Černé zlato a jeho budoucnost

Poptávka po ropě

Ropa je v tuto chvíli, a ještě nějakou dobu bude, nenahraditelnou komoditou. Většina ropy se využívá v přepravě. V automobilové dopravě zcela dominuje, byť existují snahy o její nahrazení skrze elektromobilitu. Nicméně je potřeba podotknout, že v USA se prodalo v roce 2019 čistě elektrických automobilů kolem 242 tisíc kusů. V Evropě pak asi 361 tisíc aut. V případě USA je to přibližně 1,42 % prodeje nových automobilů a v případě Evropy pak přibližně 2,28 %. Na to, že bude spotřeba ropy radikálně klesat vlivem elektromobility, si budeme muset ještě hodně dlouho počkat. Navíc veškerý nárůst elektromobility v posledních letech je zcela směšný vedle absolutního nárůstu počtu automobilů, které se prodávají. V Evropě se od roku 2013 do roku 2019 prodal přibližně 1 milion elektromobilů. Nicméně mezitím narostl průměrný počet prodaných automobilů v Evropě o více než 3 miliony aut ročně. V USA je podobný nárůst také asi 1,5 milionu za rok, ale elektromobilů se prodalo jen asi 850 tisíc dohromady za tyto roky. Největší problém v tomto směru je Čína, kde se prodává asi o 5 milionů aut za rok více než v roce 2013. Celkově se globální prodeje automobilů posunuly zhruba z 57 milionů na 65 milionů ve srovnání let 2013 a 2019.

Další segment dopravy, kde se ropa dominantně využívá je letecká přeprava. O alternativě za kerosin v letadlech zatím nemůže být řeč. Lodní přeprava je na ropných palivech také zcela závislá a neblýská se tam na žádnou větší změnu.

Silniční doprava celkem se podílí na celkové poptávce po ropě přibližně 50 %. Dalších 13 % dá dohromady ostatní doprava, přičemž největší část připadá na leteckou (necelých 8 %). Následuje vodní nákladní přeprava (přes 3 %). Zbytek připadá na nenákladní vodní a železniční, které dohromady tvoří méně než 2 %. Celkem se tak využití ropy na přepravu dostává někam k cca 63 % celkové poptávky po ropě. Petrochemický průmysl spotřebuje přibližně 15 % ropy. Spotřeba ostatních průmyslových odvětví dá dohromady asi 19 % poptávky. Na výrobu elektřiny připadá jen kolem 2 %.

Nejsem tedy toho názoru, že budeme svědky v následujících 10-15 letech prudkého poklesu poptávky po ropě vlivem přechodu na jiné technologie. Elektromobilita je pořád na svém počátku a rozhodně bych na masové rozšíření elektromobilů během následujících 5 let nespoléhal. Pak by totiž teoreticky mělo smysl, že by se poptávka po ropě skutečně významně snížila během v období vzdáleném 5 až 10 let od teď. Jenomže situace je taková, že budeme rádi, že prodeje elektromobilů dosáhnou 20 % na celkovém prodeji do 5 let v Evropě. A to ještě berme v potaz, že se jedná o pouze nově prodané automobily. Stále tu budou jezdit jen v Evropě desítky milionů aut se spalovacími motory. Moment, kdy podíl elektromobilů na silniční přepravě začne hrát skutečně významnou roli, nenastane s vysokou pravděpodobností dříve než v letech 2035-40. Na to člověk nemusí být automobilový ani ekologický expert. Stačí se podívat na objemy prodejů nových aut a podíl elektromobilů. A pak si nasimulovat jejich zastoupení v automobilové populaci. Některé oblasti jsou v tomto směru dále (EU), jiné podstatně pozadu (USA, Čína). Ale hlavně, pořád se tady bavíme o tom, že bude klesat relativní podíl spalovacích motorů.

O tom, že by se aut mělo prodávat méně, neslyšíme nikde ani slovo. Když prodáme 20 % elektromobilů v roce 2025 ze 75 milionů aut, tak jsme pořád prodali 60 milionů aut se spalovacími motory. A to je řádově o 5 % méně než v loňském roce. Když k tomu připočtu vliv toho, že se vyvíjí i množství ujeté vzdálenosti v autech, velikost automobilů, efektivita spalovacích motorů, tak to vůbec není jednoduchá rovnice ke spočítání. Můj závěr je takový, že poptávka po ropě stran transportního segmentu může klesat vlivem faktorů typu Covid-19, ale ne vlivem technologického vývoje v následujících letech.

Cena ropy je dána logicky střetem nabídky a poptávky. Strana nabídky hovoří celkem jasně.

V nadcházejících letech není důvod očekávat prudký pokles poptávky vlivem technologického vývoje. Na straně nabídky už to může být podstatně zajímavější.

Nabídka ropy

Dnes světové produkci ropy dominují zejména tři státy. Na prvním místě jsou Spojené státy s denní produkcí okolo 18,5 mbpd. Dále následuje Rusko (10,2 mbpd) a Saúdská Arábie (9 mbpd). Tyto tři státy dohromady tvoří přibližně 40 % světové produkce ropy. Organizace OPEC, kam patří Saúdové, sdružuje 13 států. Nicméně tato organizace je nesourodý pytel blech. Existuje i jisté pseudouskupení nazvané OPEC+, kam se řadí i Rusko. Tyto země toho mají pramálo společného kromě toho, že jsou čistými vývozci ropy a že mají zájem na co nejvyšší ceně černého zlata. Kromě výše zmíněné trojky je třeba brát vážně i další země. Z organizace OPEC jsou to klíčoví hráči Blízkého východu Irák (3,8 mbpd), Irán (1,9 mbpd, za Šáha R.Pahlavího přes 6 mbpd), Kuvajt (2,3 mbpd) a Spojené arabské emiráty (2,5 mbpd). Všechny tyto země lze považovat za významné producenty, a ještě významnější hráče v tom, jakými disponují snadno dostupnými zásobami. Mimo OPEC pak ještě klíčovými hráči jsou Kanada (5,5 mbpd), Čína (5,0 mbpd) a Brazílie (3,9 mbpd). Do širší světové produkční špičky bychom ještě mohli zařadit Norsko, Kazachstán a Mexiko, které všechny atakují 2 mbpd. O něco výrazně menší už je další člen OPEC Angola, která se pohybuje kolem 1,2 mbpd. Výrazně za světovou špičkou v produkci pak zaostává Venezuela, která produkuje v současné době jen 0,5 mbpd.

Produkční kapacity výše uvedených zemí mají obrovské rezervy zejména na Blízkém východě. Tam je možné dostat se prakticky na dvojnásobná čísla, která dnes některé ze zemí Blízkého východu produkují. Určitě to platí o Iránu. V případě Iráku už to bude trochu složitější. Výrazně navýšit svoje produkční kapacity umí bezesporu Saúdská Arábie, jejíž možnosti jsou sice trochu zahalené v mlze, ale bezpochyby jsou výrazně výše, než je současná produkce okolo 9 mbpd. Nízká produkce ropy na Blízkém východě má hlavní příčinu v tom, že se majoritně státem vlastněným firmám nechce zbavovat svého největšího bohatství příliš levně, když vidí současné ceny. Druhým důvodem je, že část některých regionů je politicky nestabilní a značně problematická, což platí zejména o Iráku. Kapitolou samou o sobě je Venezuela, jejíž produkční možnosti jsou mnohem větší. Jedná se navíc o zemi s nejvyššími ropnými zásobami na světě.

Z hlediska ropných zásob je hlavním sledovaným hráčem Saúdská Arábie, která deklaruje přes 267 mld. barelů ropy zásob. Z toho skoro 100 mld. dělá největší ropné pole světa Ghawar. Ještě více zásob ropy by však měla mít Venezuela se zásobami přes 300 mld. barelů. Následuje Kanada (167 mld. barelů), Irán (155 mld. barelů), Irák (145 mld. barelů), Kuvajt (104 mld. barelů) a Spojené arabské emiráty (98 mld. barelů). Všechny tyto země mají deklarovanou výši zásob relativně vysokou vůči své současné produkci. Pochopitelně můžeme vést diskusi o tom, zda se deklarovaným zásobám těchto zemí dá věřit. Asi největší pochybnost můžeme mít právě o dvou největších zásobárnách ropy. Zejména vůči Saúdům je západní svět skeptický s ohledem na tajemnost kolosu Saudi Aramco.

Co je ovšem zcela zjevné je to, že dva největší producenti ropy současnosti, tedy USA a Rusko, nemají zásoby ropy příliš významné. USA jsou jako největší světový ropný producent až 10. zemí z pohledu ropných rezerv. Zásoby USA se na začátku letošního roku pohybovaly okolo 47 mld. barelů ropy. Pokud těží USA řádově 7 mld. barelů za rok, tak se dostáváme na necelých 7 let zásob produkce bez nových objevů. K nim sice dochází, ale náklady na nově získanou ropu rostou. Největší americké ropné společnosti už dávno obrátily svou energii mimo USA v upstream produkci, protože vědí, že ekonomická návratnost je v zahraničí lepší. Rusko má rovněž relativně nízký stav ropných rezerv. Je 8. největší zásobárnou ropy s 80 mld. barelů ropy. To je sice podstatně lepší poměr, než mají USA, ovšem problém jsou v tomto případě často náklady, které v Rusku jsou mnohem vyšší na exploraci i produkci, než jaké má například Blízký východ. Nízký stav ropných rezerv vzhledem k produkci má i Čína, Brazílie, Angola nebo Norsko. U všech těchto zemí bude čím dál obtížnější udržet vysoké hladiny produkce ropy.

Co se týká samotné výše ropných zásob, tak se dá říct, že se jedná často o přesný součet nepřesných čísel. Státy používají rozdílnou metodiku započítávání zásob. Obrovskou roli hraje, jaké společnosti kontrolují ropné zásoby. Pochopitelně hlavní obava je zejména u státem ovládaných molochů nedemokratických zemí, mezi nimiž musíme na prvním místě zmínit Saudi Aramco. Jaké má ve skutečnosti firma ovládající drtivou většinu saúdské produkce a zásob ve skutečnosti ropné rezervy, ví asi jen hrstka vyvolených saúdské královské dynastie a jejich nejbližších spolupracovníků. Troufám si tvrdit, že je to jedno z nejpřísněji střežených tajemství světa. Saúdové, ale nejenom oni, pochopitelně chtějí, aby svět jejich význam pro ropný průmysl bral vážně. Potřebují deklarovat svou důležitost tím, že říkají, že oni mají dostatek ropy, zatímco zbytku planety dochází. To, že ropy mají více a že je pro ně snadněji (tedy i levněji) dostupná, je asi evidentní. Ovšem hrajeme o to, o kolik více jí ve skutečnosti mají.

Ani Saúdové nemají bezednou studnicí ropy. A potřebují jí přeměnit na jiné bohatství co nejefektivněji. A to rozhodně není za 50 USD za barel. Blízký východ je geopoliticky velice nestabilní oblast. Ropa bude ještě důležitou komoditou po nějaký čas. Jak dlouho, to nikdo přesně neví. Ale desítky let to budou. A během nich porostou výrazně náklady na těžbu ropy v zemích, které mají menší zásoby ropy a vysokou produkci. Blízkovýchodní levná a snadno dostupná ropa bude čím dál lákavější. Proto lze očekávat, že až pomine čas Covid ve světě, tak klíčoví hráči v čele se Saúdskou Arábií udělají maximum pro to, aby zásadním způsobem zvedli cenu ropy. Oslabení importéři ropy dostanou druhou ekonomickou ránu v podobu inflačního šoku vyvolaného mj. i růstem ceny ropy. Blízkovýchodní kapitál bude mít další příležitost nakoupit významná západní aktiva pod cenou, což jistě rád udělá.

Ropné společnosti jsou jedny z nejbohatších a nejmocnějších firem na světě. Jejich finanční výtlak je mnohem větší, než se na první pohled může zdát z pohledu na velikost tržní kapitalizace, kde dnes dávno nedominují. Kapitalizací sice mezi největšími, s výjimkou supergigantu Saudi Aramco, příliš nedominují vedle všech technologických hráčů, ale nenechte se zmást. Jejich valuace je sice nízká, ale tržby a zisky reálně generované uvnitř firem jsou značné navzdory relativně nízké ceně ropy.

Top 20 ropných společností podle tržní kapitalizace na konci roku 2020