Nejčastější částka, kterou Češi do dluhopisů ukládají je kolem 50 000 Kč s průměrným kuponem 6,5%. Bohužel toto číslo nám ukazuje, že do dluhopisů investují často nezkušení investoři, kteří to berou jako výnosnější alternativu ke spořicím účtům nebo stavebnímu spoření.
Zvláště v době nízkých úrokových sazeb se na nás hrnou ze všech stran nabídky na zajímavé a mnohdy i dle prodejců „garantované“ investiční příležitosti do různých dluhopisů. Dluhopisy mohou být zajímavým nástrojem k diverzifikaci investičního portfolia. Ovšem neplatí to vždy. Vzhledem k tomu, že obliba investic do dluhopisů posledních několik let roste a firmy ročně emitují dluhopisy v řádech stovek miliard Kč, pojďme si říci co to ten dluhopis vlastně je a jak funguje.
Co je to dluhopis?
Dluhopis, obligace nebo také bond je cenný papír vyjadřující závazek emitenta vůči věřiteli. Kupec (věřitel) dluhopisu půjčuje jejich vydavateli (emitent) peníze a ten se na oplátku zavazuje, že bude pravidelně platit úrok až do konce jejich platnosti. Po uplynutí sjednané doby dostane investor zpět peníze, které za dluhopis zaplatil. Na rozdíl od akcií, nepředstavují dluhopisy žádný podíl na řízení firmy.
Historie dluhopisů
Historie dluhopisů se datuje do roku 2400 př.n.l. Na území dnešního Iráku, tehdy sumerského města Nippuru, ležícího ve starobylé Mezopotámii, byla během archeologických vykopávek v roce 1889 nalezena kamenná destička s vyrytými obrázky, která svému držiteli garantovala úhradu obilí a případnou kompenzaci, pokud by se transakce neuskutečnila. Destička zde figurovala jako názorný dlužní úpis, resp. dluhopis. Předpokládá se, že nápisy, které navíc zahrnovaly jména celkem čtyř svědků, vytesal tehdejší písař nebo notář. Cenný artefakt je aktuálně umístěn v archeologickém muzeu v americkém státě Pensylvánie.
První dluhopisy se začaly emitovat až ve 12. století v Itálii. Vydávala je městská správa a sloužily k financování válečných konfliktů. V rolích investorů byli tehdejší obyvatelé Benátek, kteří mohli dluhopisy kupovat a volně s nimi obchodovat. Státní dluhopisy, jak je známe dnes, začala poprvé emitovat Bank of England v roce 1693, aby získala prostředky na válku s Francií. Podle tohoto vzoru zafinancovali v roce 1776 i Spojené státy svou válku za nezávislost vedenou právě proti Anglii. Dluhopisy poté hrály důležitou roli snad v každé válce, včetně obou světových.
Jak na dluhopisy?
Jakákoliv investice sebou vždy nese nějaké riziko. Své peníze sice můžete zhodnotit, ale také o ně můžete přijít. Jaká míra rizika je spojena s dluhopisy a jak se takovému riziku co nejlépe vyhnout?
Jste-li začínajícím investorem, měl byste si řádně prostudovat každou investici, do níž se chcete pustit. Doporučuji se také vždy poradit se zkušeným analytikem, který prozkoumá daného emitenta a může navrhnout i vhodné složení portfolia. Nebo volte fondové produkty, kde tuto práci za vás již odvedl někdo jiný.
Jako u jiných investic se ani u dluhopisů nedoporučuje vsadit jen na jednoho koně. Abyste své peníze ochránili a v případě ztráty mohli nahradit jinými výnosy, zainvestujte do vícero emisí, popřípadě investici kombinujte s jinými investičními nástroji.
Pozor také na příliš lákavé nabídky. Garance nadstandardně vysokého úroku obvykle bývá varovným signálem, obzvláště u menších neznámých firem. Vysoké úroky jsou spojeny s vysokým rizikem. Pokud je emitent nucen si peníze půjčit a nevyužít k tomu bankovní úvěr s nižším úrokem, pak existuje značná pravděpodobnost, že se může emitent dostat do problémů.
Pokud není emitent schopen splácet, peníze už vám nikdo nevrátí.
Nesplacené dluhopisy po datu splatnosti, respektive jejich emitenty lze najít i na internetu a vyhnout se tak investicím do těchto firem. V „lepším“ případě dojde k nesplacení úroků, v tom horším vám nebude navrácen ani základní vklad.
Taktéž není zárukou „jistoty“ schválený prospekt od ČNB. Skutečnost, že ČNB prospekt schválila, nemá v praxi velkou vypovídací hodnotu. ČNB totiž dokument zkoumá pouze po formální stránce, tedy z hlediska úplnosti požadovaných informací, které by měly podávat přehled o situaci emitenta. ČNB ale paradoxně neposuzuje reálnost uvedeného podnikatelského záměru, důvěryhodnost emitenta, ani jeho bonitu, tedy finanční zdraví a návratnost investice.
Pojmy, které je dobré znát:
Emitent – subjekt vydávající dluhopis.
Věřitel – subjekt kupující dluhopis (půjčující peníze).
Kupon – úroková platba, kterou dostává vlastník dluhopisu.
Maturita – datum splatnosti dluhopisu.
Durace – citlivost kurzu dluhopisu na změnu úrokových sazeb. Čím vyšší duraci dluhopis má, tím více se případný růst úrokových sazeb promítne do poklesu ceny dluhopisu.
