8. a 9. října se v ČR konají parlamentní volby, což znamená, že se blížíme ve volební kampani do úplného finále. Pojďme si politologicky zhodnotit situaci, jak se v tuto chvíli jeví. A co čekat od výsledku těchto parlamentních voleb.
Prezident Zeman
Se v tuto chvíli stále nachází ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích. Pro situaci po volbách bude jeho role klíčová. Podle Hradu jeho situace není nijak vážná, ovšem Zeman se v nemocnici nachází již od 14. září. Nicméně Zemanovi je 76 let a trpí řadou zdravotních obtíží dlouhodobě. Pokud by Zeman nebyl schopen vykonávat funkci prezidenta po volbách, tak by to byl velmi významný zásah do celého procesu sestavování vlády. V tuto chvíli to zatím nenasvědčuje, že by taková situace mohla nastat. Na druhou stranu jsou k dispozici jen vyjádření tiskového mluvčího Ovčáčka. Ten uvedl, že prezident byl unavený a dehydratovaný. Na druhou stranu v tuto chvíli již devítidenní pobyt v nemocnici by se jistě nekonal, pokud by se jednalo o čistě jakousi preventivní hospitalizaci. Každopádně vzhledem k Zemanově věku a kondici musíme brát v potaz to, že kdykoliv se jeho situace v tomto směru může radikálně změnit. Zeman bude chtít po volbách za každou cenu pověřit sestavením vlády Andreje Babiše. Prakticky bez ohledu na volební výsledky. Přímo podpořil ve volbách jeho hnutí ANO tím, že řekl, že ho bude volit a vyzval občany, ať ho volí také. Hnutí ANO to samozřejmě nějaké body může přinést. Zemanovi příznivci se postupem času mění a jen těžko lze říct, kolik z jeho 2,85 milionu voličů, kteří mu dali hlas v lednu 2018, mu zůstalo věrných. A druhá věc je, kolik voličů se Zemanovo doporučení nechá ovlivnit. Zemanova podpora ale váhu má, když vezmeme v potaz, že v posledních parlamentních volbách v roce 2017 hnutí ANO obdrželo 1,5 milionu hlasů při 29 % volebním výsledku. Nějaké stovky tisíc hlasů Zemanova podpora tomuto hnutí přinést může.
Hnutí ANO
Hnutí ANO nemá v závěru kampaně zas tak silnou energii. Ačkoliv řada politických komentátorů chválí marketing tohoto hnutí, tak navzdory obrovské mediální podpoře, jakou má z titulu hlavní vládní strany ale i médiím patřícím do holdingu AGROFERT, nepůsobí toto hnutí dojmem, že by se uchýlilo k nějakému drtivému závěru. Jeho témata totiž mají i političtí konkurenti. Ať už jde o rozdávání ze státního rozpočtu (hlavně ČSSD a KSČM, ale částečně i PirSTAN), migrační politiku (SPD, Volný blok, Přísaha, Trikolóra ale částečně i ODS), boj proti korupci (Přísaha, Piráti), boj za volnější covidová opatření (prakticky všichni), boj za ochranu občanů před covidem (prakticky všichni kromě Volného bloku, SPD a Trikolóry). ANO se hodně prezentuje přes obrazy a kontaktní kampaň. Silné výroky ze strany politiků ANO příliš neslyšíme. Pořád zde visí ve vzduchu skandály premiéra i dalších členů ANO. Velká část voličů ANO navíc volí toto hnutí z pragmatických důvodů s ohledem na sliby, které dává. ANO má pevnou voličskou základnu v důchodcích a u nezanedbatelného množství státních zaměstnanců. Silné je i v některých sociálně slabších krajích. Ale Babiš už je celkem okoukaný a covidová krize pro něj byla tvrdý úder. ANO může stále volby vyhrát, ale náš odhad je, že získá do 70 mandátů ve Sněmovně. A zoufale bude potřebovat spojence.
Opoziční koalice
Ať už je to PirSTAN nebo koalice SPOLU, tak je jasné, že se jim podařilo se do voleb etablovat. Naopak se to nepodařilo koalici Trikolóra, Svobodní a Soukromníci. Poslední týdny se zdá, že lepší dynamiku před volbami vykazuje koalice SPOLU, ovšem není to tak jednoduché s ohledem velké množství známějších politických osobností v této koalici. A někdy i protichůdných vyjádření lídrů. Část voličů mohla koalice SPOLU ztratit mezi liberálními voliči a příznivci homosexuálních svazků po výrocích Mariana Jurečky z KDU-ČSL. Koalice se vyprofilovaly jako pravo-konzervativní (SPOLU) a levo-liberální (PirSTAN). Dynamiku mají před volbami svým způsobem obě. Voliče si zas až tolik navzájem krást nebudou. Každá z těchto koalic by mohla získat 40-70 mandátů. Výsledek opravdu lze jen těžko předjímat. Existuje tady šance, že by společně dosáhly na více než 101 poslaneckých mandátů, velmi vysoká. Dokonce nezanedbatelná, že by to mohlo být 110-115 mandátů. V takovém případě by prezidentu Zemanovi hodně zkomplikovali jeho záměr udělat premiérem Babiše. Pokud by se podařilo získat většinu ve Sněmovně těmto dvěma koalicím, tak premiérem bude s vysokou pravděpodobností Petr Fiala.
Ostatní politická uskupení
Vysoká pravděpodobnost proniknutí do Sněmovny je na straně SPD Tomia Okamury. Ale reálně mu „krade“ voliče hnutí ANO, Volný blok, Trikolóra, KSČM i Trikolóra. Proto je reálné, že spíše v lepším případě zopakuje poslední výsledek z roku 2017, než aby ho SPD vylepšila. Naposledy to bylo 22 mandátů.
KSČM se s velkou pravděpodobností do Sněmovny vůbec nedostane. V posledních volbách měla 7,7 % a je známo, že tito voliči postupně „vymírají“. Podobně smýšlející mladí lidé většinou volí jiné strany s podobnou politickou orientací.
ČSSD dělá vše pro to, aby se do Sněmovny dostala. Poslední týdny neváhá slibovat, retušovat videa, strašit pravicovými vládami, strašit tím, že ODS bude vládnout s ANO (ano, i to říká strana, která sama s ANO vládne od roku 2013). Kampaň táhne ministryně z MPSV Jana Maláčová s přeběhlíkem od Zelených Matějem Stropnickým. Předseda Hamáček je prakticky neviditelný. Výsledek ČSSD bude s vysokou pravděpodobností velmi těsný. ČSSD může získat max kolem 10 mandátů, pokud by do Sněmovny prolezla. Více asi ne.
Přísaha má jistou teoretickou šanci na proniknutí do Sněmovny, ale myslíme si, že se to spíše nestane. Antikorupční rétorika je z úst Roberta Šlachty dost nečitelná, nepředvídatelná a také nepříliš autentická, když se podíváme na způsob, jak je financována jeho kampaň.
Trikolóra s koaličními partnery Soukromníci a Svobodní zcela určitě vstup do Sněmovny nezvládnou.
Volný blok je sice velmi bizarní záležitost z pohledu politického marketingu, ale jistou šanci paradoxně má. Na finanční příspěvek od 3 % volebního zisku určitě. Ale teoreticky i na Sněmovnu. Lubomír Volný, Hana Lipovská, Ilona Csáková, Jana Bobošíková nebo Jana Volfová jsou postavy, které přitahují hlasy konspirace vyhledávající voliče s menší tendencí ověřovat si fakta. Loví ve vodách nespokojených voličů ANO (zejména kvůli covidu), odpůrců EU, zklamaných SPD (zejména těmi, kterým došla existence byznysové divize této strany reprezentované Radimem Fialou) ale i těmi, kteří sympatizovali například Václavem Klausem mladším, jenž nakonec nekandiduje. Volný blok do Sněmovny tak proniknout může. Je to v podstatě takový černý kůň těchto voleb, jenž může oslabit mnoho stran. Pokud by se do Sněmovny dostal, může získat klidně až 15 mandátů. Anebo také žádný.
Možný vývoj po volbách
Babišovou šancí na sestavení vlády je především spolupráce s SPD. To samo o sobě však s největší pravděpodobností nebude stačit na většinu ve Sněmovně. I spolupráce s SPD je pro ANO pořád ještě složitá. Existuje určitý proevropský proud uvnitř ANO, který by s tím měl zásadní problém. Samozřejmě tento proud je čím dál méně vlivný. Nejvýraznějšími představiteli orientace na proevropskou politiku byli Věra Jourová a Pavel Telička. Druhý jmenovaný už v ANO nepůsobí dlouho. A prvně jmenovaná místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost už se otevřeně vyjádřila, že jí potenciální spolupráce s SPD chutnat nebude. Podobného názoru bude s největší pravděpodobností dalších šest europoslanců zvolených za ANO. Na druhou stranu jen dva z nich jsou skuteční členové ANO.
Babiš tak spolupráci s SPD nepochybně ustojí. Ale za cenu ještě větší izolace v mezinárodní politice. Samozřejmě to vše by pod Babišovým vedením vedlo jeho hnutí směrem k čím dál větší visegrádské orientaci v zahraniční politice. Zeman, jenž od určité části své kariéry, zahraniční politiku vzal jako prioritu s cílem přiklonit zemi k Rusku a Číně v rámci byznysových zájmů jeho okolí, samozřejmě právě z tohoto a žádného jiného důvodu chce Babiše premiérem. V celé záležitosti velmi důležitou roli hraje několik byznysových zájmů na straně ruských firem ale i českých zájmů v Rusku. Rusové samozřejmě prostřednictvím dcer Rosatomu, jako je TVEL, chtějí nadále zůstat dodavateli jaderného paliva. Určitě i nadále chce být Rusko dominantním exportérem ropy do Česka. To samé platí i o plynu. Rovněž zde máme napojení ruské Škoda JS na státem ovládaný ČEZ v rámci servisu jaderných elektráren. A řadu dalších méně významných zájmů ruského byznysu v Česku. Český byznys Rusko potřebuje taky. Babiš patří mezi ty, kteří patří na přední místa takových podnikatelů. Zejména jde o jeho podnik PRECHEZA, který je závislý na surovinách, jenž ovládají ruské firmy. Dále pak projekt Nordstream 2 může být poměrně nepříjemnou, byť samozřejmě dlouho očekávanou, čarou pro skupinu EPH. Máme zde zájmy PPF v Rusku na finančním trhu a zájmy její Škoda Transportation. Dále zájmy mladoboleslavské Škodovky. Určitě se najde celá řada byznysmenů v ČR, kteří mají v tomto směru se Zemanem a Babišem společné zájmy.
Na druhou stranu AGROFERT potřebuje dotace z EU. A nejen ty nenárokové ale i ty nárokové. Vyvážit vztahy s EU a východem není pro Babiše vůbec jednoduché. Na první pohled se to zdá skoro nemožný úkol. Možnost, že by se AGROFERT úplně odříznul od dotací pořád visí ve vzduchu. Zvláště, pokud Babiš bude nadále obviněný v kauze Čapí hnízdo a mít střet zájmů. A tím se dostáváme ke konstrukci, která by Babišovi asi nejvíce vyhovovala. A to je model po vzoru Jaroslawa Kaczyńského. Tedy to, že by fakticky dál řídil tento stát, ovšem činil by tak neoficiálně třeba z pozice řadového poslance. Tím by se mohl zbavit problematického střetu zájmu a loutky, které by fakticky ovládal, nechat vykonávat operativní úkoly, jenž by jim rozdával ze Sokolovny v Průhonicích.
Problémy ovšem zůstávají dva. První je, kdo by nahradil Babiše. Instagramová královna Alena Schillerová to určitě v premiérské roli být v žádném případě nemůže. To samé platí o Richardu Brabcovi. Chybí jim k tomu úplně všechno, co je pro takovou funkci potřeba. Ten, kdo by na to teoreticky schopnostmi měl, je nepochybně Jaroslav Faltýnek. Vlastně by to byl zcela logický adept pro takovou funkci, ale Babiš si je nepochybně vědom nemožnosti takového člověka kontrolovat. Zbývají o několik řádů méně schopnější Jaroslav Havlíček a Radek Vondráček. Ti by roli loutkového premiéra teoreticky zvládli. Nikdo jiný, o kom by se dalo nahlas uvažovat, vůbec není na stole. Zůstává druhý problém. Kde sehnat potřebnou většinu ve Sněmovně. Pokud by dokázali dát dohromady ANO a SPD alespoň 90 hlasů, tak je zde určitá šance, že by se ANO podařilo získat na svou stranu nějaké přeběhlíky. Ideálním lovištěm pro vládu ANO by bylo získat na svou stranu skupinu nově zvolených poslanců z ODS, která má blízko k lidem, jako jsou Jan Skopeček, který vede kandidátku SPOLU ve Středočeském kraji. Pravicověji a konzervativněji smýšlející část ODS má v některých případech daleko větší hrůzu z Pirátů než z Babiše. Vesměs je to ta část ODS, která má blízko k bývalému prezidentu Klausovi. Volit může Babiš potenciálně i mezi některými lidovci, pokud by se situace vyvinula tak, že by se mu podařilo vytvořit obavu z „rozvratu křesťanských hodnot“ liberální iniciativou Pirátů v tématech, jako jsou práva homosexuálů, právní definice více než dvou pohlaví atd. Babiš by si tím u svých voličů v žádném případě nepohoršil.
Kolik se dá takových poslanců na svou stranu získat a za jak dlouho? Záleží, kolik by na to bylo času. Kdyby Zeman poskytl Babišovi dostatečně dlouhou dobu a kdyby se Sněmovna velice obtížně domlouvala na vedení Sněmovny, tak je zde možnost, že by se Babišovi podařilo rozvrátit například koalici SPOLU úplně. Destabilizace koalice SPOLU je logicky jednou z absolutních priorit Babiše v politice, protože to mu fakticky dává šanci na to jít do koalice s KDU-ČSL nebo i ODS. K tomu potřebuje odstavit stávající vedení stran. Na to může stačit teoreticky to, že se nenaplní očekávání členů těchto stran od koaličního spojení. Pokud po těchto volbách nebude Fiala premiérem, tak má jen velmi malou šanci, že by se ve vedení strany udržel. To samé platí i o Markétě Pekarové-Adamové a Marianovi Jurečkovi. A pokud by se ve vedení ODS objevil někdo dostatečně ambiciózní, jako je například Martin Kuba, tak by Babiš už bez šance nebyl. Pořád je ve hře případný neúspěch ve volbách přetavit v dlouho trvající politickou krizi, kterou by občané mohli považovat za horší zlo než „Babišův pořádek“, ze kterého profitují jeho společnosti. A v takovém případě by se už mohly znova rozdávat karty ve volbách. A opět by se potenciálně udržel ve hře. Zvláště, kdyby se mu podařilo prosadit sebe či někoho jiného ze svého týmu do prezidentského úřadu v roce 2023.
Navzdory tomu všemu je celkem málo pravděpodobné, že to vše se Babišovi podaří. Mnohem větší šanci na sestavení vlády mají obě koalice SPOLU a PirSTAN. S větší pravděpodobností se jim podaří snadněji získat ve volbách i po volbách majoritu ve Sněmovně. Zeman může jejich snahu vytrvale sabotovat, ale existují určité ústavní limity, kam až lze zajít. A většina ve Sněmovně může skutečně prosadit ústavní žalobu na prezidenta a vést až k úspěšnému vyhrožování prezidentovi impeachmentem nebo jeho faktickým odvoláním. A dále zde máme konec mandátu v roce 2023 samotného prezidenta. Do toho náladu lidu, který těžko bude zcela pasivní, pokud většinově zvolí kandidátky, které nedostanou šanci vládnout. A v neposlední řadě kondici i samotného prezidenta a jeho okolí.
Proto si myslíme, že tyto volby přinesou faktické politické oslabení Babiše. Možná, že se mu podaří jeho moc na Úřadu vlády ještě po nějaký čas udržet, ovšem její ztráta se v tuto chvíli jeví už být vysoce pravděpodobná. Na druhou stranu vyhlídky na stabilní politické prostředí v ČR příliš dobré nemáme. Politická scéna je roztříštěná a chybí jí dominantní demokratičtí hráči, se kterými by se masově dokázali identifikovat i lidé v regionech, které jsou nejchudší. Česká republika je příliš mladou demokracií pro to, aby věděla v tak mladém věku, jak nalézt politickou stabilitu. Řada zemí v našem okolí se toto učila dlouhá desetiletí. A to zdaleka nemusely svou stabilitu budovat na hranici politického vlivu NATO a sféry ruského vlivu.
Situace v Česku dva a půl týdne před volbami
