Velkoobchodní ceny energií se začínají zklidňovat
Největší strašák posledních měsíců, tedy účty za elektřinu a plyn, už se začínají zklidňovat. Je to důležité s ohledem na další vývoj inflace i ekonomické situace u nás, protože energetické vstupy jsou zásadní pro další vývoj českého průmyslu.
Ceny elektrických baseload forwardů poměrně zásadně spadly. V případě ČR je aktuální cena forwardu na rok 2023 397 EUR za MWh, pro rok 2024 dokonce 263 EUR. Situace se významně uklidnila i na dalších trzích, kde ceny ještě nedávno atakovaly dokonce 1000 EUR za MWh, jako byly Francie nebo Švýcarsko. Spotová cena elektřiny na baseload je v ČR aktuálně 176 EUR za MWh. Na peak pak 203 EUR/MWh. Nicméně pořád jsme s cenou elektřiny na řádově 3násobku ceny, která byla obvyklá cca 2 roky zpět.
Podobně jsou na tom ceny zemního plynu. Ty zažily největší vrchol na konci letních prázdnin, kdy cena zemního plynu v Evropě atakovala 330 EUR/MWh. Cena forwardu na rok 2023 v Německu už se pohybuje aktuálně kolem 150 EUR za MWh. Na rok 2024 dokonce 114 EUR a rok 2025 lze nakoupit za 87 EUR. Tedy výhled ve skrze pozitivní z pohledu trhu na vývoj cen komodit.
Americké makro stále nervózní
Zářijová data z americké ekonomiky jsou mírně znepokojující. Inflace se drží na 8,2 %, což vede trh k očekávání dalšího navýšení úrokových sazeb ze strany Fedu o 0,75 %. Zatím nejvyšší hodnota inflace byla 9,1 % v červnu, ale to byla nejvyšší hodnota inflace v USA od listopadu 1981. Mírně roste v USA i nezaměstnanost, když se dostala na 3,7 %. To sice není žádné drama, ale je tam rostoucí trend. Navzdory tomu, že Fed zvyšuje úrokové sazby nejrychleji od 80 let, tak představitelé Fedu hovoří o tom, že mají pocit, že spíše postupují příliš opatrně než razantně vůči inflaci.
Růst úrokových sazeb v USA každopádně nepřeje posilování ani amerických dluhopisů ani amerických akcií.
Důležitý vývoj na Ukrajině
Válečný konflikt na Ukrajině nabírá směr, který se pro vojenský úspěch Ruska jeví jako čím dál méně pravděpodobný. Evropě se poměrně daří snižovat náklady na energie, zásobníky plynu (cca 78 % průměr hlavních evropských zemí) jsou na velmi slušné úrovni a postupně se daří nahrazovat ruské komodity, ačkoliv ruský plyn do Evropy stále teče zejména přes Ukrajinu a Slovensko. Podstatné je ale následující:
• Mobilizace v Rusku nepřispívá k podpoře Kremlu, v boji umírají už i mobilizovaní vojáci bez kvalitního výcviku
• Vázne logistika ruské armády
• Rusko ztrácí sympatie posledních spojenců kvůli útokům na civilní obyvatelstvo a krutá zvěrstva, která na Ukrajině ruská armáda páchá
• Podpora Ukrajiny ze strany Evropy a USA nabírá na intenzitě. Výrazně se zapojují i kritizovaní Němci.
• Ruskem ovládaná území musejí být částečně evakuována a mají obrovské problémy s logistikou.
Rusko je v zásadě chudá země, ačkoliv je atomovou mocností. Ekonomicky nemůže situaci ustát a čas hraje proti němu. Navíc ztratilo prakticky veškerou mezinárodní podporu. Dá se očekávat, že velmi brzo bude mít ruský režim dost starostí v samotném Rusku, kde už se začíná nahlas hovořit o neúspěchu „speciální vojenské operace“. Ukrajinská válka by mohla mít podobně neblahý efekt jako válka v Afghánistánu, kde také Rusové přišli o obrovské množství vojáků. V kombinaci s krutými mezinárodními sankcemi vůči ruským občanům, firmám i státu to rozhodně není něco, z čeho by se mohla ruská ekonomika vykřesat sama. Nedostatek technologií je zásadní problém i pro mnohem vyspělejší země, než je Rusko. Sehnat dostatek polovodičů máme i my v Evropě, natožpak Rusové. Rusové navíc mají obtížný přístup k softwaru a řadě dalších vyspělých produktů, které si sami neumí vyrobit. Nemají vyspělý kapitálový trh ani silnou domácí poptávku. Je jasné, že dříve či později se tyto problémy nějakou formou v Rusku musí projevit. Nemusí mít nezbytně nutně podobu, jakou by měly v Evropě. Rusko není národnostně homogenní stát. Různé separatistické tendence jsou v něm přítomné. Rovněž si nedělejme iluze o tom, že by po mocenském pádu Putina kontrolu nad ním měli převzít demokrati. Hovoří se o nárůstu vlivu Jevgenije Prigožina, který financuje tzv. Wagnerovu skupinu. Prigožin ale rozhodně není nějaký chlapík sympatičtější Putina. Wagnerovci jsou v podstatě soukromá armáda, která na Ukrajině řádí v řadě ohledů hůř než samotní vojáci Ruské federace. Sám Prigožin už je od roku 2021 nejen na sankčních seznamech, ale v USA je na něj dokonce vydán zatykač a je zařazen do seznamu nejhledajších zločinců. Tento miliardář zbohatl na státních zakázkách dodávky hotových jídel do ruské armády a škol. Patří dlouhodobě mezi nejbližší Putinovi spolupracovníky.
Jedno je prozatím jisté. Válka trvá. Výdaje na armádní rozpočty porostou. Podpora Ukrajiny trvá, a ještě nějakou dobu bude muset pokračovat. Rusko však slábne díky obrovskému lidskému i materiálnímu vyčerpání, sankcím a poklesu cen plynu.
Výnosy amerických státních bondů ještě výrazně vzrostly
Ještě na konci září byly výnosy amerických 5letých státních bondů v úrovni cca 3,8 % YTM, ale v posledních dnech se dostaly skoro na 4,4 %. Na konci roku 2021 byly v úrovni 1,27 %. Naposledy takto vysoké výnosy amerických státních bondů byly v srpnu 2007. Tedy před 15 lety.
Díky růstu výnosů amerických státních bondů, které jsou bezrizikovým benchmarkem pro americké investory, z trhu doslova mizíce stovky až tisíce miliard dolarů majetku. Kromě toho, že to má dosti neblahý vliv na tržní hodnoty samotných amerických státních bondů, kterých je na trhu asi 23 tisíc mld. USD, tak se to dost negativně projevuje v hodnotě všech ostatních bankovních a korporátních dluhopisů, akcií a zejména výnosových nemovitostí oceňovaných přes diskontované cashflow.
Výnosy do splatnosti amerických bondů v závislosti na délce splatnosti (Refinitiv):
