Poslední týdny sleduji celkem výrazné rozhořčení nad současnou vládou i ze strany těch, kteří volili vládní strany. Těch důvodů je více. Pochopitelně se do střední třídy propisuje to, že nastaly těžké časy.
• Vysoká inflace – zejména u potravin, předtím u energií
• Vysoké úrokové sazby – nedostupnost úvěrů, zejména hypoték, vyšší nájmy
To jsou hlavní věci, které trápí běžné občany. Do toho se destabilizují stále veřejné finance, ačkoliv hlavní zadlužovatel posledních let a populista Babiš už se poroučel. Po vypjatých volbách v roce 2021 a posledních prezidentských volbách občané volící demokratické politiky měli velká očekávání. Premiér Petr Fiala je velmi nevýraznou postavou z hlediska obhajoby vládního programu. Navíc si udělal mnoho mocných nepřátel z řad korporací, když prosadil windfall tax. Do toho zde máme různé liberální „novoty“, které leží řadě konzervativních voličů v žaludku. A to vůbec nemluvím o těch, kteří s touto vládou nesympatizovali nikdy. Ti jí vnímají už jako úplnou katastrofu. Jako třeba voliči stran jako ANO, SPD, Trikolóra, PRO, Přísaha nebo KSČM. A podle volebních průzkumů je těchto lidí přibližně polovina mezi voliči. A když začíná ztrácet popularitu vláda i mezi těmi, kteří volili vládní strany, tak je jasné, že máme zaděláno na pořádnou politickou časovanou bombu.
Je jasné, že současná vláda převzala situaci v mimořádně obtížné době. 28 let převážně nesystémové a nekoncepční politiky, které vyvrcholilo kombinací covid + válka na Ukrajině, není nic jednoduchého ani pro velké státníky. Bohužel stávající garnitura je jen o trochu lepší než předchozí vlády. Rozvrat veřejných financí je něco, co nás téměř jistě čeká. Těžko si představit odvrácení této situace. V naší zemi neproběhly žádné systémové reformy. Nemáme prakticky žádný významný majetek. Úroveň zdanění je již celkem vysoká, takže se nedá očekávat, že se dramaticky zlepší daňové příjmy. Prudká konjuktura naši ekonomiku zřejmě nečeká, protože nemáme zainvestováno dostatečně do práce s vysokou přidanou hodnotou, máme velké rozdíly mezi regiony a chybí nám kvalitní infrastruktura. Na opravdové ekonomické reformy u nás nikdo nemá odvahu. Náš veřejný systém vzdělání a zdravotnictví je něco, co si náš stát nemůže dovolit. Bohužel to platí i o podpoře kultury a sportu. Systém státních důchodů je bomba, u které lze celkem snadno předvídat, kdy exploduje.
Naše vláda je skrz na skrz socialistická. V podstatě zde žádnou pravicovou stranu, která by věřila v sílu kapitalismu, nemáme. Stranu, která by podporovala podnikání tím, že by dbala na vymáhání práva, transparentní rozhodování úřadů, soudů a která by každého hnala k tomu, aby měl odpovědnost sám za sebe a svou rodinu. Stranu, která by podporovala naše ukotvení v západních strukturách. Dnes je zvykem vše svádět na EU. EU nás nenutí k tomu, abychom přerozdělovali tak astronomické množství peněz. To jsme si vymysleli sami, možná odkoukali od některých členských zemí EU, ale žádnou takovou povinnost chovat se jako socialisté nemáme vyplývající z našeho členství. EU nám ve skutečnosti přinesla řadu pro kapitalismus přínosných efektů, jako je harmonizace legislativy v oblasti podnikání, finančních trhů, a především volný pohyb osob a zboží uvnitř Unie. To samé platí o našem členství v NATO. To také není žádnou překážkou kapitalismu.
Problém pravicové politiky, která by byla postavená na transparentním legislativním prostředím s jeho dobrou vymahatelností v byznyse, občanském právu i trestním právu, udržitelné nízké míře přerozdělování, a tedy i nižších daních, je zřejmě ten, že jí chce strašně málo lidí. Většina lidí pořád má tendenci důvěřovat tomu, že se stát o ně postará. Postará, ale za peníze jejich dětí. Ty budou muset jednoho dne ty astronomické dluhy splácet, a ještě navíc si zabezpečit za svoje peníze, které jim stát nesebere, to, co předtím platil stát jejich rodičům. Zejména zdravotní péči a vzdělání pro jejich děti.
