Kolem peněz se točí životy nás všech. Pro mnohé jsou dokonce hlavním důvodem, proč ráno vstávat z postele. Jen málokdo se však zamýšlí nad tím, co vlastně peníze jsou a jak vznikají.
V posledních několika desítkách let se moderní finanční systémy točí okolo tzv. fiat měn, tedy státem vydávaných peněz s nuceným oběhem. Dolary, eura nebo koruny nemají samy o sobě žádnou vnitřní hodnotu, mohou být totiž emitovány prakticky s nulovými náklady v neomezeném množství. Doba, kdy byly státní měny kryty zlatem či jinými drahými kovy, je totiž dávno pryč. Přesto je lidé prakticky bez mrknutí oka každodenně používají a směňují za cenné zboží a služby.
Co jsou peníze?
Za peníze se dnes obvykle považuje oběživo v rukou domácností a firem společně s jejich vklady u komerčních bank. V dnešní době jsou však fyzicky existující peníze v podobě bankovek a mincí minoritní záležitostí. Pro zajímavost aktuálně emitované oběživo v rukou nebankovních subjektů v ČR dosahuje přibližně 650 miliard korun, což je přibližně 12,5 % celkové peněžní zásoby měřené agregátem M2. Ten v tuzemsku aktuálně činí 5 178 miliard a zahrnuje kromě oběživa i vklady se splatností do dvou let či výpovědní lhůtou do tří měsíců.
Pokud bychom na peníze pohlíželi z ještě širší perspektivy agregátu M3, dojdeme k číslu 5 292 mld. CZK. Tento ukazatel zahrnuje i některé nástroje peněžního trhu, zejména podílové listy fondů zaměřujících se na krátkodobé státní dluhopisy. Na každého Čecha tak připadá peněžní zásoba ve výši bezmála půl milionu korun.
Struktura peněžní zásoby v ČR, mld. CZK, zdroj: ČNB

Proces vzniku peněz
Toto množství peněžní zásoby v ekonomice standardně centrální banka ovlivňuje pouze nepřímo, a to prostřednictvím své měnové politiky. Peníze totiž běžně vznikají úvěrovou činností komerčních bank. Pokud poskytnou klientovi půjčku, jednoduše připíšou nově vytvořené depozitum na jeho účet. Při splácení tohoto úvěru pak tyto peníze logicky zanikají.
Množství peněz v oběhu se tak přizpůsobuje aktuální situaci v ekonomice. V době konjunktury, kdy je prováděn větší objem transakcí, zájem o úvěry, a tím pádem i objem peněz v ekonomice, roste. Naopak ve špatných časech se úvěruje zpravidla méně, což se odráží i v pomalejším růstu či dokonce poklesu peněžní zásoby. Centrální banka tak nemá objem peněžní zásoby pevně v rukou, může ho však korigovat například prostřednictvím úrokových sazeb či stanovením minimálních rezerv komerčních bank.
V poslední době však kromě těchto nástrojů centrální banky do svého měnově-politického arzenálu čím dál častěji zařazují i kvantitativní uvolňování, které je mnohými přirovnáváno k tisku peněz. Pomyslné rotačky byly opětovně naplno spuštěny letos na jaře v návaznosti na vypuknutí pandemie.
S kvantitativním uvolňováním to však není tak jednoduché. Centrální banka jeho prostřednictvím nakupuje nejčastěji státní dluhopisy či hypoteční cenné papíry od komerčních bank. Těm za tyto cenné papíry připisuje rezervy, tedy vklady u centrální banky. V tomto scénáři tedy stále nedochází k bezprostřednímu vzniku nových peněz, neboť rezervy se nedostávají přímo do reálné ekonomiky.
Kvantitativní uvolňování mění pravidla hry
Nové peníze však vznikají nepřímo, neboť rostoucí rezervy postupem času probublají do ekonomiky skrze neospravedlnitelně nízké úrokové sazby. Ty logicky vyvolávají vysokou poptávku po úvěrech nejen ze strany domácností či firem, ale i státu.
Vlády se dnes mohou prakticky neomezeně zadlužovat s vědomím, že v případě potřeby jejich dluhy skoupí centrální banka. Nepřímo tak dochází k financování státních rozpočtů z tiskařského lisu. Ochota splácet státní dluhy se totiž stejně jako současná výše úrokových sazeb limitně blíží nule.
Centrální banky navíc nenakupují jen státní dluhopisy či hypoteční cenné papíry od komerčních bank. V jejich portfoliích se čím dál častěji objevují i akcie a korporátní dluhopisy. Tyto aktivity již mají bezesporu přímý vliv na objem peněžní zásoby. Za co jiného lze ostatně považovat situaci, kdy Fed prostřednictvím ETF nakupuje korporátní dluhopisy přímo od soukromých investorů za nově vytvořené peníze?
Dopady kroků centrálních bank vykresluje následující graf, který srovnává vývoj bilance Fedu s meziroční změnou peněžního agregátu M2 v USA. Jeho růstová dynamika je stejně jako objem kvantitativního uvolňování bezprecedentní.
Bilance Fedu (modře, mld. USD) a meziročního růstu peněžní zásoby M2 (oranžově, %) v USA, zdroj: FRED

Kroky vyspělých centrálních bank tak logicky vedou k inflaci, prozatím v oblasti cen aktiv. Vždyť akcie se obchodují prakticky na svých historických maximech, a to v prostředí nejhlubší recese od druhé světové války. Bez silných dávek stimulantů by zřejmě byly o desítky procent níže.
Jak se Vám líbil příspěvek?
K ohodnocení článku klikněte na hvězdy