Americké prezidentské volby se konají tradičně v listopadu jednou za čtyři roky. Tentokrát to bude 5. listopadu. Zatím se jeví stále nejpravděpodobnější, že proti sobě stanou ti, kteří se utkali již v roce 2020. Tedy stávající prezident Joe Biden a bývalý prezident Donald Trump. Budou to velice zvláštní volby, pokud to tak takto nakonec dopadne. Protože Bidenovi by mělo být v době voleb zanedlouho 82 let. Biden je v politice těžko uvěřitelných více než 50 let. Americkým senátorem se stal již v roce 1973 a v Senátu sloužil dlouhých 36 let. Následovalo 8 let v pozici viceprezidenta v administrativě Baracka Obamy. Politické pauzy si v podstatě užil pouze v období prezidentské vlády Donalda Trumpa. Trump je jen o 3 roky a 5 měsíců mladší než Biden. Není pochyb o tom, že je to jeden z nejkontroverznějších prezidentů USA v historii. List jeho kontroverzních výroků ale i činů je takřka nekonečný. Je zcela evidentní, že oba dva mají nejlepší politické roky za sebou. Biden jistě byl politickou hvězdou, ovšem do Bílého domu se mu podařilo proniknout až v příliš pokročilém věku. Koneckonců pokoušel se o prezidentský post již v roce 1988. Tedy před 35 lety. Následoval pokus v roce 2008. Úspěšný byl až v roce 2020. Trumpovo vítězství v prezidentských volbách byl vlastně takový zvláštní omyl. K jeho zvolení přispělo několik faktorů. Jednak demokrati to měli těžké, protože v té době byli díky Obamovi 8 let u moci. Za druhé nominantkou demokratické strany byla Hillary Clintonová, která rozhodně nebyla čerstvou tváří americké politiky. Trump tehdy dokázal na sebe strhnout podstatně více pozornosti než etablovaní kandidáti republikánské strany, jako byli Rick Santorum, Ted Cruz, John Kasich, Marco Rubio nebo Jeb Bush, Jim Gilmore nebo Chris Christie. Nicméně sluší se připomenout, že Trump sice vyhrál, ale získal o necelé 3 miliony voličských hlasů méně než Clintonová. Vítězem se stal díky neproporčnímu systému volitelů, kde nehraje roli, jestli v konkrétním státě získáte 50,1 % hlasů nebo 98 % hlasů. Z pohledu počtu volitelů bylo jeho vítězství tehdy přesvědčivé. Po jeho zvolení pak nastala jedna velká show velkých gest, kterou si dobře většina z nás pamatuje. V roce 2020 navýšil Trump počet svých voličů o 11 milionů proti vítězným volbám z roku 2016. Přesto to nestačilo na Bidena, který získal více než 81 milionů hlasů (Clintonová téměř 66 milionů). Biden v roce 2020 musel projít nesmírně tvrdými primárkami, kterých se účastnili zejména Bernie Sanders, Elisabeth Warrenová, Michael Bloomberg nebo Pete Buttigieg, Amy Klobuchar a v počátečních fázích se o nominaci ucházela i Bidenova viceprezidentka Kamala Harrisová. Díky tomu, že Biden uspěl v této velmi ostré bitvě, měl už slušně nakročeno k poražení velkou částí veřejnosti odmítaného Trumpa. Trump v roce 2024 není o nic méně kontroverzním politikem, než jakým byl v době konání posledních voleb. Naopak. V prvé řadě je to prezident, který označil poslední prezidentské volby za zfalšované, což samo o sobě je velmi nebezpečné pro demokratický vývoj. Ještě před inaugurací Bidena vyhecoval své příznivce před Kapitolem natolik, že do něj vyrazili rabovat, což mělo tragické důsledky i v podobě ztráty lidských životů. Nemluvě o dalším vyšetřování Trumpa v souvislosti s nakládáním s vládními dokumenty jeho sídle Mar-a-lago nebo dalším obviněním Trump corporation a členů Trumpovy rodiny z daňových úniků.
Na straně demokratů není příliš velká pravděpodobnost, že by nominovala tato strana někoho jiného než prezidenta Bidena. Kongresmen Dean Phillips se nezdá být zatím příliš velkou hrozbou. O ostatních kandidátech na straně demokratů zatím nemůže být řeč. Odstoupivší kandidát Robert Kennedy byl zajímavý z pohledu příslušnosti ke slavné rodině, ale reálně neměl politický výtlak a byl i dost kontroverzní na to, aby mohl uspět v takhle významném politickém klání. Na straně demokratů platí, že Biden je sice stařec, ale je to superzkušený politik, který je v politice přes 50 let a který proti sobě nemá vyzyvatele, jenž by pro něj byl v nominaci hrozbou. Co může změnit jeho nominaci, je případná potíž s Bidenovo zdravotním stavem. V takovém případě by hledání na poslední chvíli bylo celkem problematické pro demokraty.
Na straně republikánů je klání přece jen vyrovnanější. Kromě Trumpa, jenž zůstává favoritem, kandidují i další, jenž stojí za povšimnutí. Znovu se o post prezidenta uchází Chris Christie, guvernér státu New Jersey. Dále pak mladý (45 let) guvernér z Floridy Ron DeSantis, který rozhodně není bez šance. Dále pak bývalá členka Trumpova týmu Nikki Haleyová, která zastávala v období jeho vlády post velvyslankyně při OSN. Dále pak arkansaský guvernér Asa Hutchinson. A dále pak americký podnikatel s indickými rodiči Vivek Ganapathy Ranaswamy, kterému je pouze 38 let. Z odstoupivších kandidátů byl bezpochyby nejvýraznější postavou bývalý Trumpův viceprezident Mike Pence, který se s Trumpem nakonec rozešel ve zlém.
Ron DeSantis má mnoho papírových předpokladů být prezidentským materiálem. Je proti Trumpovi i Bidenovi velmi mladý. Je mu teprve 45 let. Sloužil v armádě. V politice je sice pouhých 10 let, ale začal celkem vysoko jako člen Kongresu. A od začátku roku 2019 je guvernérem velmi důležitého státu Florida. Proč důležitého? Protože Florida je jedním z klíčových swing states, kde se podpora tradičně přelévá mezi republikány a demokraty. Vítězství na Floridě je jedno z naprosto klíčových klání prezidentské volby. DeSantis je v podstatě selfmade man. Ačkoliv rozhodně nepochází z žádných privilegovaných poměrů, tak se díky sportu dostal na Yale University, kde hrál baseball. Poté pokračoval na Harvard. U armády sloužil hlavně jako právník. Mimo jiné také u jednotky zvané JAG, kterou televizní diváci 90. let dobře znají díky stejnojmennému seriálu. Taky sloužil na nechvalně proslulé základně Guantanámo a také působil v Iráku jako legální poradce Seal team one. DeSantis byl bojovníkem proti covidovým opatřením a vakcínám. Je bojovníkem proti „woke culture“, potratům, migraci a tomu, aby se ve školách diskutovalo o sexuální orientaci. Obecně se dá označit za nepřítele LGBT+ komunity jako typický konzervativec. Stejně tak je DeSantis bojovníkem proti zelené politice, zejména pokud jde o zvýšenou daňovou zátěž spojenou se zelenou politikou. DeSantis se zatím nejeví být kandidátem, který by se nějak výrazně zajímal o zahraniční politiku. Což lze z mezinárodního pohledu hodnotit spíše jako hrozbu, protože většinou situace, kdy americký prezident zanedbával zahraniční politiku, vedly k tomu, že agresoři typu Ruska a Číny postupovali o to agresívnějším způsobem. Obecně vzato by se dalo říct, že DeSantis je sice selfmade man, ale pořád se jedná spíše o populistu. Do republikánského politika bushovského směru má hodně daleko. DeSantis je hvězda republikánského konzervatismu až v ortodoxním smyslu. Rozhodně to není středový kandidát, který by dokázal mluvit s oběma stranami. A to může být jeho hlavní politickou nevýhodou. Nicméně má obrovské množství fanoušků. Pro pravicové konzervativce je podobnou hvězdou jako byl Bernie Sanders pro americké latentní komunisty.
Nikky Haleyová je rodačka z Jižní Karolíny, která se narodila pod jménem Nimarata Nikky Randhawa indickým přistěhovalcům z Pundžábu. Její otec byl profesor na indické univerzitě a později učil i na amerických školách. Matka se věnovala podnikání v oděvnictví. Haleyová vystudovala finance a účetnictví na veřejné univerzitě v Jižní Karolíně. Haleyová se veřejně angažovala nejprve jako členka různých NGO typu obchodní komora nebo Sdružení podnikajících žen. Její politická kariéra začala až členství v parlamentu Jižní Karolíny, do kterého vstoupila v roce 2005. Zásadní pro politickou kariéru Haleyové bylo zvolení guvernérkou Jižní Karolíny v roce 2010, k čemuž jí pomohla rovněž i politická podpora od významnějších republikánů Sarah Palinové nebo Mitta Romneyho. Ten dokonce uvažoval o tom, že si jí vezme jako svou running mate v boji o Bílý dům. Haleyová byla guvernérkou šest let. Pak získala od Trumpa prestižní post velvyslankyně při OSN. V této funkci vydržela dva roky. Rezignovala po skandálu ohledně toho, že jí platili privátní lety letadlem podnikatelé z Jižní Karolíny. Díky angažmá velvyslankyně při OSN známe celkem dobře mezinárodní postoje této kandidátky. Silná kritika vůči Rusku, Sýrii, Iránu a Číně je pro ni charakteristická. V případě Číny dokonce volala po bojkotu Olympijských her kvůli lidským právům, přičemž poukazovala na ujgurské bezpráví. Naopak se jedná o silnou podporovatelku Izraele. Haleyová je jinak poměrně typickou republikánkou. Bojuje proti potratům, podporuje trest smrti, bojuje proti svazkům homosexuálů, ale zároveň se jich zastává, pokud jde o jejich terorizování v autokratických režimech. Haley bývala velkou kritičkou Donalda Trumpa během jeho první kandidatury do Bílého domu. Po jeho zvolení s ním dokázala nalézt společnou řeč, což vyústilo v její nominaci na velvyslankyni při OSN. Ačkoliv to nebyla zdaleka jen Trumpova zásluha, že tuto funkci získala. Pro její jmenování hlasovalo 96 ze 100 senátorů. Haleyová po svém odchodu z OSN založila neziskovou organizaci Stand for America, pro kterou získala obrovskou finanční podporu mezi americkými podnikateli. Chvilku se mihla také v představenstvu společnosti Boeing, která má v Jižní Karolíně obrovskou továrnu. Její politická kariéra mohla pokračovat tím, že by vystřídala v dalších volbách Mikea Pence po boku Trumpa v posledních prezidentských volbách, ale k tomu nakonec nedošlo. Místo toho o Bílý dům usiluje sama. A říká, že představuje alternativu z Trumpův chaosu a pomstychtivost. Politicky je zkušená dost a rozhodně není bez šance uspět.
Guvernér z New Jersey Chris Christie je už politicky velmi zkušenou figurou. Ve vysoké politice je od poloviny devadesátých let a letos mu bude 62 let. Na rozdíl od DeSantise nemá tak impresivní vzdělání ze dvou Ivy league univerzit, ale vystudoval práva na jedné z newjerseyských univerzit. Právu se Christie věnoval v soukromé sféře poměrně úspěšně. V politice se pak prosadil jako státní žalobce, což je v USA volená funkce. Zásadní zvrat v politické kariéře pro Christieho bylo zvolení newjerseyským guvernérem. V této funkci byl 8 let od roku 2010. Jedná se o poměrně kontroverzní politickou figuru. Angažoval se kontroverzně v řadě sporů jako státní žalobce, i jako guvernér New Jersey. Vyčítáno je mu například to, že uzavřel dohodu s Exxonem v rámci vyrovnání v hodnotě přes 200 milionů USD, ačkoliv New Jersey žalovala Exxon za škodu skoro 9 miliard USD. Zároveň se Exxon angažoval ve finanční podpoře politických aktivit Christieho. Christie je v řadě ohledů typický republikánský konzervativec. Nicméně proti DeSantisovi je více angažován v zahraniční politice. Jednoznačně stojí na straně Izraele, ale zároveň je i velkým podporovatelem Ukrajiny. Zastává názor, že je třeba ukázat agresorům, že se jim jejich postoje nevyplácí a že podpora Ukrajiny může odradit Čínu od podobného zásahu na Tchaj-wanu. Christie dokonce navštívil nechvalně proslulou obec Buča na Ukrajině, kde došlo k civilním masakrům obyvatelstva ze strany ruské armády. Stejně tak Christie navštívil jeden z terorem Hamásu postižených kibuců Kfar Aza. Silné téma je pro Christieho i boj s opiátovou epidemií v USA. Ačkoliv byl Christie politickým spojencem Trumpa, tak se od něj distancoval po útoku na Kapitol ze strany jeho příznivců. Christie je rozhodně umírněnější republikán než Trump nebo DeSantis. Republikánské voliče dokonce vyzýval k tomu, aby se vyhýbali extrémistickým postojům typu QAnon a dalším konspiračním směrům. A to včetně konspirací okolo voleb. Stejně jako DeSantis je i Christie milovník baseballu. Dokonce sedí v představenstvu slavného klubu New York Mets. Bývá kritizován za svou tloušťku v kontextu své zdravotní kondice. Dalo by se říct, že Christie je vlastně celkem konsensuálním kandidátem na funkci prezidenta USA v republikánském táboře. Na druhou stranu se o tuto funkci pokouší už poměrně dlouho. Poprvé o ní usiloval už v roce 2012. V té době za ním stály velké figury republikánské politiky vč. hlavních sponzorů Tea party bratrů Kochových nebo manažerská hvězda GE Jack Welsch. Christie později podpořil dalšího relativně umírněného republikána Mitta Romneyho. Christie se ostře vymezuje v rámci kampaně proti Trumpovi. Říká, že o pochybení Trumpa v rámci státní žaloby ohledně nakládání dokumentů v Mar-a-lago je mnoho důkazů. A dodává, že by v případě zvolení Trumpa neomilostnil. Na rozdíl od DeSantise a Haleyové.
Arkansaský guvernér Asa Hutchinson je zase trochu jiný případ. Politický veterán, který letos oslaví 74 let, vstoupil do politiky už na počátku 80. let. Pracoval v administrativě George Bushe, když měl na starosti agentury protidrogovou DEA a DHS, která se zabývá národní bezpečností. To byly bezpochyby velmi významné funkce v Bushově administrativě. Vystudovaný právník Asa Hutchinson se dokonce stal při jmenování Ronaldem Reaganem státním návladním nejmladším žalobcem v USA. K Trumpovi zaujímá dost podobný přístup jako jiný bývalý státní návladní a prezidentský kandidát Chris Christie. I Asa Hutchinson si nedokáže představit, že by Trumpa omilostnil v případě jeho odsouzení. Doménou Hutchinsonova politického programu jsou zejména bezpečnost a drogy, k čemuž je díky svému angažmá v DEA i DHS odborně kvalifikován lépe než většina ostatních kandidátů. V mezinárodní politice se Hutchinson tolik neangažuje, ale víme o něm, že zastává rozdílné názory než Trump. Patřil mezi velké kritiky cel a protekcionistické politiky Trumpa na mezinárodní scéně. Jednoznačně se vyjádřil jako silný podpůrce Izrale a Ukrajiny. A kritizoval kolegy republikány, kteří zastávají názor neintervenovat na mezinárodní scéně v otázkách Izraele. Z hlediska jeho postoje k Číně říká, že je potřeba vůči Číně vystupovat jako odstrašující síla a demonstrovat obrovskou sílu amerického námořnictva, které je ještě více třeba finančně podpořit. Na druhou stranu jako guvernér umožnil vstup řady čínských firem do Arkansasu a poskytl jim i daňové úlevy. Jeho kritici poukazují na to, že tyto firmy měly napojení na jeho syna.
Vivek Ramaswamy je sice absolventem Ivy league stejně jako DeSantis, což z něj prezidentský materiál v jistém ohledu dělá, ale v roce 2024 je politicky zcela nezkušeným podnikatelem, jehož kandidatura rozhodně nemůže být brána nějak vážně. Teprve 38letý zastánce řady konspirační teorií navrhuje například ukončení vojenské podpory Ukrajině a po vzoru Koreje vytvoření hranice na stávajících vojenských pozicích. V otázkách Tchaj-wanu řekl, že je potřeba ho bránit jen do doby, než USA dosáhnou polovodičové nezávislosti v roce 2028. Izraele se zastává a také kritizoval Azerbajdžán za jeho útok na Arménce na Náhorním Karabachu. Ramaswamy je venture kapitálový podnikatel, který pracoval původně jako fondový manažer. Založil společnost Roivant sciences, která je dokonce listovaná na NASDAQ a která má kapitalizaci 9,1 mld. USD. V této firmě zůstává 6,83 % akcionářem, takže jeho podíl má celkem velkou hodnotu v řádu 600 mil USD+. Jedná se tak o velmi bohatého prezidentského kandidáta, který má podnikatelské spojence ještě mezi bohatšími podnikateli, než je on sám. Je nicméně fér podotknout, že navzdory velmi vysoké tržní hodnotě jeho firmy, prodělává tato firma každý kvartál asi 200 mil USD a za dobu svého fungování svým vlastníkům už prodělala 4,1 miliardy z 5 miliard USD, které do ní její investoři investovali.
Republikánské primárky začínají už 15. ledna v Iowě. Leden bude ovšem stále ještě lehké oťukávání, protože se bude rozdělovat ve dvou státech jen asi 2,5 % delegátských hlasů dohromady. V únoru to bude kolem 4 %. Zásadní termín je 5. březen, kdy se budou konat primárky naráz v 16 státech, kde se bude naráz rozdělovat 36 % hlasů delegátů. V tu dobu pak bude rozděleno už nějakých 45 % hlasů delegátů. A právě po tomto tradičním primárkovém klání odstupují z boje o nominaci ti, kteří už reálně ztratili šanci a přiklání se ve své podpoře k jednomu ze zbývajících kandidátů. Dá se očekávat, že v polovině března budou o nominaci reálně bojovat už maximálně 3 kandidáti. Novinové titulky sice plnila zpráva o tom, že Donaldu Trumpovi bylo znemožněno účastnit se primárek ve státě Maine, ale i kdyby se tak skutečně stalo, tak to není pro něj zásadní. V Maine se rozděluje asi 0,8 % delegátských hlasů. A dokonce ani případná neúčast v Michiganu by pro něj nebyla zásadní. Zásadní jsou státy jako Kalifornie, Texas, Florida, New York, Pensylvánie, Severní Karolína nebo Illinois. Neúčast v některém z těchto států už by byla hodně nepříjemná. Trump navzdory všem kontroverzím a vysokému věku je stále favoritem republikánských primárek. V roce 2016, když usiloval o nominaci, porazil výrazné postavy republikánské politiky Teda Cruze, Marca Rubia a Johna Kasiche, a to rozhodně neměl v zádech tolik podporovatelů, kolik jich má teď.
Ještě stojí za to říct napsat pár slov o úřadujícím vládci Bílého domu Joe Bidenovi. Biden je nejen velmi starý muž. Je to také extrémně zkušený politik, jakkoliv si to z české kotliny nemusíme úplně uvědomovat. Je to nejdéle sloužící senátor v americké historii, který zastával svůj post v letech 1973-2009, než nakráčel na osm let do Bílého domu jako viceprezident Baracka Obamy. Prezidentského klání se bude účastnit už po čtvrté. Bidenovi celkem hraje do karet, že americká ekonomika po covidu celkem funguje. Růst HDP se aktuálně pohybuje kolem 5 %. Inflace se pohybuje kolem 3 %. To jsou rozhodně lepší čísla, než jaká máme my. Za jeho vlády došlo i částečnému poklesu sociálního napětí, které bylo velmi výrazné na konci vlády Donalda Trumpa. V otázkách zahraniční politiky zastává konzistentní a pro spojence z NATO předvídatelné postoje. Pokud nám jde o stabilní geopolitické prostředí ve světě, tak bychom si měli spíše dělat starosti s tím, že Biden je už muž v letech. Protože umírnění politici jeho směru jsou světu daleko prospěšnější než výrazně vyhraněnější. A mnoho mladších verzí tohoto pána na scéně tedy není. Ve srovnání se svým kolegou a předchůdcem Obamou je Biden je rozhodně více konzervativní a napravo. O tom, že je daleko více přijatelný než Bernie Sanders nebo Elisabeth Warrenová i pro silně nelevicové voliče, nemůže být řeč. Proto také Trumpa tak výrazně porazil v předchozím klání. A proto také dominoval výrazně primárkám v roce 2020, kde své soupeře naprosto zničil, ačkoliv ještě na začátku roku 2020 to rozhodně nebyl žádný favorit. Biden totiž není muž, který by kolem sebe dělal velký humbuk, ale na konci dne toho dokáže prosadit mnohem více než ti, kteří dělají velkou show. Ať volby dopadnou pro Bidena jakkoliv, zapíše se nesmazatelně do americké historie jako velký politik a státník.
Zvolení Bidena nám z hlediska geopolitické stability přinese relativní klid, protože jeho přítomnost v Bílém domě zaručuje spojencům z NATO, že USA budou držet linii podpory Ukrajiny v boji proti Rusku. Chris Christie, Nikky Haleyová nebo Asa Hutchinson by rovněž neměli představovat zásadní problém z hlediska zahraničního směřování USA. S Bidenem se sice tito demokratičtí kandidáti na řadě věcí neshodnou, ale jsou to hlavně záležitosti domácí politiky. Riziko zásadní změny zahraničního směřování u těchto kandidátů není. Problematický by mohl být Ron DeSantis, ale není to jisté. V řadě ohledů by na něj mohlo být nahlíženo ještě jako na většího jestřába. Problém není v tom, že by nepodporoval Ukrajinu. Od něj bychom se mohli dočkat potenciálně ještě agresívnějšího postoje vůči Rusku. To platí o Číně, kterou nazval „hostile country“. Nicméně úplným průšvihem z pohledu geopolitické stability by bylo zvolení Donalda Trumpa. Trump rozhodně není tím samým Trumpem, který byl zvolen v roce 2016, ale je daleko horší verzí toho Trumpa. Radikálnější, světu více nebezpečný a více eskalující svět kolem sebe.
