Historie se opakuje. A pokud se z minulosti máme poučit, musíme ji znát. Zavzpomínáme si na to, které události výrazně ovlivnily finanční trhy a přepisovaly učebnice ekonomie. V tomto díle se podíváme do nedávné minulosti. A to na hypoteční krizi v USA, která přerostla v krizi celosvětového finančního systému.
Původ hledejte v historii
Učebnice ekonomie říkají, že žádná krize nepřichází znenadání. Vždy má tři fáze: předkrizové období, kdy pro ni vzniknou podmínky (build-up), konkrétní spouštěč krize (trigger) a samotná krize (crisis). Mezi jednotlivými fázemi jsou zpravidla mnohaletá období. Aby krize vznikla, je potřeba souhry několika nepříznivých faktorů a událostí.
V případě finanční krize let 2007-2008 je potřeba její prapůvod hledat až v roce 1933. Po velké hospodářské depresi z 30. let procházela americká ekonomika (a nejen americká) dlouhou a vleklou stagnací, na kterou bylo potřeba zareagovat. Tak vznikl v průběhu let 1933–1937 balík ekonomických a sociálních reforem Franklina D. Roosevelta – New Deal. Ten měl za cíl podpořit, ozdravit a zreformovat státní ekonomiku. Krom známého odpoutání dolaru od zlatého standardu a jeho devalvace tak vznikla i Federal National Mortgage Association, známá jako Fannie Mae. Ta měla za úkol i méně majetným lidem přiblížit sen o vlastním bydlení. To se mělo stát standardem, nikoliv výsadou. Tato agentura se zabývala poskytováním, garantováním a sekuritizací hypotečních úvěrů. Lidé si pořídili dům na hypotéku, agentury ji pak od banky odkoupily, změnily na investiční instrument a ten dál prodávaly investorům. Garantovala i to, že hypotéky budou splaceny.
V roce 1968 pak byla Fennie Mae privatizována a současně jí byla vytvořena protiváha v podobě Freddie Mac, která měla zajistit volnou soutěž mezi oběma společnostmi a zabránit tak monopolizaci trhu s hypotékami. Žily dlouho a štastně, až..
Agentury Freddie Mac a Fannie Mae v době největšího rozmachu vlastnily či garantovaly hypoteční úvěry k téměř 31 milionům nemovitostí v hodnotě asi 5,5 bilionu dolarů (zhruba 111,5 bilionu korun). To byla zhruba polovina všech hypoték, které byly v USA vydány.
90. léta
Začátkem roku 1991 se začaly postupně uvolňovat podmínky na amerických hypotečních trzích a až do konce roku 1993 deregulace pokračovala. Vlivem toho rostly ceny nemovitostí a rovněž to způsobilo rozkvět hypoték poskytovaných málo bonitním klientům.
Banky jako prvotní věřitelé nechtěly nést riziko snížené kvality úvěrů. Tak se přistoupilo k tzv. sekuritizaci. To je sdružování finančních aktiv, jako jsou právě třeba hypoteční úvěry a jejich následný prodej.
Zjednodušeně řečeno, úvěry různé kvality v obrovském objemu byly rozděleny do balíků, kde bylo velmi obtížné zjistit jejich skutečnou kvalitu. Banky na základě takto “zajištěných” dluhových obligací (Collateralized Debt Obligations – CDO), tedy hypoték změněných na investiční instrument, mohly tyto balíky hypoték dále prodávat na trhu. Zbavily se rizika a ještě tak mohly získávat nové finance od jiných silných institucí – třeba od investičních společností, které je nakupovaly jako bezpečnou investici. To byla přesně ta cesta, jak se toxický úvěr stal bezpečnou investicí v portfoliu penzijního fondu.
Prodej CDO se stal nejrychleji rostoucím segmentem na kapitálových trzích v posledních pěti předkrizových letech. V roce 2004 dosáhla emise CDO pouze v USA téměř 160 mld. USD, v roce 2005 již 250 mld. USD a v roce 2006 skoro 500 mld. USD. Dle odhadů emise CDO po celém světě dosáhla koncem roku 2006 objemu 2 biliony USD.
A nastává problém:
Píše se 7. červen roku 2007. Pátá největší americká banka Bear Stearns ohlašuje problémy u svých investičních fondů. 31.července 2007 následně likviduje dva své hedgeové fondy. Americká federální banka jí poskytuje dodatečnou likviditu poté, co její klienti v panice vybrali během dvou dnů přibližně 17 miliard dolarů.
Problémy následně doléhají i na banku BNP Paribas, francouzskou největší banku, která v srpnu 2007 zastavila vyplácení ze svých tří investičních fondů. V září pak oznámila Bank of England, že své páté největší hypoteční bance Northern Rock poskytne finanční podporu. Ohlášení finanční pomoci Northern Rock ovšem u veřejnosti vyvolalo paniku a Velká Británie tak zažila první klasický run na banku od roku 1866.
Panika na finančních trzích však naplno propukla až v září 2008, kdy zkrachovala investiční banka Lehman Brothers a došlo k odprodeji největší investiční banky Merill Lynch, Federální rezervní banka New York byla nucená poskytnout pojišťovně AIG půjčku ve výši 85 miliard dolarů a Fannie Mae a Freddie Mac byly převzaté státem.
Výsledek? Z pěti investičních bank na Wall Streetu, Bear Stearns, JPMorgan, Morgan Stanley, Merrill Lynch, Lehman Brothers a Goldman Sachs, zbyly jen dvě – Goldman Sachs a Morgan Stanley.
Velice rychle se ukázalo, že finanční krize nezůstane pouze lokálním problémem USA. Ze všech koutů světa se začaly ozývat zprávy o problémech fondů a krachujících bankách. Finanční krize se díky globalizovaným a navzájem provázaným trhům velice rychle přelévala z jedné země do druhé. Finanční důsledky byly značné, ale mezi jednotlivými zeměmi se lišily. Některé státy i mezinárodní instituce se rozhodly na krizi reagovat obrovskými injekcemi likvidity do svých finančních systémů, ve snaze obnovit chod mezibankovního trhu. Finanční krize se však po čase stala krizí ekonomickou.
Co tomu předcházelo?
Nízké úrokové sazby:
Když v roce 2000 splaskla spekulativní bublina Dot.com, centrální banka (FED) reagovala snížením základní úrokové sazby, aby zabránila recesi a podpořila tak americkou ekonomiku. Mezi červencem 2000 a zářím 2001 došlo ke čtyřem snížení základní úrokové sazby z původních 6,5% na 3,5%. Po teroristickém útoku na Spojené státy americké v září 2001 se FED rozhodl pro další snižování základní úrokové sazby, a to až na 1% v roce 2003, což byla nejnižší hodnota od července roku 1958.
Zvýšené zadlužování:
Spotřební úvěry rostly mezi lety 2000-2007 více než 6% ročně. Největší nárůst byl ovšem zaznamenán v oblasti hypotečních úvěrů. Díky klesajícím úrokovým sazbám klesaly i sazby u hypotečních úvěrů, což činilo měsíční splátky levnějšími. Hypoteční úvěry se tak staly dostupnými pro širší okruh obyvatelstva. Jak úrokové sazby nepřetržitě klesaly, rostlo celkové zadlužení domácností. Míra hypotečního zadlužení se u domácností mezi lety 2000-2008 zvýšila o celých 118%.
Graf: Podíl nestandardních hypoték na celkovém objemu (v mld USD). 
Sekuritizace a šíření rizika do finančího systému:
Podle závěrečné zprávy Financial Crisis Inquiry Commission bylo mezi lednem 2006 a červnem 2007 z celkového počtu 900 000 poskytnutých hypotečních úvěrů téměř 46 % nestandardních, tzn., že neodpovídaly předepsaným standardům pro poskytování hypotečních úvěrů. Jejich analýza dále zjistila, že téměř 28 % z těchto nestandardních úvěrů nedodrželo ani základní pravidla pro poskytnutí hypotečních úvěrů, jako jsou například doklady o výši příjmů nebo ověření totožnosti. Nakonec více než 39 % z těchto nestandardních hypotečních úvěrů bylo sekuritizováno a rozprodáno investorům do celého světa.
Selhání ratingových agentur:
CDO a CDS by nepáchaly celosvětové škody ve finančním systému nebýt ratingových agentur. Tato velká trojka (Moodys, Standard&Poor a Fitch) však těmto cenným papírům udělovala nejvyšší ratingová hodnocení. Mnoho institucionálních investorů (třeba penzijní fondy) má svá investiční omezení dána právě ratingem instrumentů, které mohou nakupovat. Odhaduje se, že více něž 3 biliony dolarů v těchto instrumentech bylo špatně ohodnoceno.
Následně bylo vyšším stovkám miliard dolarů těchto derivátových balíku snížen rating z AAA na „junk“. Celkové zráty jen tímto krokem byly vyčísleny na více jak 0,5 bilionu dolarů. Jen vlády takto odkoupili cenné papíry za více jak 700 miliard dolarů aby zabránily dalšímu kolapsu finančních institucí.
