Otřesy v bankovním sektoru pokračují s eskalací okolo Credit Suisse

UBS přebírá Credit Suisse

Za poslední týden vzala situace v Credit Suisse další celkem dramatický vývoj. Banka pod obrovským cashflow tlakem byla nucena akceptovat převzetí ze strany švýcarského konkurenta UBS. Cena, kterou UBS platí za převzetí banky, je mimořádně nízká v kontextu finančních výkazů Credit Suisse. Po oznámení fúze akcie Credit Suisse vyklesaly až na 0,88 CHF za kus. To odpovídá řádově hodnotě ukazatele P/B v úrovni 0,07. Tedy dohodnutý deal se odehrává asi na 7,7 % účetní hodnoty vlastního kapitálu banky z posledních výkazů. To zní jako celkem bezpečný deal pro UBS i pro situaci, že by našla další kostlivce. Credit Suisse se do fůze nechtělo, ale v zásadě jí moc jiného nezbylo, protože byla opravdu pod enormním likviditním tlakem i díky obrovské mediální prezentaci jejích problémů. Podle posledních finančních výkazů měla Credit Suisse vlastní kapitál ještě na konci roku 48,8 mld. USD. Trh už valuoval banku na nějakých 3,8 mld.

A k překvapení mnohých došlo k realizaci ztrát podřízených dluhopisů v hodnotě 17,2 mld. USD, zatímco akcionáři dostanou za své podíly zaplaceno aspoň onu výše uvedenou almužnu. Transakce je koncipována tak, že nepodléhá schválení akcionářů. Deal posvětila Švýcarská národní rada. A švýcarská měnová autorita FINMA přišla s ideou, že držitelé bondů AT1 nemají dostat nic. Zrovna svátek kapitalismu a volného trhu to nebyl, když se podíváme na to, jaké bylo řešení. Všechny zúčastněné švýcarské decision makery omlouvá jen to, že situace byla vážná. Minimálně ve smyslu důvěry v bankovní trh ve Švýcarsku. Každopádně o hodně peněz přijde Saudi National Bank, která drží 9,88 % obchodní podíl v bance. Saudové nakupovali podíl v bance relativně nedávno. Ačkoliv se oprávněně mohli domnívat, že podle čísel nakupovali levně, zřejmě i je překvapila míra paniky, která se kolem Credit Suisse strhla. Podobně je na tom katarský Quatar Investment Authority, který drží 6,80 % akcií. Jedním z největších akcionářů je další saúdská entita Olayan Financing s podílem 3,15 %. Ti všichni rozhodně nadšení z toho, jak to dopadlo, nejsou. Akcionáři na dohodu s UBS přistoupit nechtěli, ale švýcarská vláda a regulátor jim v podstatě ani nedal na výběr. Ve hře bylo příliš. UBS banku velmi dobře zná. Už před fúzí byla skrze své fondy 7. největším akcionářem. Transakce nebude vypořádána v hotovosti, ale akcionáři dostanou za každých 22,48 akcií Credit Suisse jednu akcii UBS.

AT1 bondy byly celkem specifickým finančním nástrojem tzv. contingent convertibles přezdívaným „CoCos“. Jedná se v podstatě o reverzně konvertibilní bondy. Něco, s čím se v ČR prakticky nesetkáme. Rozhodnutí o konvertibilitě totiž nepřísluší bondholderovi. Podobné bondy v ČR známe opravdu jen teoreticky. Je to v podstatě specifický typ mezaninového kapitálu, který je vždycky extrémně rizikový. Našinec ovšem vidí a píše palcové titulky o tom, jak akcionáři přeskočili bondholdery. Složitá věc na to, abychom jí takhle zjednodušili. Nicméně je to kontroverzní rozhodnutí i tak. Nicméně Švýcaři rozhodně musí mít nabito pro případné žaloby z poškození zahraničních investic, když se k něčemu takovému odhodlali. Celý trh s AT1 bondy má velikost asi 275 mld. USD a ceny AT1 bondů evropských bank prudce klesly poté, co byli nuceni odepsat investoři v AT1 bondech u Credit Suisse.

Pro finanční trh je dobře, že se situace okolo Credit Suisse uklidňuje. Ačkoliv k tomu dochází takhle krutě pro akcionáře. Být donucen prodat své akcie za 7 % účetní hodnoty výměnou za akcie jiné firmy jistě není něco, s čím by měl odcházet akcionář spokojen. Zvláště pokud kupoval akcie velmi hluboko pod jejich účetní hodnotou a dělal si výrazný diskont na aktiva Credit Suisse. UBS je však vlivná instituce a Švýcaři nepochybně preferují, aby finanční aktiva zůstala doma. A pro UBS je to obrovská výhra. Protože ta získá velmi levně koupenou ekvitu do své bilanční sumy, což zlepší její vlastní finanční pozici. UBS si opravdu může gratulovat ke skvělému dealu. Její účetní ekvita 56 mld. USD bude velmi výrazně zvýšena o ekvitu Credit Suisse. Sice to asi nebude 48 mld. USD, které to byly ještě na konci roku 2022, ale pořád to bude velmi výrazně nad 3 mld. USD, které za banku platí. UBS sama jede na finanční páce skoro 20, když má bilanční sumu 1104 mld. USD. Páka nové banky bude menší a všichni budou spokojenější. Tedy všichni…Až na akcionáře Credit Suisse a bondholdery AT1. Ale každá válka má svoje oběti. Švýcarům se asi nechtělo zachraňovat banku pro Saúdy a Katařany, kteří naskočili na poslední chvíli. Což celkem chápeme. Ačkoliv se hovoří o krachu Credit Suisse, tak reálně k žádnému krachu nedošlo. To je třeba jasně zdůraznit. Došlo k ukončení pokerové hry ze strany regulátora, který chtěl mít klid. A nařídil v podstatě nucený prodej banky do rukou jiného konkrétního vlastníka.

First Republic Bank

Mezi banky, které se ocitly v problémech, se dostala i First Republic Bank z USA. Další celkem velká banka, která na konci roku 2022 měla bilanční sumu 212 mld. USD. Její ekvita byla však jen 17 mld. USD. Do problémů banku v nedávných dnech přivedly ratingové agentury konstatováním, že banka má velmi mnoho nepojištěných depozit, kde hrozí rychlý odliv. Obavy z bankovního runu vyústily v to, že celkem 15 amerických bank provedlo finanční injekci v depozitech u banky v souhrnné výši 30 mld. USD. Navzdory tomu akcie banky stále padaly. Nicméně v posledních dnech se možná trend již otočil v růst. Přesto jsou bankovní akcie o 87 % níže, než byly na začátku roku. Akcie jsou aktuálně na 0,16 P/B, což je sice opravdu hodně málo, ovšem kauza Credit Suisse nám ukázala, že může být hůř.

Bankovní likviditní krize je velké téma. Silně se u toho skloňuje Fed. Ten již DNES zasedá ohledně dalšího vývoje úrokové politiky (po uzávěrce tohoto vydání).

Mnozí kritici konvenčního monetárního systému zažívají extázi z toho, že se konečně standardní bankovní trh hroutí. Ale pravda je taková, že se nic takového neděje. Dochází k velmi turbulentním pohybům, které smetávají ty hráče, kteří nebyli dobře řízeni. Jestliže banky stavěly na velkých korporátních klientech, u kterých byla významně vyšší obava z výběru depozit, v kombinaci s vyšší finanční pákou a rostoucími úrokovými sazbami, tak se není čemu divit, že se ocitly v problémech. I cesta k nucenému prodeji Credit Suisse vedla přes více než 15 let trvající trápení. Následná mediální masáž rozhodně nepřinesla nic pozitivního, tedy kromě toho, že vybrané skupiny nakoupily výhodně podíly v jiných skupinách. Nebo to, že velké banky převzaly klientelu těch menších. Nemusíme být velcí konspirátoři. Stačí když se podíváme na vlastnickou strukturu například ratingových agentur. Ceny CDS swapů také nevycházejí z toho, jak by uvažoval drobný investor. Je to boj, kde každý kope za sebe.

Z pohledu investování to přináší cennou lekci. Nemá moc smysl sázet proti mocným a vlivným.