Místo tolik diskutovaného oživení ve tvaru „V“ jsme svědky ekonomického vývoje připomínajícího spíše písmeno „K“. Zatímco některá odvětví se už více než rok utápí v nekonečných restrikcích, jiná vesele prosperují. To společně s nečekaně rychlým nárůstem cen aktiv přispívá ke zvyšování příjmových a majetkových rozdílů ve společnosti.
Trend rozevírajících se nůžek mezi bohatými a chudými trvá již dlouhé roky a příchod koronaviru ho ještě umocnil. Pandemie má totiž nejvýraznější dopad na nízkopříjmové vrstvy osob, v jejichž případě je práce z domova zpravidla nemožná. Tito lidé často působí v ekonomicky zasažených odvětvích, která vyžadují přímý kontakt se zákazníkem. Naopak „bílé límečky“ mohou bez větších obtíží pracovat v režimu home office bez negativního dopadu na příjem.
K nerovnosti přispěly centrální banky
Svůj podíl na rozevírajících se nůžkách mají i centrální banky. Jejich extrémně uvolněná měnová politika katapultovala ceny prakticky všech aktiv na historická maxima. Z nárůstu cen akcií těžili zejména ti nejbohatší, kteří drží finančních aktiv nejvíce. Z následujícího přehledu vyplývá, že 10 % nejbohatších Američanů vlastní 84 % tamními rezidenty držených akcií. Naopak podprůměrně majetné rodiny mají na tamním akciovém trhu naprosto zanedbatelný vlastnický podíl.
Akcelerace dlouhodobého trendu
Nárůst majetkové nerovnosti je přitom dlouhodobým trendem. Před třiceti lety v USA vlastnilo 5 % nejmovitějších Američanů přibližně polovinu majetku všech domácností, v loňském roce jejich podíl na celkovém bohatství vzrostl na dvě třetiny. Vzhledem k současnému pandemickému vývoji lze očekávat, že tento vývoj bude pokračovat.
Nárůst bohatství nejmovitějších Amerických domácností je patrný i na následujícím grafu z dílny Bloombergu. V oblasti majetku horních 10 % naprosto dominuje nad ostatními vrstvami společnosti.
Negativní ekonomické dopady
Příjmová i majetková nerovnost ve společnosti je rozhodně zdravá, neboť přispívá k vyšší motivaci snažit se, ekonomické aktivitě či tendenci ke vzdělávání. Na druhou stranu vše má své hranice a od určité úrovně se koncentrace majetku v rukou těch nejbohatších stává problémem.
To potvrzuje studie Mezinárodního měnového fondu, podle které nárůst bohatství vysoce movitého člověka o jedno procento sníží tempo růstu HDP v následujících pěti letech o 0,08 procentního bodu. Naopak nárůst bohatství podprůměrně movitého o jeden procentní bod vede ke zvýšení HDP na stejném horizontu o 0,38 procentního bodu.
Bohatí zkrátka nemají tendenci dodatečné příjmy utrácet a raději investují, což snižuje ekonomický růst. Zvyšující se nerovnost zároveň přispívá k zadlužování nízkopříjmových vrstev, což rovněž hospodářskému růstu dlouhodobě neprospívá.
Populismus na vzestupu
Rozevírání nůžek nepříznivě ovlivňuje i politiku, voliči mají v takovém prostředí tendenci preferovat strany slibující světlé zítřky a vysoké sociální jistoty. Populismus tak bude v budoucnu ve vyspělém světě sílit. S tím související výdaje však bude nutné zaplatit, přičemž politicky nejprůchodnější cestou je zdanění bohatých. Tyto vyhlídky se stávají čím dál reálnější v kontextu příchodu Průmyslu 4.0, všudypřítomné automatizace a očekávaného poklesu počtu pracovních míst.
Ve Spojených státech již Bidenova administrativa začíná hovořit o nárůstu zdanění, primárně vysoko příjmových domácností a velkých firem. Podobnému trendu se bohužel nevyhneme ani v ČR, kde je zdanění kapitálu v porovnání se zahraničím velmi nízké. Obrovské vládní deficity způsobené rozhazovačnými sociálními politikami zkrátka bude muset někdo zaplatit.
Připravme se tak na rostoucí daně z držby nemovitostí, kapitálového majetku a vyšší daňovou progresi pro vysokopříjmové vrstvy. Ačkoliv má demokracie spoustu světlých stránek, ve své podstatě není ničím jiným než útlakem menšiny většinou.
1 Komentáře
Bohužel. Souhlas!
http://www.jh9.cz/