Heroinová ekonomika Talibanu

Mapa UNODC nám ukazuje, jak proudí heroin po Evropě z Afghánistánu. V zásadě existují dvě hlavní cesty zboží. Jedna směřuje na sever do cíle v Rusku. A druhá cesta jde přes Turecko a Balkán do Západní Evropy.

Největší počet uživatelů heroinu v Evropě na počet obyvatel je ve Skotsku a v Estonsku. V těchto zemích ho podle statistik UNODC užívá přibližně 1,5 % obyvatel. Velmi vysoké hodnoty má rovněž Anglie a Wales, Slovinsko, Irsko, Švýcarsko a Dánsko, kde se pohybují prevalence mezi 0,6 a 0,8 %. V ČR je situace někde na 0,4 %. To je v našem případě spíše dáno obrovskou prevalencí u jiných typů drog. Češi zkrátka preferují jiné drogy než heroin, jak se ze statistik zdá.

Úplně jiné hodnoty prevalence heroinu najdeme ve východní Evropě. Rusko je na 1,6 % obyvatelstvu. Ukrajina 1,16 %. Proto je Rusko světovým trhem číslo 1 v heroinu. Ve východní Evropě tvoří závislí na opiátech asi 75 % všech drogově závislých, kteří vyhledávají pomoc. Zatímco v západní a střední Evropě je to kolem 47 %. To ovšem neznamená, že se tímto poměrem podílí na spotřebě drog. Jejich podíl na spotřebě je mnohem menší, ovšem podíl na těžkých drogových závislostech vedoucí ke snaze vyhledat léčbu je obrovský. Uživatelé kokainu nebo konopných drog v tomto směru daleko méně vyhledávají odbornou pomoc.

Co v tomto kontextu znamená opětovný nástup Talibanu pro Evropu? Drogy představují pro Taliban zásadní zdroj příjmů. Drogy jsou to hlavní, co Afghánistán reálně ekonomicky nabízí. A tento režim sotva bude chtít drogy z Afghánistánu vymýtit. Dá se očekávat, že Afghánistán pod nadvládou Talibanu bude chtít ještě více kontrolovat světový trh s opiáty. Rozhodně to pro nás neznamená, že Evropa bude méně zaplavená heroinem. To znamená mít větší kontrolu nad jeho distribucí a snažit se urvat co největší přidanou hodnotu z tohoto trhu.

Důvod, proč se Afghánistán prosadil ve výrobě heroinu, není však pouze politický. Nahrává tomu i příhodnost prostředí pro pěstování máku. Výnosnost pěstování opia v Afghánistánu je vyšší než v okolních zemích a opium je kvalitnější. Například pro výrobu 1 kila heroinu v jihovýchodní Asii bylo potřeba v průměru kolem 10 kilo opia, zatímco v Afghánistánu postačilo 6-7 kilogramů. Navíc v prostředí, jako je Afghánistán, je pěstování opia lepší kvůli jeho vysoké odolnosti vůči suchu. Pokud máte nedostatek infrastruktury pro zavlažování či přepravu, tak je to jedna z hlavních výhod proti pěstování například obilí. Studie z roku 2005 od UNODC porovnávala ekonomickou hodnotu v tržbě na hektar opia s pšenicí a rýží. Srovnání bylo katastrofální. Hektar opia přinesl v roce 2005 farmářům více než 5300 USD na hektar, zatímco rýže byla pod 1000 USD a pšenice na lehce pod 600 USD. Ačkoliv situace v posledních letech nebyla tak výhodná jako v roce 2005 kvůli nižšímu výnosu na hektar i mírně nižší ceně, tak pořád jsme na mnohonásobcích běžné zemědělské produkce. Vysvětlujte při takových číslech v zemi, kde je HDP 2000 USD na hlavu, že by bylo víc fajn, kdyby pěstoval pšenici, když vaše děti zabíjí chudoba, zatímco drogově závislí jsou tisíce kilometrů daleko…

1 tuna opia je řádově 100 tisíc USD v nákupu od farmářů. Z té se dá udělat řádově 100 až 140 kilo heroinu. Exportní cena heroinu už se pohybuje kolem 4 tisíc USD za kilo. Tedy bavíme se o řádově o 480 tisících USD za heroin z 1 tuny opia. A maloobchodní cena tohoto heroinu je extrémně variabilní. Hodně se liší země od země a také od kvality a čistoty. Pochopitelně nejdražší je na trzích, kde je největší poptávka po heroinu. Pásmo je to velmi široké od 30 do 200 USD za gram. Při ceně 100 USD za gram se bavíme o ceně 100 tisíc USD za kilo. Tedy ta samá tuna opia, za kterou farmáři dostanou řádově 100 tisíc USD, se prodá drogově závislým uživatelům za 14 milionů USD.

A teď si vezměme v potaz, že Afghánistán je schopen dodat opium pro výrobu řádově více než 1000 tun heroinu za rok. Tedy bavíme se o surovině pro byznys, který má celkové tržby 126 mld. USD. A to je částka srovnatelná s tím, kolik se ročně utratí za iPhony. A tak téměř 20letá snaha USA rozbít drogový byznys v Afghánistánu s rozpočtem 8 miliard USD (400 mil USD v průměru za rok) asi neměla příliš velkou šanci na úspěch. Vedle těchto čísel dává smysl i to, že válka spolykala desítky miliard USD ročně, a přesto nakonec neuspěla.

Řešení?

Je zcela evidentní, že řešení není pouze v Afghánistánu. USA poslaly do Afghánistánu před 20 lety stroje jako B1 Lancer nebo B2 Spirit, cíle zasahovaly na obrovskou vzdálenost střely Tomahawk za miliony dolarů vynaložených za jedinou střelu…Přesto v podstatě primitivní společnost dokázala vzdorovat 20 let a bezprostředně po odchodu vojsk koalice NATO se situace vrátila tam, kde byla. Každá válka stojí především peníze. A tady se ukázalo, že přísun kapitálu od drogových uživatelů je stabilnější než ten od daňových poplatníků, kteří vidí v této zemi syny své vlasti umírat tisíce kilometrů od domova. Dokud bude poptávka po heroinu, bude mít Taliban dostatek finančních zdrojů.