Tématem číslo jedna v Česku na počátku roku je prezidentská volba. První kolo voleb se koná už 13. a 14. ledna.
Andrej Babiš
Babišova motivace stát se prezidentem je naprosto logické vyústění jeho politických ambicí. Jednak by se mu podařilo smýt ze sebe obvinění z dotačního podvodu a očistit se před případnými dalšími trestními řízeními, ale zároveň dává jeho kandidatura smysl i z politické roviny. Babiš na Hradě by totiž v podstatě představoval potenciální přerod v prezidentský systém. Jako fakticky neomezený vládce ANO by totiž mohl po dalších parlamentních volbách prosadit jako premiéra svého loutkového premiéra, kterému by poskytl zásadní podporu z pozice čerstvě zvoleného prezidenta.
Pro Babiše hovoří velká voličská základna hnutí ANO, proti někomu obrovské množství odpůrců. V druhém kole volby je spíše outsiderem. Ale vyloučit jeho vítězství rozhodně nelze. Kdyby se nedostal do druhého kola volby, bylo by to velké překvapení. Na druhou stranu Babiš je fenomén. Asi nikdo v historii ČR se z politiků tolikrát nezesměšnil svým chováním jako on. A zároveň platí, že to, co by z ostatních udělalo dávno politické mrtvoly, dokáže přežít. Svým způsobem označení český Trump na něj velmi přiléhavě sedí.
Petr Pavel
Bývalý náčelník Generálního štábu a bývalý předseda Vojenského výboru NATO je velmi zkušeným mužem na poli mezinárodního vyjednávání ohledně geopolitických otázek. Asi nikdo na této planetě nemůže zpochybňovat jeho schopnost být hlavou ozbrojených sil v ČR. Jeho handicapem je komunistická minulost, která pramenila z toho, že studoval vojenskou školu v éře komunismu. Na druhou nikdo soudný nemůže na generála Pavla jako na příznivce marxismu nebo na člověka, který by nerespektoval současnou západní orientaci ČR. Jeho členství v KSČ je vykreslováno jako morální selhání, kterého se dopustil v 80. letech. Pavel je na tom komunikačně celkem dobře, mluví méně ale rozvážně a nedělá zásadní PR chyby. Dokonce i na zmínku o své minulosti v KSČ dokáže reagovat celkem klidně a s předem připravenou odpovědí, ačkoliv je na to dotazován opakovaně už téměř dva roky.
Petr Pavel je kandidátem, jehož slabina by mohla být především v částečně nevýrazném projevu. Na druhou stranu je to mnohokrát vyznamenaný vojenský hrdina, který je respektován i u našich zahraničních spojenců. A podceňovat generála Pavla, že by psychicky neustál tlak na Hradě po tom, co má ve svém životě za sebou, by bylo pošetilé.
Není však jisté, že pronikne do druhého kola prezidentské volby. Jeho nepostup by však byl spíše překvapením.
Danuše Nerudová
Ve vedení brněnské Mendelovy univerzity byla skoro 8 let. Z toho 4 roky jako rektorka. Jako ekonomka se profesně věnovala zejména problematice veřejných financí. Konkrétně pak daním a důchodům. Nutno podotknout, že jako ekonomka byla i většině ekonomů víceméně neznámá do doby, než dala najevo ambici kandidovat do prezidentského úřadu. Její působení na Mendelově univerzitě je spojeno se skandálem okolo korupce v podobě kupování si titulů na této univerzitě. Tímto případem se zabývá Národní akreditační úřad. Nerudová příliš dobře v této kauze nekomunikuje. A pokud bylo jejím cílem se od této kauzy distancovat a prokázat, že se skandálem nemá nic společného, tak se jí to minimálně v mediální rovině příliš nedaří.
Nerudová je manželkou významného advokáta Roberta Nerudy, který je partnerem v HAVEL & PARTNERS a bývalým místopředsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ten se aktivně zapojuje do její volební kampaně. Nerudová je populární zejména mezi mladými lidmi, protože svým veřejným vystupováním působí uvolněně, svěže a nepochybně hraje pozitivní roli, že je jedinou výraznou ženskou kandidátkou na Hrad. Navíc velmi šikovně cílí své myšlenky Nerudová právě na ženy, kterých se hodlá v úřadu prezidentky zastávat. V celé řadě těchto proklamací je bohužel zcela absentující fakt, že vůbec nesouvisí tato témata s prezidentskými pravomocemi. Kdyby podobné předvolební proklamace pronášela kandidátka do Sněmovny s ambicí být legislativně aktivní nebo dokonce s ambicí být součástí moci výkonné ve Vládě, dávalo by to smysl, ale takhle ne. Nerudová dokázala získat v posledních měsících značnou část veřejné podpory, a proto má rozhodně šanci proniknout do druhého kola. Ovšem silná kandidátka to není. Nezvládá příliš nepříjemné dotazy novinářů týkající se jejího působení na Mendelově univerzitě, navíc působí mnohem více jako politicky marketingový produkt. Pokud by se dostala do druhého kola proti Andrejovi Babišovi, tak je to pro Andreje Babiše zcela ideální konstelace, ve které má šanci uspět určitě větší než proti generálu Pavlovi.
Jaroslav Bašta
Muž, za kterým je minulost, která na první pohled rozhodně nevypadá špatně. Bývalý disident a signatář Charty 77 nikdy nebyl členem KSČ. Vystudovaný archeolog se stal poslancem za ČSSD v roce 1996 a byl členem vlády Miloše Zemana 2 roky jako ministr bez portfeje. Byl náměstkem na Ministerstvu zahraničí, velvyslancem v Rusku i na Ukrajině. V době, kdy byl členem vlády, jsme vstoupili do NATO. Z pozice velvyslance na Ukrajině odešel na pozadí skandálu okolo korupce ohledně přidělování víz. S ČSSD se rozešel v roce 2019, když šla ke dnu. Přesedlal k Okamurově SPD a vrátil se v posledních parlamentních volbách do Sněmovny. Bašta je v rámci SPD intelektuálem, který na rozdíl od většiny představitelů této strany je schopen formulovat veřejně myšlenku, která není složena jen z jednoduchých vět. Jeho role v rámci antisystémové strany SPD je poněkud smutná. Již 74letý politik působí spíše jako bez energie a jako muž minulosti. Bašta je bezpochyby člověkem, který ideálně reprezentuje zájmy SPD v současné době, kdy probíhá válka na Ukrajině. Muž, který perfektně zná Rusko i Ukrajinu a který vyzývá k zastavení bojů. Jenomže problém je s Baštovou názorovou integritou. Přesto Bašta by mohl sehrát poměrně důležitou roli při prezidentské volbě. Jestli někomu bude ubírat hlasy, tak to bude především Andrej Babiš. A pokud by se za Baštou sešikovala podstatná část alternativní politické scény, která už Babiše vnímá jako mainstream, tak mu klidně nějakých 10 % hlasů vzít může. A může si tak připravit půdu pro další politické angažmá v Senátu nebo Evropském parlamentu, kam se posledně nedostal. Bašta byl víceméně zapomenutým politikem a kandidatura na prezidenta ho resuscitovala.
Karel Diviš
Podnikatel Karel Diviš kandiduje na prezidenta prakticky bez šance uspět. Do hry o Hrad ho vrátilo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu poté, co mu Ministerstvo vnitra neuznalo některé sesbírané podpisy a skončil těsně pod kritériem nutných 50 tisíc podpisů. Divišovi určitě nelze upřít, že je to fotogenický kandidát, ale vzhledem k tomu, že je prakticky bez jakýchkoliv politických zkušeností, tak je veřejnosti zcela neznámý. Proti Nerudové, kterou lze označit za dobře vytvořený politický marketingový produkt, tak Diviš je v tomto směru neúspěšným produktem politického marketingu. Proč? Odpověď je v úrovni profesionality týmu, který kolem sebe má. A nepochybně i v rozpočtech obou táborů. Diviš přistoupil k prezidentské kandidatuře naivně a zatím působí spíše směšně, ačkoliv není důvod se mu posmívat pro jeho rozhodnutí jít do politiky. Jen zcela netakticky kandiduje bez jakýchkoliv zkušeností ve veřejné sféře na nejvyšší politický úřad v zemi. Zkrátka totální naivita na straně kandidáta. Může kosmeticky ubrat hlasy několika kandidátům, ale bylo by hodně velké překvapení, kdyby získal více než 5 % hlasů.
Pavel Fischer
Fischer je muž, který je na úřad prezidenta bezpochyby profesně velmi dobře připraven. Jednak působil v prezidentské kanceláři Václava Havla. Byl dlouholetým velvyslancem ČR ve Francii. V poslední prezidentské volbě překvapil velmi dobrým výsledkem 10,2 % na třetím místě. Politický kapitál obratem přetavil v senátní křeslo a od té doby je velmi aktivním senátorem, který je předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Fischer je velmi konzervativním politikem, který se hlásí ke katolické církvi. Fischer je velmi vzdělaným mužem, který kromě Filosofické fakulty studoval i na pařížské Ecole nationale d´Administration. Výraznou postavou veřejného dění je již od poloviny 90. let, kdy spolupracoval s prezidentem Havlem nejen na Hradě ale i v rámci Nadace Forum 2000. Na počátku 90. let byl osobním sekretářem biskupa Františka Lobkowicze.
Zkrátka Fischer je velmi zkušeným mužem v oblasti veřejného dění. Zásadně formovala jeho život i osobní tragédie, když mu zemřel jeho dlouhodobě těžce nemocný syn. Fischer je nepochybně silnou politickou osobností. Jeho kandidaturu ovšem poznamenalo několik ne úplně šťastných výroků na adresu homosexuálů, které ho učinily v prvním kole nevolitelným podstatnou částí liberálních voličů. V tuto chvíli se jeho kandidatura jeví být téměř ztracená. Může už jen překvapit. Bude mít problém získat 10 %, které získal posledně, ačkoliv se jedná o jednoho z nejkompetentnějších kandidátů se skvělým CV a předpoklady pro výkon funkce. Budiž pro nás důkazem, jak důležitý je v politických bojích dobře zvolený marketing. Jednoznačně se jedná o kandidáta, jehož šance na úspěch v poměru k reálným schopnostem úřad vykonávat jsou ve značném nepoměru.
Marek Hilšer
Marek Hilšer byl překvapením předchozí volby, když získal téměř 9 % hlasů. Mladý dobře vypadající lékař byl svěžím větrem 5 let zpět, ale teď už působí spíše jako parodie sama sebe. Stejně jako Fischer a Drahoš přeměnil politický kapitál v křeslo v Senátu, ale byl senátorem velmi nevýrazným, který o sobě dal výrazněji opět vědět jen díky opětovné kandidatuře. Jeho kampani zoufale chybí finanční prostředky a díky tomu o něm není vidu ani slechu. Když už je někam pozván jako prezidentský kandidát, tak většinou hovoří o tom, jak je finančně nezávislý na sponzorech. A působí u toho spíše komicky, ačkoliv si jako lékař věnující se výzkumu rakoviny zaslouží respekt. Jeho opětovná kandidatura je rovněž obestřena trapnou kličkou založení hnutí Marek Hilšer do Senátu, které od státu dostává 900 tisíc korun ročně za každého senátora. Za 6 let je to tedy 5,4 milionu korun. A právě tyto peníze používá Hilšer na kampaň v prezidentských volbách. I tak mu to s největší pravděpodobností nepomůže a ve volbě jen sotva naváže na volební výsledek z poslední volby. O postupu do druhého kola nemůže být řeč.
Josef Středula
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů byl považován za muže, který může výrazně uspět. Jenomže jeho akcie prudce poklesly, když se rozhodl o Hrad usilovat Babiš. Cílí totiž na prakticky stejné voliče a ,na rozdíl od Babiše, Středula komunikaci s touto skupinou lidí vůbec nezvládl. Ačkoliv Středulovi na kampaň poslal 5 milionů podnikatel Richard Benýšek, tak od něj nečekejme, že uspěje. Jeho šance dostat se do druhého kola se limitně blíží nule. Mohl by však sehrát roli úspěšného zloděje hlasů pro Andreje Babiše. Proto ho ostatně podporují i různí lidé z pravicové sféry. V tom hledejme hlavní smysl tohoto kandidáta. Středula může Babišovi sebrat řádově 3-10 % hlasů, což může být rozhodující pro Babišův nepostup, pokud by Pavel i Nerudová měli přes 20 %.
Tomáš Zima
Lékař, biochemik, rektor Karlovy Univerzity a bývalý děkan 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy je po zásluze respektovanou osobou. Z pohledu profesní historie jeho kandidatura dává mnohem větší smysl než kolegy lékaře Hilšera. Ale je zde několik momentů, které ho z prezidentské volby zásadně posouvají do role outsidera. První věc je jeho členství v KSČ v letech 1983 až 1990. Možná ještě horší pro něj je, že byl předsedou Svazu socialistické mládeže na univerzitě. Nenasbíral potřebných 50 tisíc podpisů, ale získal podpisy senátorů. Za jeho působení Univerzita Karlova čelila několika skandálům, přičemž asi nejvýraznější byla interference skupiny PPF do aktivit sinologů působících na Fakultě sociálních věd. Zima se každopádně jako prezidentský kandidát neumí prodat, nemá za sebou žádný profesionální marketingový tým a jeho rozpočet působí je proti jiným kandidátům příliš malý, aby o sobě mohl dát výrazněji vědět.
Průzkumy a šance
Podle agregovaného výpočtu průzkumů agentu STEM/MARK, Ipsos, Median a STEM, který udělaly Seznam zprávy k 22.12.2022 měly kandidáti následující preference:
Andrej Babiš 26,8 %
Josef Středula 3,7 %
Danuše Nerudová 26,1 %
Jaroslav Bašta 2,6 %
Petr Pavel 25,8 %
Tomáš Zima 0,7 %
Pavel Fischer 5,9 %
Karel Diviš 0,4 %
Marek Hilšer 4,5 %
Z toho plyne, že ještě řádově 4 % voličů bylo nerozhodnutých. Otázka je také, do jaké míry byly rozhodnutí ti, kteří uvedli konkrétního kandidáta. Preference se ještě pochopitelně mohou zásadně změnit nějakým totálním výbuchem v debatách. Anebo pomocí virálního selhání typu Babiš, který neumí vyjmenovat planety Sluneční soustavy. V tomto směru se čeká na zásadní pochybení vedoucí trojice, která se odpoutala od zbytku pelotonu. Vyloučit nelze, že se do druhého kola dostane někdo mimo tuto trojici. Jediným, kdo však tuto schopnost reálně má za mimořádně příznivé konstelace náhod, je Pavel Fischer. Jinak zřejmě nikdo. A i to by byl vzhledem k dosavadnímu průběhu kampaně šok.
Možné dopady prezidentské volby na českou ekonomiku
Zásadně negativní dopad bychom mohli čekat, kdyby se prezidentem stal Babiš. Přineslo by to ČR zhoršení vztahů se západem, snížení naší vazby k NATO a celkově snížilo respekt ČR v zahraničí. Rovněž by se dalo očekávat zneužívání prezidentských pravomocí ve prospěch hnutí ANO a na něj napojeného holdingu Agrofert Andreje Babiše. Dopad na úroveň politické kultury by byl s největší pravděpodobností zcela katastrofální vzhledem k obvinění Babiše z dotačního podvodu, vzhledem k jeho skandálům s korunovými dluhopisy, daňovými úniky přes reklamu na Čapím hnízdě. A především díky rozsáhlém negativní historii celého holdingu Agrofert od samých počátků, kdy byl vytěsněn akcionář státní podnik Petrimex.
Naproti tomu zvolení prakticky jakéhokoliv kandidáta s výjimkou Babiše a Bašty by přineslo nárůst politické kultury v zemi proti stávajícímu stavu, kdy na Hradě sedí 10. rokem Miloš Zeman. Z pohledu politických zkušeností kandidátů by však stabilitě politického prostředí prospělo, kdyby uspěl kandidát typu Petra Pavla nebo Pavla Fischera. Tedy kandidáti s dostatečnými zkušenostmi z mezinárodních vztahů a politiky a se znalostí domácí politické scény.
Ať bude zvolen kdokoliv na Pražský hrad, nepředstavuje to bezprostřední nebezpečí pro současnou vládní koalici, která disponuje většinou ve Sněmovně i Senátu. Pravděpodobnost dokončení mandátu ze strany současné vlády je velmi vysoká. Kapři si sami rybník nevypustí.
Pozice prezidentských kandidátů 2 týdny před volbami
