Zemní plyn je jedním z hlavních vývozních artiklů Ruska. Pojďme se trochu blíže podívat na to, jak tento plyn do Evropy proudí.
Rusko je dlouhodobě druhým největším producentem zemního plynu na světě a zároveň jeho největším exportérem. Celková roční produkce Ruska se pohybuje okolo 600 bcm (miliard m3). Kapacita plynovodů, které jdou do Evropy se pohybuje aktuálně okolo 300 bcm. Objem exportu zatím však těchto hodnot zatím nedosahoval. Pohyboval se řádově okolo 200 bcm. Řádově 3/4 ruských čísel dosahuje export USA. Řádově 2/3 ruského exportu dosahuje třetí největší Katar. Norsko jako třetí je lehce nad polovinou. Austrálie řádově na polovině. Rusko představuje něco kolem 15-20 % celosvětového exportu se zemním plynem. Pro Evropu je samozřejmě ruský zemní plyn zcela zásadní komoditou s dominantním tržním podílem.
Plynovody vedoucí z Ruska do Evropy:
Plynovody TSMD, UPU, Progress a Soyuz se souhrnně označují jako Brotherhood (Bratrstvo). Jedná se o nejvýznamnější část ruských plynovodů směřujících do Evropy se souhrnnou kapacitou 120 bcm. Na Slovensku se tento plynovod spojuje v Transgas. Ten pak zásobuje Česko, Rakousko i Německo.
Northern lights a Yamal vedou do Běloruska. Z Běloruska pak do Německa pokračuje přes Polsko JAMAL.
Turkstream a Bluestream pak primárně zásobují Turecko.
Zásadní projekt je pochopitelně Nord Stream, který je přímým spojením Ruska a Německa přes Baltské moře. Geopoliticky tento projekt vznikl jako snaha vyhnout se “problematické” Ukrajině. Ale fakticky bylo cílem i být nezávislými i na zemích, jako jsou Polsko, Slovensko nebo Česko. Duchovní otec této myšlenky na německé straně je bývalý kancléř Gerhard Schröder. Nord Stream 2 je prakticky již dokončený, ale z politických důvodů nyní spuštěn není.
Další myšlenkou bylo vybudovat Southstream, který by obešel Ukrajinu přes Černé moře a Balkán. Tato myšlenka už však spadla ze stolu.
Zásadní projekt, do kterého byly nainvestovány značné prostředky, s pochybnou návratností je nyní především Nord Stream 2. Financujícími partnery z řad firem je Gazprom na ruské straně, a na evropské straně pak Uniper, Wintershall, OMV, Engie a Shell. Tyto firmy jsou v současné době nejvíce poškozeny tím, že se projekt nespustil.
Pokud skutečně dojde k odpojení všech dodávek plynu do Evropy z důvodu na straně Ruska či z důvodu na straně Evropy, tak je klíčovým ukazatelem stav zásob. Letošní topná sezóna v Evropě by neměla být zásadní problém. Horší může být ta příští, pokud se spor bude vléct déle. Evropa ani Rusko nebudu s největší pravděpodobností schopné vybudovat tak silnou náhradu za současný obchodní vztah o dodávce plynu mezi těmito dvěma regiony.
Ekonomicky to zcela určitě více poškodí Rusko, protože pro něj je tržba za plyn naprosto klíčová. Pokud se to zkombinuje s výpadkem dalších exportních tržeb za ropu a další komodity, klesne přidaná hodnota ruských exportních artiklů kvůli technologickým sankcím vůči ruskému zpracovatelskému průmyslu, tak je je jasné, že Rusko tuto situaci nemůže ekonomicky ustát.
Evropa však určitě bude mít dražší energie a plyn zvláště v nadcházejících měsících. Na lepší časy se může blýskat nejdříve za rok, pokud se celá situace zklidní a pokud se začnou projevovat první výsledky politiky vedoucí ke snížení závislosti na plynu. Samozřejmě tato diskuse se pravděpodobně neobejde bez diskuse o emisních povolenkách.
Závislost Evropy na ruském plynu je značná především v některých konkrétních zemích, jako je Německo, Rakousko, Česko, Polsko, Maďarsko, Itálie ale i Bulharsko a Řecko. Zcela závislé jsou i Pobaltské republiky nebo Finsko. O něco lepší je v tomto směru situace Francie, Beneluxu, Velké Británie a Španělska s Portugalskem. Díky vlastní produkci je nezávislé Rumunsko.
Kdybychom se podívali na závislost EU na zemním plynu z Ruska jako celek, tak Rusko se v průměru stará asi o 38 % dovozu zemního plynu do EU. Zároveň ale platí, že dodává 23 % importu ropy do Evropy.
Celkový ruský vývoz zemního plynu vypadá zhruba následovně (2020):
Německo 38,2 bcm
Itálie 29,3 bcm
Francie 18,2 bcm
Turecko 13,3 bcm
Holandsko 12,8 bcm
Rakousko 11,9 bcm
Polsko 9,4 bcm
Velká Británie 8,4 bcm
Maďarsko 6,4 bcm
Ostatní Evropa OECD 24 bcm
Bělorusko 18,8 bcm
Kazachstán 11,1 bcm
Čína 10,8 bcm
Japonsko 8,5 bcm
Ostatní 18 bcm
Tedy asi 72 % veškerého ruského exportu zemního plynu šlo do OECD zemí v Evropě. Představa, že by se Rusku podařilo v krátkém čase plyn prodat například do Číny je směšná. Čína se podílela exportu ruského plynu v roce 2020 menší měrou než Rakousko.
V tuto chvíli kapacity plynovodů do Číny z Ruska jsou asi 38 bcm. Plánuje se rozšíření o dalších 50 bcm, ale to je pořád zoufale málo pro nahrazení evropského trhu.
