Krásné léto všem, vč. šmejdů

Finanční zprostředkování je byznys, ve kterém je poměrně snadné a pravděpodobné neuspět. Vysoké riziko podnikání musí být vykoupeno vidinou velkého zisku. Velké množství konkurentů a obor, ve kterém není úplně snadné na první dobrou poznat, že máte proti sobě partnera, který je seriózní. Tak jako se zmije gabunská úspěšně vydává za list válející se na zemi, tak přesvědčivě se někteří účastníci trhu vydávají za finanční profesionály, aby setkání s nimi pro vaše úspory bylo podobně nebezpečné jako s fascinujícím zabijákem ze střední Afriky. Bohužel pro české zákazníky se výrazně snadněji narazí na predátora v obleku než obávaného plaza.

Finanční zprostředkování destruují v posledních letech prodeje finančních týmů. Lidé, jako jsou David Rusňák a jemu podobní, zasadili strašlivou ránu do té doby fungujícím tržním mechanismům celému oboru. A zcela vychýlili jeho tehdejší rovnováhu. Pojem interní finanční distribuce byl téměř okrajový v českém finančním prostředí ještě 10 let zpět. Existovaly tady sice interní týmy pojišťoven, ale v zásadě to byly záležitosti relativně striktně kontrolované pojišťovacími skupinami, které sítě řídily sice benevolentněji než banky, ale pořád to mělo nádech nadnárodního korporátu a jeho pravidel.

Nicméně průšvih začal s různými investičními skupinami, které začaly nakupovat finančně zprostředkovatelské týmy za účelem přílivu kapitálu do svých nástrojů. Nejčastěji dluhopisů, později pak fondových produktů. To zcela vychýlilo rovnováhu na finančně zprostředkovatelském trhu.

Hlavní problém začala být přemrštěná cena kapitálu. Firma, která má své aktivity relativně pod kontrolou, se pohybuje cenou svého kapitálu do 2-3 % + PRIBOR u zajištěných závazků, v případě horšího zajištění nebo žádného je to méně, ale je-li to funkční byznys, tak cena cizích zdrojů málokdy překročí 10 % p.a. To je ostatně bez ohledu na hladinu úrokových sazeb dlouhodobě hrana, na které se dá smysluplně pohybovat. Úspěšné podnikání generuje na úrovni ukazatele ROCE 10 – 15 % ročně. Mimořádně úspěšné podnikání víc. Ale je obrovské množství firem, které jsou na tom hůř. Ekvita je drahá. Nikdo nepodniká pro to, aby odcházel s jednociferným výnosem na svůj investovaný vlastní kapitál s výjimkou mimořádně úspěšných a mimořádně konzervativních účastníků trhu. Všichni běžní smrtelníci si jdou pro 10 %+ ROE. A pokud vás cizí zdroje stojí 12-15 %, tak ekvita nemůže být v takovém případě levnější. Pak průměrná cena kapitálu je někde nad úrovní hladiny, která se obecně považuje za úspěšné podnikání. Je to právě cena kapitálu, která odsuzuje řadu firem ke krachu.  Píšu o tom opakovaně, ale opakovat to budu i v budoucnu. Je to cena kapitálu, co láme vaz amatérským investičním skupinám, co vznikají na koleni.

5letý státní dluhopis nese 4,05 % výnos do splatnosti. Když dluhopis vydá firma, která na 5letech zkrachuje s 30 % pravděpodobností s loss given default 40 %, tak je prémie za riziko 12 %. To dělá nějakých 2,29 % p.a. Když si řeknu, že toto riziko podstupuji výměnou za to, abych vydělal o 2 % ročně víc, tak musí takový dluhopis nabízet aspoň 8,34 % ročně. Pokud úpis takového bondu vyjde na 7,5 %, tak jsme při roční výplatě úroků na ceně kapitálu 11,29 % ročně. To už není sranda pro podnikání, ale trochu zadýchaní do toho cíle možná doběhnete. Když ale budete vyplácet průběžné výnosy, aniž byste měli průběžné příjmy, tak bez jakékoliv časové rezervy jste nákladem už na 14,5 % ročně. A takových firem na trhu je…Jenomže naprosto běžně náklady na úpis dosahují až 10 %, výnos klientovi často přesahuje 9 %. Stejná slovní úloha vede k výsledku ceny kapitálu 17,31 % ročně. Když k tomu přidáte 3 měsíce, tedy 1,5 měsíce na začátku a 1,5 měsíce na konci, tak můžete investovat kratší dobu a prachy vás v tu chvíli stojí už 20,66 %. Znáte někoho, kdo umí takhle zhodnocovat kapitál stabilně? Já pracuji pro řadu úspěšných podnikatelů. Někteří z nich jsou miliardáři, kteří se vypracovali od píky bez jakýchkoliv cizích peněz. A neznám ani jednoho, který by byl ochoten si půjčit za 15 %, natožpak za 20 %. Všichni rozumní lidé vědí, že cokoliv nad 12-13 % průměrné ceny zdrojů, které v podnikání používáte, je smrtící. A ti, co chtějí klidně spát se pohybují ještě mnohem a mnohem níže náklady na kapitál, který využívají. Prostor pro jakýkoliv váš vlastní výdělek se tak zmenší, když jste 12-13%+,  že většinou musíte začít hodně riskovat, abyste vůbec mohli dosáhnout nějakého i teoretického zisku v byznys plánu. Natožpak v realitě.

A do tohoto mixu vstupují další účastníci finančního trhu. Obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti a finanční zprostředkovatelé. Často lze v českém prostředí narazit na úplný amatérismus při vyhodnocování rizika. Někdy vidíte školometské pseudoanalýzy, které jsou jen fajfkování nesmyslných pouček. Kreditními modely se zabývám prakticky celou svou kariéru. A musím říct, že mě fascinuje, jak obrovské zjednodušení se používá v českém prostředí. Když už někdo nějakou kreditní analýzu dělá, tak k tomu přistupuje stylem jakoby STK hodnotila automobil podle barvy. Nejvíc mě v tomto směru baví ta skoringová záležitost od Ministerstva financí. Finanční analytici diskutují dlouhé desítky let o tom, jaké jsou slabiny Altmana nebo Tafflera, ale pak to skončí u toho, že kredit risk je vyhodnocen na základě metodiky, která připomíná pod časovým presem vytvořené dílo nepříliš bystrého žáka 3. třídy. Bohužel na tom jedou někteří investiční zprostředkovatelé svůj risk management. Smutné? Spíš hanebné a zcela nesoudné, pokud si ti lidé navíc hrají na finanční odborníky před zákazníky. Evidentně mnozí vsadili na životní přístup “fake it till you make it”, ke kterému je přivedla populární kultura a instagramové algoritmy zobrazovaní obsahu Mr Zuckerberga. 

Kvalita finančních výkazů a jejich důvěryhodnost je základní determinanta. Pokud nemám kvalitní podklady, co z toho asi chci vyčíst? Co mám analyzovat, když se reálně nic nedozvím? Jak je možné, že nejrůznějšími vstupními analýzami projdou firmy typu RSBC, když tato firma nebyla schopná ani předložit na obchodní rejstřík výkazy v takové podobě, aby informace, které o dceřiné společnosti prezentuje ve finančních výkazech matka, byly ve shodě s tím, co má ve svých výkazech dcera? Debata o tom, zda je nějaká míra zadlužení nebo rentability dostatečná, je samozřejmě vždycky relativní.  Ale relativní by nemělo být to, jak firma účtuje o svém majetku a závazcích. Pochopit to dokážu, když nemocnice zaúčtuje dohadnou položku aktivní za zdravotní pojišťovnou jinak než zdravotní pojišťovna, která jí je protistranou. Ale nepochopím, když holdingová matka účtuje o vyšší hodnotě majetku své dcery, než jak účtuje sama dcera. Co je toto za analýzy, když na něco takového neupozorní nebo to přejdou jako nepodstatné? Jakými argumenty chcete přebít bordel v účetnictví v rámci holdingu? Na to přece není žádná omluva.

Zpátky k finančním zprostředkovatelům. Ti se velmi často dostávají do závislé role vůči podobným firmám. Firmám, které mají extrémně drahý kapitál a které se často vznesly do oblak vlastní hloupostí, jenž je nadnášela. Ale k překvapení doktora Strossmayera se neproměnily tyto firmy v holubičky, nýbrž metamorfovaly v celkem bytelná letadla. Letová výška stovky milionů až miliardy sekera. Letadla, která tankují za letu kapitál, který se ani neohřeje a už putuje k hrazení závazků vůči těm, kteří vyskakují s padáky. Nakonec vyskočí i pilot. Podstatné je, že žádné letadlo neumí letět bez paliva ani pilota dost dlouho. Bohužel tato letadla české finančně zprostředkovatelské firmy živí a pomáhají jim do oblak. Letadla, která nemohou ufinancovat svou cenu kapitálu, dělají mnohé pro to, aby se udržely ve vzduchu. Někdy je to hra na Černého Petra, kterého potřebujete posunout dál. Export finančních ztrát mimo mojí rozvahu je oblíbená finanční disciplína i tradičních trhů. Zprostředkovatelé jsou zde za užitečné idioty. Lhaní, fabulace, nafukování hodnoty, účetní čachry, vyvádění aktiv…A znalecké posudky, které jsou pohádkami pohádkovějšími než ty, které by nenapsala barvitěji ani Božena Němcová s Karlem J.Erbenem v tandemu. To vše je na českém trhu bohatě přítomno. Nic z toho nevadí, když jsou splněny tři “P”. Provize. Příběh a kvalitní PR. Pak je to zprostředkovatelům často jedno. Seriózní účastníci kapitálového trhu tomu nemohou nikdy konkurovat, protože do jejich ceny kapitálu se ani provize ani PR nemohou nikdy poskládat. Jsou to chamtiví a hloupí zprostředkovatelé, kteří žijí primárně z meziprovizí a kteří vlastní obchod dělají minimálně. Ti nejvíce tlačí na to, aby se prodávali nejrůznější šmejdská (bohužel často i regulovaná) schémata, kde je jasné, že to skončí obrovskou sekerou. Někteří jdou dokonce tak daleko, že si od těchto firem sami půjčují peníze na své podnikání v oblasti finančního zprostředkování. Těm už samozřejmě pomoci není. Ti musejí poslouchat, protože je finanční šmejdi mají v hrsti.

Stejně tak mají šmejdi v hrsti některé seniornější licence, jako jsou investiční společnosti nebo obchodníci s CP. Když by teď přiznali barvu, že vlastně kryjí šmejdy v distribuci nebo machinaci s finančními výkazy, tak budou za blbce, protože by se ukázalo, že ten jejich slavný systém prověřování obchodních partnerů je úplně na kočku. Řada z nich možná uvažuje, jak by vzala zpátečku, ale tuší, že se to musí udělat trochu elegantně a hlavně potichu. Pro některé bohužel cesta zpátky není. Ti mají příliš mnoho vlastní angažovanosti v podvodu, který pomáhají krýt. V lepším případě to dopadne jako na západ od Aše, když se něco takového přihodí. Svede se to na chybu v interním procesu společnosti jednoho oddělení, potrestá se demonstrativně úzký okruh hříšníků, a firma pojede dál. Ve firmách, kde celá spolupráce se šmejdem je způsobena jen manažerskou korupcí, se to možná uhraje tímto způsobem. Tam, kde v tom jedou přímo majitelé, to bude asi horší.

Tak jako tak je český finanční trh v tuto chvíli doslova promořen super toxickými produkty investičních společností, OCP a některými instrumenty, které ani zprostředkovatelé nejsou ze zákona oprávněni sjednávat. Díky tomu se financuje náborová show do pochybných finančně zprostředkovatelských firem. Myslím, že je na čase přestat tomu, co inkasují, říkat provize. Je to podíl na lupu! 

Vítězi budou ti, kteří se soustředí na svou vlastní práci s cílem odvést jí u zákazníka co nejlépe. To je zcela evidentní. Špatný risk management v rámci obchodních partnerů bude to, co zásadně zastaví progressus a možná i existenci řady tržním podílem etablovaných účastníků finančního trhu.

Ti chytří už se připravují a vědí, co je čeká. Ostatně ČNB 16.5.2024 promluvila jasně. Konec srandy. Za amatérismus a vychytralost černých pasažérů finančního trhu postupně začínají chodit účty a to zásadní teprve přijde. Každá další chyba bude mít vysokou cenovku. Přeji všem, aby si užili Karlovarský filmový festival. Někteří by ale možná měli zůstat doma. Já určitě. Připadal bych si tam jak na výjezdním zasedání Cosa Nostra v Atlantic City. PR týmy mají žně. 

Hezké léto všem, kteří uvažují dlouhodobě a racionálně

Ondra Záruba