Povídali jsme si s Martinem Komínkem, zakladatelem jednoho z prvních search fondů ve střední Evropě Smokestack, který hledá 1 společnost, do které nainvestuje kapitál svých 21 partnerů:
Martine, vy jste založil search fond Smokestack, který má za úkol najít a koupit jednu firmu, kterou pak manažersky ovládne a bude ji dále rozvíjet. Proč jste zvolil právě tento model?
Je to prakticky jediný Private Equity (PE) model, kde netvoříte hodnotu jen přes „finanční engineering“, tj. levný vstup a vysoká míra dluhu, ale i provozní excelenci. Nicméně k volbě tohoto modelu mě vedly v zásadě dva hlavní důvody. Když se podíváte empiricky, kde se v PE ztrácí nejvíce hodnoty tak je to jednak v rozdílných zájmech managementu a vlastníků (tj. typický a hojně v literatuře i praxi popsaný „principal-agent“ problem) a druhak v případě, že se Vám podaří jako PE fondu něco dobře koupit a tak nějak rozumně to cca 5 let od provozovat, tak se Vám může stát, že jste kupoval za 30, budete prodávat za 100, ale v několika dalších letech vidíte na hodnotu 500 a tudíž nezanedbatelnou část celkové hodnoty necháte zrealizovat někoho jiného, komu společnost prodáte, protože musíte zavřít fond. Druhý důvod, který mě k tomu vedl byla schopnost zutilizovat nejen mé transakční, ale především provozní zkušenosti, kde jste schopen, z podstaty věci, v optimálním případě vytvořit hodnoty nejvíce.
Úspěch search fondů je do velké míry závislý na celkovém růstu průmyslu, ve kterém se daná společnost nachází. Jaký průmysl nebo jaký segment vyhledáváte? Kolik procent by měl daný průmysl vykazovat v růstu? Máte osobně nějakou preferenci do čeho byste se chtěl pustit?
Nejsem si zcela jist, že Vaše premisa platí. Platila by v případě, že je Vaší strategií „buy & hold“, pak je pro Vás klíčový růst odvětví, růst dané společnosti a kvalita managementu. Nicméně vždy je vhodnější, pokud máte vítr v zádech a nefouká proti Vám, ale neřekl bych, že je to podmínka nutná, nebo že by na tom z větší, než malé části závisel úspěch Smokestack.
Z hlediska odvětví jsme zcela agnostičtí, tj. jsme schopni koupit vhodnou společnost v jakémkoliv oboru, který nám bude z nějakého konkrétního důvodu dávat smysl a uvidíme tam prostor pro další růst a realizaci našich investičních tezí. Má osobní preference souvisí s mou profesní historií, kdy jsem až na výjimky pracoval na výrobních společnostech, které měly vlastní produkt a byly exportně orientované, nejen na východ, ale do celého světa. Takovou společnost, bez ohledu na konkrétní odvětví, si velmi reálně dovedu představit i pro Smokestack, nebo například společnost zabývající se z významné části pravidelnou servisní činností s převážně rekurentními tržbami, tj. business, kde vítězíte schopností vybudovat provozní excelenci a kvalitní dlouhodobou službu zaměřenou na zákazníka.
Jakým způsobem je ve vaší investiční radě zhodnocována potenciální akvizice? Jaké jsou hlavní body, na které se vy a vaši kolegové díváte, abyste dokázali říct, že daný byznys je pro vás zajímavý? Co je to první, co vás na podniku zajímá?
Primárně to musí být business, který nás musí bavit. To je s předstihem klíčové kritérium a přiznávám, notně subjektivní, ale život je krátký a dělat něco z čeho nemáte na denní bázi radost je ztrátou času, bez ohledu na to, kolik peněz na tom na konci dne vyděláte…
Z těch objektivizovaných kritérií hledáme společnost ve velikosti, kdy už to finančně může dávat smysl, tj. při EBITDA přes 1M EUR, se „sweet spotem“ někde mezi 2 – 4M EUR, která je stabilní a solidně zisková. Ač jsem strávil velkou část své kariéry v restrukturalizacích, v rámci Smokestack hledáme podnik, kde nám jeho stabilita umožní nastartovat dlouhodobý, udržitelný rozvoj a růst. Tj. určitě nepreferujeme podniky s vysokou koncentrací velkých zákazníků nebo a priori projektový business. Máme rádi vyšší poměr rekurentních tržeb s nízkou mírou úbytku zákazníků.
Technologické a průmyslové podniky, které hledáte, mají často velmi komplexní provoz a do jejich ekonomiky vstupuje mnoho faktorů, které vyžadují odborné znalosti k jejich správnému řízení. Jak se z pozice manažera s ekonomickým vzděláním stavíte k této výzvě? Byl by možná příliš komplexní provoz překážkou k akvizici firmy?
To je bezpochyby relevantní otázka. Na druhou stranu, pokud hledáte podnik s vysokou přidanou hodnotou, a tedy i relativní marží, tak nějakou míru komplexity potřebujete, jinak by to dělal každý a marže by konvergovaly k průměru, resp. k relativní hodnotě, kde by již nebyly zajímavé a neumožňovaly dále investovat do budoucího růstu a kvalitních lidí.
S veškerou pokorou jsem přesvědčen, že mě mé předchozí, nejen investiční, ale i manažerské zkušenosti z výrobních společností s vysokou mírou produktové a provozní komplexity jako jsou Technistone nebo Tedom opravňují k akceptaci této výzvy. Komplexnější, výrobní společnosti, jsou přesně ty, kde já i mý investoři věříme, že jsem schopen nejvíce využít a utilizovat své předchozí zkušenosti, a to nás odlišuje od standardního pojetí search fondu v čele s nezkušeným absolventem MBA.
Nicméně bez pochyby může reálně nastat situace, kde ať už produktu/službě, nebo fungování společnosti nebudeme rozumět natolik, aby to pro nás bylo dostatečně komfortní a s veškerým respektem k danému úzce specializovanému oboru od dané příležitosti odejdeme a realizovat ji nebudeme. Tím chci říct, že tzv. „jednoduše fungující podniky“, pokud stále odpovídají našim kritériím, nás nikterak neuráží, spíše naopak, velice rádi se na takovou společnost podíváme a seriózně zvážíme potenciální akvizici.
Vy máte zkušenosti s restrukturalizacemi podniků. Viděl jste za ta léta nějaký vzor, který se opakuje u společností, které nedosahují takových výsledků, jakých by si přály? S čím mají české a slovenské firmy obecně problém v porovnání se zahraniční konkurencí?
Určitě se dá obecně říct, že společnosti neumírají na špatné hospodářské výsledky, ale nedostatek peněžních prostředků. To může být způsobeno mnoha faktory, ale pokud jdete v jakékoliv společnosti do většího detailu a pátráte kde se stala chyba, tak zjistíte, že podnik v nějaké době přestal být dostatečně výkonný a tomu, aby se stal nevýkonným v prvotní fázi předcházelo nějaké strategické rozhodnutí, nebo jejich série, které bylo ze strany managementu chybné a stálo na počátku cesty, která vede podnik do záhuby. Tzn. Vždycky na konci skončíte u managementu a toho, jak kvalitní odvádí práci, jaká dělá rozhodnutí, a jestli problémy řeší vhodnými řešeními anebo penězi, což jak tušíte nikdy není správná odpověď na velkou většinu možných situací, které ve fungování jakékoliv firmy v průběhu jejího života přirozeně nastávají.
Pokud tedy odhlédnu od specifických situací, kdy zaniká celé odvětví, ve kterém společnost působí a případů zpronevěry managementu atd., je to na konci dne vždy o provozní excelenci a základní transparenci, kterou jste schopen uvnitř firmy vybudovat a dlouhodobě udržet a která Vám umožňuje fungovat efektivněji než funguje Vaše konkurence. Ať už to je rychlost inovace produktu/služby, efektivnější výroba, výnosnější a méně riziková investiční rozhodnutí, nebo schopnost atrahovat klíčové kompetence v podobně nových kolegů, kteří si společně s Vámi vyhrnou na dennodenní bázi rukávy a posunou tu pomyslnou káru zase o kus dále.
Zde bych neřekl, že je významný rozdíl oproti zahraničí, spíše to souvisí s velikostí firmy, kdy typicky menší firmy tzv. rodinného typu jsou méně profesionalizované a také s tím, že zakladatel, který je často většinovým majitelem a ředitelem společnosti už má po mnoha letech tvrdé práce už více osobních nežli profesních ambicí a nemusí být tak schopen zcela využít potenciál dané společnosti.
Při budování firmy jsou nejdůležitějším faktorem lidé, kteří firmu budují. Na stránkách uvádíte, že v případě akvizice se vy sám přestěhujete na místo a budete společnost řídit. Máte kolem sebe další lidi, kteří budou v manažerském týmu? Co když bude podnik v oblasti, kde není jednoduché nabírat kvalifikované lidi?
Naší strategií je nedělat ukvapené změny, které by mohly poškodit akvírovanou společnost, nebo naši investici jako takovou. Z tohoto důvodu a díky dlouhodobému/neurčitému investičnímu horizontu, jsme schopni po akvizici věnovat delší čas pochopení nejen samotného odvětví, ale i společnosti, její kultuře a lidem, kteří společnost tvoří. Případné doplnění manažerského týmu tedy budeme řešit až ve chvíli, kdy budeme vědět v jakém odvětví se nacházíme, v jakém stavu je akvírovaná společnost, kde potřebuje posílit a jaká je naše investiční strategie, abychom nenosili dříví do lesa a nepřijímali například skvělého finančního ředitele, když už jednoho takového ve firmě máme.
Do vašeho fondu investuje 21 partnerů, jakým způsobem jsou oni zapojeni do fungování fondu? Hrají nějakou aktivní roli? Právě vztah mezi vámi a partnery bude určovat směřování fondu, tak jakým způsobem je do aktivit zapojujete, aby ve vás měli důvěru?
Všech 20 partnerů jsou pasivní investoři, tj. aktivně nezasahují do operativního fungování nyní, ani nebudou po akvizici cílové společnosti. Na druhou stranu všichni Smokestack poskytují více než jen finanční zdroje, ať už to jsou znalosti a relevantní zkušenosti z konkrétního oboru, znalosti a kontakty ze zahraničních trhů, na kterých dlouhodobě působí, nebo vlastní manažerské a investiční zkušenosti. Všichni fungují na tzv. „on-demand“ bázi jako takový „sounding board“, což je dle mého nejlepší nastavení vzhledem k volnosti, kterou Vám to jako řídícímu partnerovi poskytuje a na druhou stranu maximální možné hodnoty, v rámci vytěžení znalostí a zkušeností všech investorů v konkrétních případech, dávající celému konceptu ještě vyšší smysl.
Jaký je nejčastější důvod proč, podle vás, search fondy krachují? A jak vy eliminujete rizika?
Necítím se být úplně odborníkem na search fondy, nicméně když už se ptáte… Důležité je chápat co si představujeme pod pojmem „krachují“. Pokud search fond nenajde adekvátní příležitost a během své první fáze žádnou společnost nekoupí, „propálí“ střední stovky tisíc eur, což není ideální situace, ale je to mnohem lepší varianta než akvírovat nevhodný target nebo realizovat operativní riziko po akvizici. Dle mého jsou v search fondu dvě hlavní rizika, jedno je osoba searchera a druhé je riziko špatně zvoleného targetu. Má eliminace rizik spočívá jednak v silné vnitřní integritě, kterou bych si se vší pokorou dovolil zmínit jako klíčovou nejen pro mě ale i mé partnery a to nás na česko-slovenském trhu bude zřejmě trochu odlišovat… Zkušenosti a schopnosti nejen z transakcí, ale i z operativního managementu, které jsem během své více než desetileté kariéry nabyl významně snižují riziko jak ve fázi hledání, tak ale nejvíce v operativní fázi, což věřím vysoko hodnotí i všichni investoři a je to jeden z důvodů, proč do Smokestack, společně se mnou, investovali. Realizace rizika, že „koupíme špatně“ bych se s trochou nepokory obával méně, především vzhledem k širokému know-how napříč obory a trhy, kterým díky dlouholetým zkušenostem všech partnerů disponujeme. Věřím, že si to jsme schopni pohlídat a také v dlouhodobém horizontu, který máme, a v úspěšných akvizicích nemá empiricky výše kupní ceny významný vliv na finální, vytvořenou hodnotu, resp. výnos pro investory.
Uvádíte, že po akvizici bude vize zakladatele firmy zachována. Jaká by měla být podle vás ideálně role zakladatele po vašem vstupu?
V tom jsme velice flexibilní a jsme schopni se zakladateli přizpůsobit a následovat jeho preference. Samozřejmě je pro nás nejzajímavější, když se prodávající v roli zakladatele nadchne pro náš projekt a bude chtít s námi pár let s minoritním podílem pokračovat a podílet se na tvorbě další hodnoty i po jeho manažerském exitu. Nicméně jsme schopni ocenit naše riziko v každém možném scénáři, ať už prodávající bude schopen a ochoten s námi rok až dva v rámci standardního předání a kontinuity pokračovat, nebo bude preferovat předání v rámci pár měsíců, jsme schopni s tím, vzhledem k našemu operativnímu přístupu, pracovat a nabídnout mu optimální řešení.
Do fondu jste vybral zhruba 25 milionů euro, jsou to peníze určené pouze na akvizici společnosti nebo počítáte i s investicemi do provozu po akvizici?
25M EUR je maximální částka, kterou plánujeme v rámci ekvity do akvizice investovat a pokud se nestane nic zásadního, žádné další vlastní zdroje do již akvírované společnosti investovat nebudeme. Na druhou stranu, ze zkušenosti a vzhledem ke struktuře trhu vidím jako pravděpodobnější, že nebudeme schopni najít vhodnou a kvalitní společnost ve velikosti, kde by ekvity investice přesahovala 10 – 15M EUR. Ale rád bych se mýlil.
Děkuji za rozhovor
Děkuji vám
