prostřednictvím své divizní společnosti prodala fondu společnost AREX za zcela nesmyslnou hodnotu. A fond tento majetek valuoval ve svém účetnictvím na zcela neobhajitelných valuacích, které nebylo možné aspoň částečně považovat za důvěryhodné z pohledu tržní hodnoty majetku, kterou by investoři obdrželi v daném okamžiku za prodej této firmy. Samotné RSBC transakce zásadním způsobem pomohla zvýšit hodnotu aktiv i vlastního kapitálu, protože získala do své rozvahy valuační profit. Což sloužilo jako operace uměle vylepšující finanční pozici této skupiny před věřiteli.
Je absolutně s podivem, jak mohla investiční společnost CODYA schválit takovou transakci akvizice do fondu. A jaké bylo odůvodnění této transakce v rámci AEV. Na jakých předpokladech musela stát tato úvaha, když malá slovinská zbrojovka AREX s horšími relativními finančními výkazy, než mají přední světové společnosti ze sektoru Aerospace & Defense typu RTX, Safran, Thales, Lockheed Martin a drtivá většina nejvýznamnějších burzovně obchodovaných titulů této kategorie, byla valuována výše než tyto přední burzovně obchodované společnosti. V segmentu dlouhodobě trápícího se segmentu firearms, ve kterém ani nemá tato zbrojovka zásadní postavení (na rozdíl od české COLT CZ Group). Proti firmám, které vyvíjejí chytré raketové technologie, vojenské letouny, radary a projekty protiraketové a protiletecké obrany nebo jaderné ponorky a letadlové lodě. To je opravdu výsměch, který nikdo soudný nemůže brát vážně. Přestože formálně bylo možná vše v pořádku (o čemž mám silnou pochybnost), tak ekonomicky je to úplné šméčko první kategorie. Kdyby tuto firmu koupil fond od někoho cizího a operoval by s touto valuací, tak se dá bavit o tom, že investoři nesli nějaké riziko potenciálně nekvalitní valuace v oblasti private equity. Ale pokud prodávajícím majetku je ultra předlužená firma, která si operací vylepšuje svou finanční pozici, a transakce je brutálně výhodná jen pro prodávajícího, tak se není o čem bavit. Je to neobhajitelné z pohledu investorů. Investiční společnost nejednala v zájmu investorů ale v zájmu zakladatele. Tečka. Víc by nebylo potřeba k tomu dodávat. Ale všechna rizika jsou na straně investorů. Žádná rizika na straně prodávajícího. Všechen zisk na straně prodávajícího. Zisk na straně fondu jen velice hypotetický a silně nepravděpodobný už v okamžiku nákupu. Hra valuačního posudku. A pokud se prokáže, že na koordinaci výroby a zadání tohoto posudku se skutečně podíleli lidé z RSBC a že neexistovala dostatečná a odborně kvalifikovaná nezávislá opozice ze strany CODYA vůči obchodní protistraně (s DD odpovídající velikosti transakce), tak tato investiční společnost skočila pro pár korun feečka do jámy lvové, kde riskuje nejen ztrátu své licence ale i to, že budou její zástupci hnaní k trestněprávní odpovědnosti. Škoda pro investory v tomto případě jen na transakci s AREX mohla dosáhnout vyšších stovek milionů korun, o které mohl být AREX nakoupen dráž, než byla jeho skutečná tržní hodnota.
V tom všem hraje obrovskou roli distribuce ze strany společnosti 4fin better together, která se stará o přítok kapitálu do tohoto fondu. Tato společnost si od skupiny RSBC půjčila významné finanční prostředky v řádu 140 mil+ CZK. Zároveň na tuto společnost byl vyvíjen obchodní tlak, aby distribuovala produkty skupiny RSBC vč. fondu RSBC Defence.
Jedná bezpochyby o jeden z nejkřiklavějších případů v historii českých FKI z hlediska realizace střetu zájmů. Společnost CODYA zcela nepochybně bude muset čelit důsledkům svého konání, když dovolila akvizici společnosti AREX. A obhájit investiční záměr pro investory, který ospravedlní jednání v jejich zájmu. A nezachrání to rozhodně tím, že fond nabízí investorům více tříd akcií s různým postavením pro investory. Dokonce se domnívám, že to investiční společnosti spíše škodí. Protože pro rozdílnou distribuci výnosů fondu musí existovat i přiměřené rozdělení rizika. Je nepochybné, že celý tento fond je skvělý byznys pro zakladatele fondu skupinu RSBC. Ale nemáme prakticky žádné důvody se domnívat, že investiční společnost CODYA v tomto případě jednala i v zájmu jiných akcionářů fondu, než je skupina RSBC. A to je její primární zákonnou povinností jednat v zájmu akcionářů fondů, které spravuje, vyplývající z její licence investiční společnosti.
MW investiční fond SICAV, investiční společnost CODYA
V tomto případě vznikl fond, který založila podnikatelská skupina SOLEK. A fond prakticky výhradě investoval do této skupiny. Ať už prostřednictvím poskytování financování této skupině či nákupem aktiv od této skupiny. Mimořádně problematické pak je, že samotná investiční společnost CODYA pověřila poradenstvím při této investiční činnosti společnost SOLEK Czech services, která spadá do holdingu SOLEK, který je přímo obchodní protistranou fondu.
Nyní, když došlo k defaultu skupiny SOLEK u jejího dluhopisového financování, je pod tlakem i tento fond, který je významným věřitelem.
A objevilo se velmi mnoho otázek, které je třeba klást.
Ještě Q4 2024 za fond komunikoval celkem v poklidu pan Kotous ze společnosti SOLEK czech services s datem 20.12.2024. O dva (!) měsíce později default a zastavený odkup akcií fondu. Jak je toto možné? Jak je možné, že investiční společnost něco takového dovolila vůbec komunikovat? To nevěděla o napjaté situaci v SOLEK HOLDING? Došlo tam pouze k negativnímu přecenění NAV fondu z hodnoty z 1,42 na 1,32. Tedy asi o 7 %. To vůbec není významné v kontextu toho, co nastalo poměrně záhy v řádu několika málo měsíců.
A teď by mě velmi zajímalo, jak bylo kreditně vyhodnocováno kreditní riziko vůči SOLEK HOLDING SE a jeho jednotlivým SPV?
Jak byla určena úroková sazba pro jednotlivé půjčky?
Jakou formu zajištění a covenantů měly tyto úvěry?
Jaká je pozice věřitele MW Investiční fond SICAV vůči svým dlužníkům? Je seniorní, podřízená?
Kdo tyto podklady pro AEV připravoval? Byla to společnost SOLEK Czech Services spadající do SOLEK HOLDING SE?
Jací nezávislí odborníci ve společnosti CODYA s expertízou v oblasti vyhodnocování kreditního rizika a renewable energy developmentu v Jižní Americe a Evropě poskytli obhospodařovateli nezávislý oponentní názor či standardní DD vůči těmto dealům?
Jak byla určena metoda ocenění pohledávek za těmito společnostmi?
Jedná se pravděpodobně o DCF modely, pokud se nejedná o burzovně obchodované pohledávky. Jak byl určen benchmark a riziková přirážka pro ocenění těchto pohledávek?
Kdo ocenění těchto pohledávek připravuje? Je to společnost SOLEK Czech Services?
Jaké finanční ukazatele dlužníků vstupují do tohoto valuačního modelu, který oceňuje pohledávky fondu za jednotlivými dlužníky ze skupiny SOLEK HOLDING SE?
Byla fér valuace NAV např. u třídy R v hodnotě 1,3258? Nebo ještě předtím dokonce větší? Nemohlo se náhodou stát, že už v té době podle fér valuace pohledávek byla hodnota těchto akcií mnohem menší, protože nebyly správným způsobem oceněny pohledávky za skupinou, která v horizontu několika málo měsíců směřovala k defaultu?
Kdyby náhodou ano, tak se asi dá očekávat, že investiční společnost CODYA bude potenciálně čelit jedné žalobě za druhou od nespokojených investorů, kteří nastoupili do tohoto investičního fondu zejména v druhé polovině roku 2024 a později.
A pak by mě také zajímalo, zda prostředky fondu MW Investiční fond SICAV nebyly využity k refinancování závazků vůči jiným subjektům? Třeba jiným věřitelům skupiny SOLEK HOLDING SE nebo akcionářům SOLEK HOLDING SE?
Potenciální upřednostňování věřitelů jako hrom. A zase jsme u masivní realizace střetu zájmu mezi zakladatelem, dlužníkem a obchodní protistranou v jedné osobě a investory ve fondu.
ČSNF SICAV, investiční společnost AVANT
Tento fond pod investiční společností AVANT, jehož zakladatel je Daniel Římal, budil kontroverze delší dobu. Zejména z toho důvodu, že prezentoval jako svou hlavní aktivitu projekt v Chýni u Prahy, který byl dle marketingových materiálů skutečně obrovský a nepochybně mimořádně náročný z hlediska projektového řízení, financování i obchodního hlediska. Jednalo by se bezpochyby o náročný developerský projekt i pro velmi zkušenou developerskou společnost, natožpak pro relativně malou a začínající skupinu typu ČSNF. Ovšem, jak nedávno upozornil ve svém textu na Seznam.cz reportér Daniel Novák, tak fond o tento projekt přišel vinou toho, že nebyla doplacena kupní cena. To samé se fondu stalo i s akvizicí skupiny Czech Home Capital.
Zásadní pozdvižení vzbudila informace, když se společnost Stark Distribution SE spadající v té době do fondové struktury ČSNF SICAV objevila v roce 2022 leteckém rejstříku jako vlastník letounu Cirrus SR22T v hodnotě cca 1 milionu USD. Tedy se tento letoun objevil ve vlastnictví fondu, který sbíral kapitál od investorů za účelem jejich zhodnocování v nemovitostních investicích. Později se dokonce objevila z několika různých zdrojů z řad obchodních partnerů fondu informace o tom, že společnost spadající do vlastnictví tohoto fondu financovala nákup lodi v hodnotě vyšších desítek milionů korun pro soukromé účely zakladatele.
Na začátku března se pak na serveru Seznam zprávy objevila informace, že Daniela Římala zadržela NCOZ v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti v oblasti daňového úniku na DPH. Ačkoliv se jednalo o jediného jednatele všech fondem vlastněných SPV společností, tak fond ČSNF a investiční společnost AVANT od Daniela Římala dala ruce pryč a deklarovala, že s fondem Římalovo zatčení nesouvisí. Z celkového počtu 19 společností pod fondem ČSNF byl Římal dle obchodního rejstříku nahrazen několik dní poté jako jediný jednatel ve 13 případech Petrem Krušinou. Stále tedy zůstává jako jediný jednatel ve fondem vlastněných SPV společnostech. To samo o sobě je dost závažným problémem, pokud fond díky tomu nemá plnou kontrolu nad jím vlastněným majetkem.
Nezodpovědné bylo už jen to, že fond dopustil, aby jím vlastněné SPV společnosti měly jediného jednatele a ještě k tomu zakladatele fondu. Z pohledu řízení rizik je to dost neobhajitelná chyba na straně investiční společnosti. Zvláště, pokud společnosti Daniela Římala obchodovaly se společnostmi vlastněnými fondem ČSNF SICAV.
Další záležitost, které je problematická, je fakt, že do dnešního dne 19.3.2025 investiční společnost AVANT prezentuje fond ČSNF SICAV jako fond otevřený pro investování na svých webových stránkách. Pokud nemá do dnešního dne investiční společnost 100 % kontrolu nad majetkem fondu, tak jak si může dovolit stále přijímat nové investice do fondu, když jeho zakladatel a jediný jednatel některých fondem vlastněných SPV společností (např. STARK DEVELOPMENT, GREEN WAY DEVELOPMENT, Domy Brandýs nad Labem, Domy Galanta 2, OAKS GARDEN VILLAS) je omezen na svých právech volně se pohybovat a aktivně vykonávat svou jednatelskou funkci?
Závěr:
Tyto případy problematických FKI jsou jen první vlaštovky těžce nemocného trhu s FKI fondy v ČR. Budou brzo následovat mnohé další fondy, kde se naplno odhalí katastrofální realizace střetu zájmu mezi zakladateli a investory.
