Michl získal prověrku na přísně tajné, inflace je už relativně pod kontrolou
Guvernér České národní banky získal bezpečnostní prověrku na přísně tajné, ačkoliv jí pro výkon svého úřadu reálně ani nepotřebuje. Může slavit menší vítězství nad těmi, kteří ho dlouhodobě prohlašovali za osobu toxickou pro výkon této funkce. Velmi kritická vůči němu byla i část novinářů. Píšeme opakovaně, že osobní sympatie či antipatie vůči guvernérovi Alešovi Michlovi nemohou hrát roli při hodnocení jeho funkce člena Bankovní rady a guvernéra ČNB. Michl si kritiku logicky vysloužil svým sebevědomým vystupováním už v dobách, kdy vystupoval veřejně jako ekonom v médiích ještě v době, kdy pracoval v Raiffeisenbank. Následná spolupráce s Andrejem Babišem byla velmi kontroverzní pro jeho další vnímání. Michlovy postoje ohledně měnové politiky v období, kdy působí v Bankovní radě, jsou ovšem něco zcela jiného. Všichni ti, kteří ho kritizují, za to, že neprosazuje další výrazný úrokových sazeb, ačkoliv ČR má jedny z nejvyšších sazeb na světě, si nevidí na špičku nosu.
O tom, jaký je vztah mezi výší úrokové sazby a inflace v okolních zemích jsme psali nedávno. A říkáme stále to samé. Vyšší úrokové sazby automaticky nevedou ke snížení inflace. Nějaký vliv to samozřejmě má. Ale zejména z pohledu inflačního očekávání. Také to zvyšuje poptávku po domácí měně, což přispívá k posílení domácí měny. A zlevňuje to import. Ovšem má to i negativní dopady. Výrazně se znehodnocuje majetek napříč třídami aktiv. Zadlužené subjekty se destabilizují. Finanční náklady snižují ziskovost firem, které pak o to více chtějí přenášet náklady na koncové zákazníky. A hlavně to směřuje k oslabení hospodářského růstu. Poškozuje to export. A pokud firmy budou prodávat méně zboží, budou své režijní náklady rozpouštět do nižšího množství prodaného zboží. Čímž zase roste nákladová položka výroby. Zkrátka není to tak jednoduché. Když se inflace rozjede, nezastaví se na pětníku. Ovšem vinit z vysoké inflace guvernéra Michla je opravdu nesmyslné. Jestli je někdo viníkem, tak jsou to mnohem spíše politici podílející se na rozpočtové nezodpovědnosti, která započala ve velké míře v roce 2020 a která trvá doteď. Zároveň zde máme energetický nákladový šok, se kterým se naše země musela vyrovnávat.
Únorová inflace byla 16,2 %. Proti lednu stoupla cenová hladina o 0,6 %. Na položkách bydlení, která zahrnuje i energie a paliva, došlo k meziměsíčnímu poklesu o 0,3 %. I odívání rovněž ceny meziměsíčně klesly o 0,2 %. Potraviny zdražily o 0,7 % meziměsíčně. Inflaci na ročním vyjádření nejvíce táhne pořád bydlení včetně nákladů na energie a paliva. Tato položka s vahou 26,7 % na celkovém indexu stále meziročně roste o 20,4 %, ačkoliv meziměsíčně už klesá. Potraviny stále meziročně na 19,8 %. Kdybychom anualizovali měsíční tempo růstu cenové hladiny, tak jsme na 7,44 %. A to už je podstatně méně, než je poslední meziroční inflace. Že inflace tedy není pod kontrolou, rozhodně není pravda. Jen je potřeba se na čísla podívat trochu detailněji. Samozřejmě, že stále jsme velmi daleko od toho, jaký je inflační cíl ČNB. Únorová hodnota indexu pro bydlení, energie a paliva byla 162,5. Když se podíváme na září roku 2022, tak je tato hodnota již 149,5. To znamená, že proti tomuto období už roste náklad jen o 8,7 %. Tedy pokud se ceny energií udrží stabilní, tak na této položce už nebude meziroční inflace 20 %, ale výrazně pod 9 %. U stejného data bychom měli dostat i cenu potravin někam k 10 % meziroční změny, namísto současných 19,8 %. Tedy je velmi reálné, že inflace za půl roku by mohla být již pod 10 %. To je samozřejmě pořád dost, ale podstatné jsou meziměsíční změny. Pokud se toto tempo bude postupně snižovat ze současného 7,44 % někam k 3-4 %, tak už nám začne situace krystalizovat pro snižování úrokových sazeb. Ještě minulý měsíc byla meziměsíční změna inflace 6 % díky zrušení úsporného tarifu, nyní je to 0,6 %. V prosinci byla meziměsíční změna prakticky nulová předtím.
Pokud se cenová hladina, jakkoliv nezmění v březnu proti únoru, tak bude březnová meziroční inflace 14,81 %, protože pořád bude přes 20 % inflace na bydlení, energie a paliva. Menší hodnotu bychom asi čekat neměli. Proto je představa zastánců zvyšování úrokových sazeb tak problematická. Zvýšené sazby by musely vést k faktickému snížení cen meziměsíčně, aby inflaci rychleji zkrotily. Je ovšem něco takového reálného? Samozřejmě, ale jen pokud na ulici poteče krev a ty sazby by se zvedly opravdu velmi výrazně. Jinak je to marginální vliv.
Zvyšování sazeb v USA
Krach SVB a Signiture Bank může přinést určitou změnu dynamiky v pohybu úrokových sazeb v největší ekonomice. Dosud se zdálo, že růst úrokových sazeb v USA bude pokračovat poměrně neochvějně. Ovšem v USA okusili jasně to, co my píšeme po celou dobu. Tedy to, že rostoucí úrokové sazby bolí. A realizace ztrát pod tlakem likvidity je vždy reálná hrozba. On by se taky někdo mohl začít vrtat v rozvahách i podstatně větších institucí, než jsou SVB a Signiture Bank. A to už by byla o dost nebezpečnější hra pro americkou i světovou ekonomiku. Inflace ani zdaleka není takový problém, pokud máte destabilizovaný finanční sektor. Jenom hlupák si může myslet, že růst úrokových sazeb stabilizuje banky díky vyšší úrokové marži. Proto i Fed musí pořádně promýšlet své kroky. Zdravě řízená banka by růst úrokových sazeb měla ustát, ovšem teď se ukázalo, že dvě banky, které patřily mezi ty větší, rozhodně zdravě řízené nebyly.
A tak část bank přeskládala svá očekávání ohledně dalšího vývoje sazeb. Kupříkladu Goldman Sachs nebo Barclays už neočekávají tak výrazný růst sazeb jako před krachem SVB. Aktuálně jsou očekávání dost odlišná od nulové změny až po půlprocentní navýšení sazeb.
Saudi Aramco profit 161 mld. USD
Největší světová ropná společnost Saudi Aramco oznámil obrovský čistý zisk za rok 2022 ve výši 161 mld. USD. To je poměrně výrazný nárůst proti roku 2021, kdy vydělala „jen“ 110 mld. USD. Saúdům bezpochyby pomohly sankce na ruskou ropu a plyn. Saúdská vláda vlastní více než 94 % akcií této ropné společnosti. Další 4 % vlastní saúdský národní investiční fond, takže ve skutečnosti se veřejně obchoduje jen s méně než 2 % akciemi této společnosti. Kapitalizace firmy je více než 1931 mld. USD a svého času to byla nejhodnotnější firma na světě. V rámci oil&gas segmentu nemá Saudi Aramco konkurenci. Firma, která vznikla původně pomocí kapitálu Standard oil of California, má tržby přes 600 mld. USD. EBITDA je někde v úrovni 320 mld. USD za rok. Tedy přes 50 % tržeb. Saúdové mají zásadní výhodu v tom, že jejich ropa je snadno dostupná a mají nízké náklady na těžbu. Na dani z příjmu firma platí 146 mld. USD svému vlastníkovi, kterému pak náleží i drtivá část zisku ve výši 161 mld. USD. Tedy do rukou saúdské vlády přiteklo jen za rok 2022 nějakých 300 mld. USD. Za takovou částku si můžete koupit prakticky cokoliv. A národ, který má méně než 30 milionů obyvatel, to činí nesmírně bohatý. Největší světová ropná společnost Saudi Aramco oznámil obrovský čistý zisk za rok 2022 ve výši 161 mld. USD. To je poměrně výrazný nárůst proti roku 2021, kdy vydělala „jen“ 110 mld. USD. Saúdům bezpochyby pomohly sankce na ruskou ropu a plyn. Saúdská vláda vlastní více než 94 % akcií této ropné společnosti. Další 4 % vlastní saúdský národní investiční fond, takže ve skutečnosti se veřejně obchoduje jen s méně než 2 % akciemi této společnosti. Kapitalizace firmy je více než 1931 mld. USD a svého času to byla nejhodnotnější firma na světě. V rámci oil&gas segmentu nemá Saudi Aramco konkurenci. Firma, která vznikla původně pomocí kapitálu Standard oil of California, má tržby přes 600 mld. USD. EBITDA je někde v úrovni 320 mld. USD za rok. Tedy přes 50 % tržeb. Saúdové mají zásadní výhodu v tom, že jejich ropa je snadno dostupná a mají nízké náklady na těžbu. Na dani z příjmu firma platí 146 mld. USD svému vlastníkovi, kterému pak náleží i drtivá část zisku ve výši 161 mld. USD. Tedy do rukou saúdské vlády přiteklo jen za rok 2022 nějakých 300 mld. USD. Za takovou částku si můžete koupit prakticky cokoliv. A národ, který má méně než 30 milionů obyvatel, to činí nesmírně bohatý.
Američanům se možná takový vývoj úplně nelíbí, ale nakonec jsou to oni, kdo z toho aspoň něco málo umí vytěžit. Například, když se hovoří o tom, že Saúdové si objednají letadla Boeing za 35 mld. USD. Nebo za časů Donalda Trumpa, který v rámci své cesty do Saúdské Arábie jel propagovat americké zbrojovky. Tento nedemokratický systém je díky svému přírodnímu bohatství nesmírně vlivný a lví měrou se podílí na rozvoji radikálního islamismu. Zároveň až bohatství z ropy z něj udělalo aspiranta o to být nejmocnějším národem Blízkého východu. S mladým vládcem princem Mohamedem bin Salmánem navíc má potenciál, že bude dlouho veden jedním vládcem. Saúdy rozhodně nemůžeme podceňovat, když sedí na takové zlaté žíle, jako je Saudi Aramco.
