Každý investor, který ukládá peníze do významných hmotných aktiv na území České republiky, by se měl seriózně zamyslet nad tím, zda naše země v sobě obsahuje významné geopolitické riziko. Naše země je z hlediska ekonomických závislostí, kulturního dědictví mnohem více spojena s Rakouskem i Německem. Dokonce i se Slovenskem nebo Polskem nás nepojí zas tak silná historie. V případě Maďarska pak můžeme říct, že jsme velmi kulturně odlišní ani naše vzájemná ekonomická provázanost není silná. Do Ruska vyvážíme 15x méně zboží než do Německa a méně než třetinu toho, co vyvážíme na Slovensko. Z hlediska dovozu Rusko také není zásadní zemí. Ale ve vybraných oborech má obrovskou expozici.
Zde jsou data za 11 měsíců roku 2021:
Ropa
Do ČR vyvezla Ruská federace ropu o objemu 6,2 milionu tun ropy o hodnotě 70 mld. korun. To je prakticky polovina dovezené ropy do Česka. V tomto směru je naše závislost na Rusku obrovská. Druhou zemí je Kazachstán a třetí Ázerbájdžán. Vzhledem k tomu, že situace v Kazachstánu ani Ázerbájdžánu není optimální a že v obou těchto zemích zachovává Ruská federace určitý vliv, tak tato situace rozhodně není pro český petrolejářský průmysl optimální. Na druhou stranu ropa by určitě nebyla největší problém, protože dovážíme už ropné výrobky z evropských zemí. Ale nepochybně tvrdý clash s Ruskem vedoucí k omezení dodávek ropy do Česka z této země by pro českou ekonomiku problém představoval. Na druhou stranu Rusku by našich řádově 40-45 mld. ročně za ropu také mohlo chybět.
Zemní plyn
Za 11 měsíců jsme ho dovezli z Ruska za 56 mld. korun. A to je opravdu hodně, když si uvědomíme, že druhá největší dodávka je z Německa a kde je plyn také v podstatě z Ruska. Z celkového objemu 70 mld. za zemní plyn je naše závislost přímá i nepřímá na Rusku v dodávkách zemního plynu enormní. Rusko a Německo tvoří prakticky 100 % dovozu. Zemní plyn tvoří asi 10 % našeho elektrického energetického mixu. Ačkoliv spotřeba zemního plynu u nás dlouhodobě spíše klesá, tak stále je na něm závislých asi 2,6 milionu domácností zejména hlediska vytápění. Jeho prudce rostoucí cena vyvolaná změnou energetických mixů zejména v Německu, však z něj dělá surovinu nepreferovanou pro vytápění. Čechům dělá spíše starost jeho rostoucí cena. Úplné odstavení od plynu by teoreticky bylo možné, ale opět platí, že Rusku má z jeho prodeje k nám obrovské tržby. Může nám omezovat dodávky a snažit se nám ho zdražit, ale úplně nás odstavit znamená přijít o obrovský balík peněz, který mu platíme. Kolem 60 miliard korun ročně. A to je i pro Rusko velmi zajímavé.
Železo a ocel
Zde hraje Ruská federace také jasnou roli. Stará se o více než 90 % dovozu železa a oceli do Česka.
Jaderné palivo
100 % dovozu do ČR je z Ruska ze společnosti TVEL spadající pod Rosatom. Takže dlouhodobě by to mohl být opravdu problém. A někde zde hledejme hlavní příčinu toho, proč Němci nechtějí být závislí na jaderných elektrárnách. Pokud budeme chytří, tak se nad tím také ještě zamyslíme a vydáme se směrem decentralizované sázky na obnovitelné zdroje, jako jsou v našem prostředí bioplynové elektrárny, elektrárny na dřevní štěpku, fotovoltaiky a další obnovitelné zdroje.
Další základní materiály
Není toho málo, co potřebujeme dovážet z Ruska. Namátkou ještě hliník, uhlík, řada kovů i chemických sloučenin. Dohromady se jedná o řádově 10 mld. + v hodnotě zboží zejména charakteru základních surovin.
Geopolitický aspekt
Zásadní problém pro naši ekonomiku a svobodu je materiálová závislost na Rusku. K tomu, abychom se stali v tomto směru svobodnějšími, tak potřebujeme transformovat naši energetiku. Ale také i automobilovou dopravu, protože více než 2/3 ropy se využije právě v dopravě. Můžeme si o zelené politice našich sousedů v Německu myslet, že se zbláznili, ovšem ve skutečnosti obrovský tlak na obnovitelné zdroje a elektromobilitu má vyřešit surovinovou závislost na ropě, zemním plynu a jaderném palivu. A čirou náhodou všechny tři tyto suroviny majoritně dodává Rusko do našeho prostoru. Pokud toto nepochopíme stejně jako Němci, tak budeme závislí na Ruské federaci v té míře, že budeme potřebovat její komodity. Rusko je možná ekonomicky slabé. Ale je to země větší a geopoliticky silnější než my. A v bilaterálním jednání budeme vždy tahat za kratší konec, protože Rusko bez nás přežije, ale my bez něj jsme v hodně složité situaci. Nejsme Německem, které si může dovolit jednat s Ruskem jako se sobě rovným, v řadě ohledů dokonce jako významně silnější partner. Představa, že proti Rusku něco zmůžeme sami, je zcela naivní.
Rusko pro nás představuje nebezpečí. A to v momentě, kdy přestaneme požívat ochrany bohatších a mocnějších zemí, než jsme my. A to konkrétně zejména Německa a USA. Přítomnost kapitálu v republice z těchto zemí nás chrání lépe než sebelepší armáda. Proto by nám mělo velmi záležet na tom, aby zde kapitál z těchto zemí zůstal. Jakmile nás opustí, nemají u nás tyto mocnosti co chránit. Z hlediska geopolitiky se pohybujeme na hranici tzv. border zone, která představuje určitou nárazníkovou část mezi sférou vlivu západní Evropy a Ruska. Po drtivě většinovou část naší historie jsme patřili jednoznačně pod vliv Západu. Jen malou, ačkoliv relativně nedávnou, část historie jsme patřili pod sféru vlivu Ruska, které nás 20 let fakticky okupovalo a 40 let ovládalo.
Rusko-ukrajinský konflikt by pro nás v žádném případě nebyl dobrou zprávou. Ale pokud k němu dojde, tak musíme jednoznačně držet postoj NATO. Naším velkým zájmem by mělo být, aby do NATO vstoupila Ukrajina. Její vstup by fakticky znamenal to, že bychom se stali zemí, která je expanzivnímu Rusku vzdálená přes trojitou hranici. Znamenalo by to významné zvýšení bezpečí pro Českou republiku podobně jako pro západní Němce, když došlo k znovusjednocení Německa a vstupu ČR a Slovenska. Pro ČR jsou tedy velmi nebezpečné nálady panslavismu. Ruské agresi na Ukrajině je třeba se postavit. Protože když se tak nestane, tak nám hrozí potenciálně nebezpečný řetězec událostí. Pokud by Rusko obsadilo bez odporu Ukrajinu a zároveň by NATO nedokázalo ochránit Pobaltí před uchvácením ze strany Ruska, tak by mohlo dojít k tomu, že se vojenská aliance NATO rozpadne. A v ten moment by mohli současní členové NATO začít uzavírat bilaterální dohody s Ruskem. A to už je krůček k tomu, abychom se znovu dostali do sféry vlivu Ruska. Jakkoliv to zní nepravděpodobně, tak od podobného scénáře nás může dělit 10-15 let. Proto je naprosto klíčové, aby se v ČR stabilizovalo politické prostředí směrem k západnímu směřování, vstup západního kapitálu k nim a opustila se zahraničně politická doktrína a přátelském Rusku, kterou prosazovali poslední dva prezidenti Klaus a Zeman.
A i z těchto důvodů doporučujeme našim čtenářům, aby v rámci expozice svého majetku zcela nespoléhali pouze na Českou republiku. Geopolitické riziko je třeba diverzifikovat stejně jako ostatní typy rizik.
